Tradiční velikonoční pochod. - 19.4.2006
Na Velký pátek jsme šli na tradiční bratrský velikonoční puťák. Předloni, kdy jsme tuto tradici slavnostně založili, jsme šli z Horní Krupé do Chrudimi, loni zatím nejdelší cestou z Chrudimi do Litomyšle (o té si můžete přečíst v Pleskačových kydech) a letos jsme chtěli pokračovat z Litomyšle až do Štítů, což je zhruba mezi Lanškrounem a Šumperkem. Nemá cenu se tu tím příliš zaobírat, prostě jsme šli. Samozřejmě cestou padaly různé hlášky, vtípky apod., ale ty by pravděpodobně s týdenním odstupem a zde na Bločku neobstály, nehledě na to, že pro pochopení některých z nich by bylo pro vás, ctěné čtenáře - vyjma čtenářů-mých bratrů -, potřebné několikaleté soužití s námi u nás doma, což bych vám občas skutečně nepřál. Občas. Většinou je to však zábava, věřte mi. Ráno jsme autobusem dojeli do Litomyšle a skrze nádherné centrum města, kde jsme se v jedné fortně u kostela vyfotili samospouští (fotil Honza, fotky snad brzy budou), jsme vyšli směr Česká Třebová. Zhruba po deseti kilometrech začalo pršet, cesty v lese byly totálně rozbahněné kvůli dřevorubcům (pěkně jsme na ně nadávali), některé úseky jsme tedy obcházeli lesem, kde zase bylo kolem dvaceti čísel sněhu, zkrátka cesta byla náročná. Do toho započítejte mé botasky-sandály a podobné Jakubovi boty - občas to nebyla procházka růžovým sadem. V České Třebové nepršelo, ale v lese mezi Třebovou a Lanškrounem zase začalo. Rozhodli jsme, že se vrátíme domů z Lanškrouna a zvolnili jsme tempo, které už tak bylo na naše poměry trochu volnější. Na chvíli jsme v lese vylezli na posed, kde jsme se podepsali na dřevo, a zde nám Kolib vyjevil, že nezamýšlel přespat v Horní Čermné na faře, jak nám pořád vyprávěl, ale stihnout poslední vlak ze Štítů a faru si nechával pouze jako jistotu do zálohy. Po třiceti kilometrech cesty, nějakých dvacet kilometrů od Štítů, jsme zašli do hospody, najedli se a nasedli na vlak. Tak za rok zase zkusíme naši tradiční a obvyklou padesátku, z Lanškrouna už se zkusíme stočit směrem na Orlické hory, trasu Lanškoun - Štíty bychom si mohli zajít jindy.