Den zkázy v Britském muzeu. - 23.5.2006
Včera jsem zase jel přes Prahu a nakupoval knihy. Po 29 či 39 korunách jsem koupil trojici knih z edice Moderní světová próza Mladé fronty (Každý den nic, Děti z Dynmouthu a Mezi ženami). V trafice jsem pak tuto trojici doplnil knihou za 99 korun - Den zkázy v Britském muzeu - z Edice v trafice Lidových novin. I když mě tato edice nijak zvlášť vizuálně nepřitahuje, od počátků ji sleduju, jestli se v ní neobjeví něco zajímavého, co by mě lákalo a co ještě nemáme. Objevilo. Davida Lodge, autora nejnovějšího úlovku, znám jako autora jedné z nejvtipnější knihy, kterou jsem kdy četl a kterou doma s Honzou a Jakubem občas různými narážkami a citáty vzpomínáme (Svět je malý, popř. Hostující profesoři). Den zkázy v Britském muzeu vyšel v češtině všehovšudy dvakrát. Poprvé v roce 1974 v překladu Antonína Přidala (jako Miroslav Čejka) a podruhé v roce 1995 (opět Přidal). Obě vydání jsou samozřejmě již v knihkupectvích nesehnatelná, takže nové vydání je tedy kromě nízké ceny potěšitelné i tak (což neplatí např. o knihách Sto roků samoty nebo Svíce dohořívají). Kniha vyšla opět v Přidalově překladu, dokonce s autorovým doslovem, oboje jsem kvitoval s povděkem a hned jsem se do ní začet a přečetl ji. Den zkázy v Britském muzeu je autorova třetí beletristická kniha, tuším že ale první humoristická. Pokud se chcete zasmát na účet katolíků a (což je pro autora typické) literárních vědců a studentů, sáhněte po ní. Např. popis katederního večírku je skvělý. Jestli se chcete ujistit, jak dobře znáte klasiky, sáhněte po ní taky. Každá kapitola svým stylem psaní nebo něčím podobným naráží na dílo jednoho z autorů uvedených Lodgem v doslovu (v abecedním pořadí: Joseph Conrad, Graham Green, Ernest Hemingway, Henry James, James Joyce, Franze Kafky, D. H. Lawrence, Fr. Rudolf, C. P. Snow, Virginie Woolfová). Já tyto autory tedy neznám, ale Joyce je jasný a výborná Kafkovská (či MontyPythonská - kdyby kniha nevyšla pět let před vznikem této skupiny) scéna je také zcela zřejmá. Kniha na 160 stranách vypravuje jeden den (další souvislost s Joycem) postgraduálního studenta Adama Jablicka, který se ve studovně Britského muzea snaží pracoval na diplomce, ale vůbec mu to nejde, neboť je stresován možností početí svého již čtvrtého dítěte. Co ten Adam za ten den ale zažije! V doslovu se pak dovíte o existenci "spisovatelského štěstí".