Dej mi, Bože, dobrou ženu (rozšířená verze)

V širém poli stojí javor, javor zelený
člověku je samotnému smutno na zemi
těžko je mi, chladno je mi
nemůžu žít na světě bez ženy

Dej mi, Bože, dobrou ženu
dej mi, Bože, dobrou ženu
já budu její pán, hrad, muž, stroj
a ona moje žena, duše, píseň, kost
dej mi, Bože, dobrou ženu
a budu mít dost

Ó jak jsi krásná přítelkyně má
zahrada stinná louka rozkvetlá
zuby tvé jak stádo ovcí pírka holubí
tvoje rty jsou tkané z červeného hedvábí
kdo víc než-li já tě zná
jak jsi krásná přítelkyně má

Ty která bydlíš v zahradách
květinami ozdob svůj práh
jak jsou krásné nohy tvé ve tvých střevících
prsy tvé dva hrozny vína v slunné vinici
břicho tvé je hladké pole úrodné
ruce dvěma štíhlým palmám podobné
kdo líp než-li já tě zná
jak jsi krásná přítelkyně má

Ty která bydlíš v zahradách
květinami ozdob svůj práh
jako pohár vína nejsladšího plný je tvůj klín
slova tvá jsou med a mléko pod jazykem tvým
z vlasů tvých a z šatů tvých vůně líbezná
celá jsi krásná přítelkyně má

Dej mi, Bože, dobrou ženu
dej mi, Bože, dobrou ženu
já budu její pán, hrad, muž, stroj
a ona moje žena, duše, píseň, kost
dej mi, Bože, dobrou ženu
a budu mít dost