Mišík slaví šedesátiny. - 30.5.2007
Vladimíru Mišíkovi bylo 8. března šedesát. Jeden z koncertů turné s různými hosty k této příležitosti se včera odehrál i v Českých Budějovicích a já byl při tom. Koncert začal krátce po osmé a s malou přestávkou trval až skoro do půl dvanácté. Na začátku vystoupil asi na půl hodiny Blue Effect v akustické podobě. Radim Hladík to spolu se třemi mlaďochy (kytara a zpěv, akustická baskytara, bicí) velmi slušně rozjel, hodil pár sól a po jednom přídavku odešel. Nastoupil Vladimír Merta, ponejprv pouze sám s kytarou a foukací harmonikou, zahrál jednu písničku a pak přišla čtyřčlenná sestava Etc... (Skála, Pokorný, Veselý, Zelenka), kterou vprostřed další písničky doplnil i Honza Hrubý. Zahráli několik písniček a pak přišel bývalý člen Etc... violoncellista Olin Nejezchleba. Jednu písničku zahrál na cello, pak jich několik i zazpíval (např. Honduras). Vlasta Třešňák, který byl také psán na plakátech, nedorazil, nevím proč. Po přestávce přišel Mišík. Přišel o berlích, neboť měl levou nohu v sádře (posteskl si, že tak si nemůže podupávat do rytmu), a začal zpívat (Nejlepší ženská našich dnů, 20 deka duše, Holanovu Nad usínající milovanou). Pak pravil, že přijde zpěvák Pavel Bohatý, který umí pěkně vyzpívat ty písničky, které jsou na něj dneska už moc vysoko, a odešel na chvíli do zákulisí. Pavel Bohatý zazpíval asi čtyři (např. Taxůvku jsme chytli) a Mišík se vrátil a ještě docela dlouho zpíval (Špejchar blues, Noční chodec, s Honzou Hrubým Když se kouří konopí apod.). Během hraní se na pódiu tak různě objevovali i Olin, Merta a Bohatý, Olin např. jednu písničku doprovodil na cello, v jedné se chopil baskytary, když basák Veselý popadl akordeon, občas přišel ze zákulisí s činely a v pravou chvíli s nimi o sebe třísknul (což potom u dalších písniček párkrát předevedl i Merta) nebo přišli všichni tři najednou a zazpívali nějaký sbor (např. při přídavku Proč ta růže uvadá) apod. a zase odešli. Přestože, jak je asi poznat z mého vyprávění, písničky žádného z vystupujících příliš neznám, byl to koncert strhující, zvláště pak pro muže středních let, kterých byla pod pódiem, kde jsem stál (a kde asi nebyl nejkvalitnější zvuk, ale tak už to bývá), asi většina. Do Jimramova Mišíka ještě trochu naposlouchám. Už se těším.