Kámen v botě

Je půl čtvrtý ráno v jednom městě
jsi poslední opilec, kterej ruší noční klid
potácíš se na rohu po kapsách hledáš klíče
ale nevíš ani kde leží tvůj byt

Naproti v okně se rozsvítilo
ženskou siluetu si tam snažíš představit
řekl bys jí milá dámo vemte mě nahoru
budu galantní anebo povím nějakej vtip

Ale ten kámen, co tě v botě tlačí
nejde nejde jen tak zahodit

Vzpomínáš, jak chtěl's jet do Paříže
pod Eiffelovkou se nechat vyfotit
a pak's tam stál nad tou kalnou stokou
a pozoroval měsíční svit

Zklamanej a opilej jsi jezdil metrem tam a sem
a z toho rozbředlýho nic chtělo se ti blít
nějakej chlápek na blešáku pod mostem
tě chytil za rukáv a povídá Monsieur, le grand temps pour toi, quitte

A ten kámen, co tě v botě tlačí
stačí přece jenom zahodit

Včera v hospodě jsi dostal pěstí
od toho chlápka, co vypadal jak Brad Pitt
chtělo se ti smát a nevěděl jsi proč
dostal's druhou a byli jste si kvit

A pak jsi seděl v parku dole na náměstí
šla kolem paní svoje psisko vyvenčit
vzpomněl sis, že za tejden ti bude přes čtyřicet
a že ti může každej políbit

A že ten kámen, co tě v botě tlačí
musíš konečně už zahodit

Někde vzadu ve tvý hlavě je domek se zahradou
vůně jabloní a pár lip
a nějaká žena, co ti říká taťko
kafe je na stole pojď se k nám posadit

Měl bys ji znát, ale ani její jméno
si po těch letech nedokážeš vybavit
jen holej fakt, že v tomhle domě
ses vždycky cítil jako parazit

A že ten kámen, co tě v botě tlačí
nejde nejde jen tak zahodit

Je půl pátý ráno v jednom městě
za chvíli se musí rozednít
vítr tě žene prázdnou ulicí
jak pomačkanej igelit

Já vím i hrdinové mají slabý chvilky
kdy se neovládnou a projeví svůj cit
a i ten, co celej život pálil mosty za sebou
se musí taky jednou otočit

A ten kámen, co tě v botě tlačí
musíš konečně už zahodit
a ten kámen, co tě v botě tlačí
kámen, co tě v botě tlačí
stačí přece jenom zahodit