Nemám to moc rád, většinou to ukazuje na neschopnost napsat souvislý text, ale dnes půjdu po jednotlivých písničkách. (Netvrdím taky, že bych ten souvislý text byl schopen napsat.) 1. Řeka zapomnění Minulé album Ikarus se mi moc nelíbilo (to by bylo na dlouhé povídání), ale snad jsem k novému albu Tak mě tu máš nepřistupoval s nějakou dopředu pěstovanou nechutí. Ale když hned v první půlminutě alba musím poslouchat verše typu "ve stínu pyramid / po břehu běhá lid", úplně nadšený teda nejsem. Melodie téhle písni taky moc nepomáhá, ten důraz na poslední slabiku verše ještě zdůrazňuje ty méně povedené rýmy. Povšimněte si, o kolik líp znění verše, které ten zmíněný důraz nemají (druhý a snad i čtvrtý verš sloky, tj. nad lodí vůně vonná, má jméno Kleopatra atd.). Refrén není nijak výrazný, písnička nijak negraduje, jak začne, tak skončí, nezajímavě projde ušima, jediné, co z ní ční, jsou některé rýmy (což by neměly). 2. www.idnes Nápad možná dobrý, ale prostě mě to zas tak nebaví. A refrén www.idnes tam např. být vůbec nemusí. A kdo ví, jestli to není product placement. Proč musí každá sebeblbší píseň mít nějaké poslání. Jasně, no. 3. Zlo sedí v rohu pokoje OK. Dejme tomu. 4. U nás na severu Jo, sranda musí být. 5. Kupte si hřebeny Ten kytarový riff na začátku mi hrozně připomíná nějakou Nohavicovu starší písničku, teď si asi nevzpomenu, anebo je to jen takový pocit (něco jako Masopust, Never more nebo tak). Ale tak, to se stane, to je v pohodě. Nemůžu upřít obratné verše kupte si hřebeny / blíží se všivé časy či po schůdcích do herny / abychom prohráli, ale jinak mi to přijde takové nemastné neslané. Tři sloky, třikrát refrén, nakonec prohrábnout struny a konec. Nehledě na to, co tím chtěl básník říci, před čím konrkétně varuje (Vlajku a na ní krev / Lidí již pod ní stáli?). Za město na louku / přijely kolotoče - mítink komoušů nebo co? 6. Jiné to nebude Tady mi zas začátek připomíná mezihry v písničce Ježíšek z Ikara nebo tak něco. Jinak OK. 7. Andělé moji A Nohavica zase o andělech (srov. Anděl strážný, Mám jizvu na rtu, Polámaný anděl touhy, Halelujá, Krylův Anděl). Jako v zásadě proč ne, je to taková ani ne dvouminutová miniaturka. Jak ale zpívá Petr Váša, který si povšiml, jak často se v písničkách tohoto nejateističtějšího národa světa (?) zpívá o andělech, "rádio hraje další a další nemožnou píseň o andělích". 8. Dežo K téhle písni by se toho dalo říct dost (jak včera naťuknul Kurt). Jen jedna poznámka: nemyslím si, že by byl Nohavica rasista, jak jej snadno odsoudili někteří komentátoři např. na Facebooku, když mezi lidmi kolovala tato písnička. Ale je prostě dostatečně chytrý na to, aby si tohle pohlídal. 9. Telegram Píseň o tom, že na poště přestaly vydávat telegramy. Jeden z největších failů desky. "Člověk se cítil / Jak divotvorce / Pošťák to vozil / Na motorce" - to jsou rýmy! Když tam před druhou slokou začne teskně hrát klavír, tak mám teda na krajíčku. 10. Já chci poezii Tohle vnímám chtě nechtě v kontextu alba. A jaksi se nedivím, že když člověk slyší předešlé opusy Dežo a Telegram, tak pak nemá chuť s Nohavicou rozmlouvat o poezii. Nohavica se uzavírá a staví se role jaksi nepochopeného (srov. poslední dostavec tohoto textu), snad abych ho litoval či co. Možná je zařazení této písně po těch dvou nějaký záměr, vtípek, ten ale prostě neberu. 11. Zbloudilý koráb OK. Konec alba už se mi v podstatě líbí a zde to začíná. Vytknul bych pár možná drobností, např. zase ten důraz na ty poslední slabiky jako v Řece zapomnění dost degradují celý refrén. 12. Minulost Jedna ze dvou písniček z alba, které si občas rád pustím. Možná trochu kýč, ale konečně aspoň trochu rafinovaný text, žádné "tři sloky, tři refrény", poslední refrén pozměněný od těch předchozích, přirozená, ne z prstu vycucaná melodie, a tak. Prostě vcelku spokojenost. 13. Moskevská virtuálka A hned za Minulostí ta druhá z těch, které si rád pustím. Taková drobná pohlednice z Moskvy. Úplně Nohavicu vidím, jak chodí s očima otevřenýma po neznámém městě a to, co z té atmosféry nasaje, pak prostě zazpívá. V duchu v kontaktu s "panem Bulatem" (onen zmíněný trolejbus Nohavica taky zpíval). Jasně, že tam je i trochu té plytkosti (hlavně nezapomenout koupit matrjošku, žejo), ale "Rubl se líbá s dolarem / a vodka mísí s whisky" či "U sochy pana Bulata / brejkují hiphopeři / Země je prostě kulatá / a čas všem stejně měří" prostě považuju za téměř mistrovskou zkratku toho, jak to asi v té Moskvě dnes vypadá. Písnička mi připomíná, že nijak nezmiňuji fenomén Nohavicových "virtuálek", tj. jednoduchých popěvků ke konkrétním událostem, kterých vyšly snad už tři alba. Moskevská virtuálka je jedna z nich, která se dostala i sem, na řadové album, což vítám. Naopak Dežo asi neměl co dělat ani tam, natož tady, a zase např. Telegram bych možná mezi virtálkami spíš přijal. Ty Virtuálky jsou celkově na větší diskusi. 14. Z minula do budoucna Jo, OK. Zajímavé. Zvláštní, ale ne blbá a nezajímavá melodie a kontrast slok a refrénu. Opět sice tradičně tři sloky a tři refrény, ale co už, no. Takže, jak jsem říkal: dvě písničky si pouštím, se zhruba polovinou nemám nějaký zásadní problém, jen mě moc nebaví, no a s druhou polovinou už problém mám, takže mě ta deska celkově nijak moc nepřitahuje. Rozhodně nelámu nad Nohavicou hůl. Podle mě je schopen stále nahrát silné album plné dobrých písniček. Ale myslím, že by potřeboval nějakého silného producenta či režiséra, který by mu do toho kecal a říkal, co nechat, co přepracovat, co vyhodit. V případě jeho nejlepších alb - Mikymauzoleum a Divné století - tomu tak bylo. Spolupracovali s ním pánové z kapely Nerez Zdeněk Vřešťál a Vít Sázavský, kteří (hlavně Sázavský podobně jako v Nerezu) plnili tuhle úlohu. Je známá historka, jak mu Sázavský doporučil připsat k Těšínské další sloky (původně byly asi jen dvě) a z písničky se tak stal jeden z největších hitů alba. Teď se Nohavica, snad kvůli Hutkově písničce Udavač z Těšína a následným rozmazáváním jeho vztahů s StB, uzavřel do sebe, obklopil se nohsledy a dělá si všechno sám na koleně - Ikarus nahrál na koncertech, toto poslední album v improvizovaném studiu na hotelovém pokoji, alba pak vydal vlastním nákladem. Na koncertech má pořád vyprodáno, tak proč se s někým handrkovat, žejo.