Romeo a Julie po dvaceti letech

Ráno se probouzí jakoby v jiném čase
kolik je hodin ptá se protáhne se v pase
aby se ujistila dívá se do zrcadla
ne ještě nevyžila ne ještě neuvadla

Dělám, že spím a zatím tajně ji pozoruji
jak mluví sama k sobě jak chodí po pokoji
chystá si snídani a rozlije hrnek mléka
a kapka za kapkou po stehně jí stéká

Zestárla vedle mě jak všechno v tomhle bytě
dávno je dospělá a já věčný dítě
když vidím jak se češe když vidím jak se svléká
říkám si panebože co jsem to za člověka

Den za dnem rok za rokem míjí tak jednotvárně
snažím se cítit s ní většinou ale marně
ona se probouzí já zůstávám pod peřinou
a dny tak jednotvárně tak jednotvárně plynou

A dny tak jednotvárně tak jednotvárně plynou
jestlipak aspoň tuší že zahýbám jí s jinou