Do ticha

Em              D
Někdy je člověk strašně sám,
C             Em
jak město bez lidí.
Jak použitej starej krám,
trapnej, že se až zastydí.

Někdy si takhle připadám,
jak potopenej člun.
Jak pokosená zahrada,
jak pobořenej dům.

G                           D
Chtěl bych se ztratit někam do ticha,
C            Em
odletět na měsíc.
Zalez bych mámě zpátky do břicha,
a nebyl vůbec nic.

Nenuť mě mluvit nebo se smát,
nemůžu jíst ani pít.
V hlavě mám rezatej ostnatej drát
a v srdci vykradenej byt.

Chtěl bych se ztratit někam do ticha,
odletět na měsíc.
Zalez bych mámě zpátky do břicha,
a nebyl vůbec nic.

Nevím kam patřím, nevím kdo jsem,
mý cesty nikam nevedou.
Ztratil jsem pod nohama pevnou zem
i nebe nad sebou.

Chtěl bych se ztratit někam do ticha,
odletět na měsíc.
Zalez bych mámě zpátky do břicha,
a nebyl vůbec nic.