Školka v Plzni. - 13.11.2005
Ahoj, právě jsem se vrátil z Plzně ze seniorátních dní Západočeského seniorátu a tak se drobně zmíním o tom, co se tam dělo. Abych řekl pravdu, když jsem tam v pátek 11. listopadu jel, domníval jsem se, že tam kromě mě bude tak šest osob. Když jsem ale vešel do Korandova sboru (ve dveřích jsem se srazil s Janou Sterzikovou roz. Šimšovou, se kterou se znám již dlouhá léta z Miroslavi), zjistil jsem, že dorazilo přes třicet lidí, většinu z nich jsem samozřejmě neznal. Odložil jsem si batoh a šel pozdravit babičku a dědu. Pozdrav se neobešel bez večeře, která se skládala asi ze dvou či tří chodů, a tak jsem se trošku zdržel. Když jsem se vrátil do sálu, již se schylovalo k programu, který měla nachystaný Irena Škeříková na téma dvojpřikázání lásky. Neboť ji ale k vytvoření tohoto programu prý ponoukl Jonáš T. Hájek, museli jsme na něj počkat. Zatím se tedy zpívalo a taky pexeso se hrálo. Deset minut před Jonášovým očekávaným příjezdem už to ale Irena nevydržela a program začal. Za chvíli dorazil Jonáš, měl s ním dorazit i Jakub, ten ale na Smíchově téměř přesně o 23 vteřin nestihl vlak (JONY: "Kdybych seděl v posledním kupé, tak bych ti mohl zamávat."). JONY se tím tedy ocitl v ulicích neznámýho města, díky tomu ale, že evangelický kostel nejednou zahlédl z vlaku při svých cestách do Chebu, bezpečně trefil. Dalším vlakem dorazil také Jakub a tak byl na místě celý Esterleho jeseter, který hned začal pařit cosi od ASPM. Po programu bylo v kostele krátké zakončení dne s varhanní hudbou. Účastníci školky se rozdělili na dva tábory, domorodci ze Západočeského seniorátu tvořili jednu skupinu a spali ve velkém sále, Esterlovi, Honza Zeman a hosté utvořili druhou skupinu a zbudovali ležení v kanceláři. Tyto dvě skupiny se, kromě asi dvou oběžníků, téměř neprolínali. Vzhledem k tomu, že jsem byl shodou okolností v té druhé skupině, mé další vyprávění se bude týkat hlavně toho, co se dělo zde. Téměř celá druhá skupina (a vlastně asi i ta první) odešli hledat nějakou hospodu nebo možná šli jen tak na chvíli ven. Já jsem s Jonášem zůstal vevnitř a dali jsme řeč. Pak se zbytek vrátil se dvěma lahvema vína a v kanceláři se to rozjelo. Čtyři kytary a basa ovládaná basákem světoznámé skupiny Heart of Highlands Danem Kučerou = zpívalo se skoro až do rána. Dan šel spát dříve, ale my zbylí jsme zapěli obrovskou snůšku hitů.
Ráno mě a mé bratry čekala snídaně u dědy, neboť neuvěřil tomu, že ve sborové místnosti bude také něco k jídlu. Pak pokračoval program Ireny, rozdělili jsme se na nějakech snad pět skupin po pěti či šesti a vyfasovali jsme otázky. Jak se také může projevit láska k bližnímu, jaké bychom zvolili téma dalšího srazu a také jsme jeden druhému měli vyprávět nějaký konkrétní zážitek, kdy se nám nebo našim kamarádům stalo něco, kde jsme cítili boží lásku (jak to bylo úplně přesně formulované nevím). Na probírání těchto tří témat jsme dostali čas 45 minut, již po třech minutách ale začali sálem lítat vlaštovky a po dalších pěti došlo k dalšímu z improvizovaných vystoupení skupiny Esterleho jeseter. Byli jsme prostě rychlí. Veřejné prezentování toho, k čemu jednotlivé skupiny došly, byla trochu fraška (jak jinak), konkrétní fóry už si ale moc nepamatuju. Pak byl oběd, na který jsme se my tři Skálovi opět kamsi vypařili.
Možnosti odpoledního výletu byly dvě. Buď se jít podívat na modelové kolejiště nebo jet na výlet do Starého Plzence. Hlasovali jsme o tom, těšně zvítězilo kolejiště a tak jsme se rozdělili na dvě skupiny, jedna šla pod vedením Vojty a Honzy Zemana na vláčky a druhá jela autobusem do Starého Plzence. Já jsem byl samozřejmě v té druhé skupině, neb jsem si nechtěl nechat ujít procházku kolem nejstarší rotundy v Čechách a pro tento účel jsem i založil nový film do foťáku (a taky se ta Staroplzenecká skupina skládala z většiny lidí naší kancelářské skupiny - doufám, že se stíháte orientovat). Ve Starém Plzenci jsem se pokoušel vyfotit rotundu už z města a tak mi zbytek utek. Nevěděl jsem přesně, kde jsou, ale vzhledem k tomu, že jsme měli namířeno k rotundě, šel jsem stále tím směrem. Zapomněl jsem ale na jedné křižovatce odbočit a později jsem se již nechtěl vracet, tak jsem to střihnut přes les a houští do velmi prudkého kopce a vyšel na kopec kousek za rotundou. U rotundy ale nikdo z našich nebyl. Nevěděl jsem, kde jsou a tak jsem zatím rotundu důkladně ofotil (fotky snad brzy budou ve Fotogalerii), pak jsem si sedl na lavičku a oni po čase dorazili. Prý se stavili ještě někde v hudebce. Obešli jsme kopec a stavili se u Esterlů doma, pustili Plíhala a povídali. Pak jsme se vrátili do Plzně.
Po návratu Irena pouštěla dva dokumentární filmy, jeden o mladých Číňanech v ČR, druhý o nějakých dětech, to ale nevím, protože jsem zatavil, abych ještě večer vydržel. Po večeři byl koncert skupin Sven Vidlí vous a A note dum. Sven Vidlí vous je vlastně sourozenecké trio Esterlů, na dvě písničky hostoval také již zmíněný basák světoznámé skupiny Heart of Highlands Dan Kučera. Neboť tento výtvor členové skupiny Sven Vidlí vous budou možná číst, musím pochválit zvláště: Vojtův (také Esterleho jeseter) zpěv a hraní na dva klávesové nástroje (klavír a klávesy) najednou; Terezčino (také Heart of Highlands a Chorea) hraní na basu (na to, že umí hrát na housle, jsem si už zvykli) a Eliščiny (také Heart of Highlands a Chorea) texty a hraní na příčnou flétnu. Druhá skupina hrála také velmi dobře (složení: bubínky, cello, el. kytara, baskytara, anglický zpěv - jednou i francouzský a dvakrát český). Po zakončení dne jsme šli hledat hospodu, já byl tentokrát také mezi hledači. V Andělovi bylo narváno a tak jsme se usídlili v Hi-fi clubu. Zde nás čekalo jedno zajímavé překvapení. Nejen, že se zde všichni znali a všichni se znali s Terezkou a Eliškou, ale byl tam i jistý Milan Vágner, který zpíval a hrál na kytaru Jako kotě si příst od Grosmanna, plno písniček od skupiny Neřež i Nerez (např. Yburan omažyp se štěpným veršíkem "je to dcera přítele Yesetera"), Nohavicu apod. a celá hospoda zpívala s ním. Jakub z Dačic byl z toho úplně na větvi. V hospodě jsme ale nepobyli dlouho a vrátili se. Opět jsme v kanceláři chvíli zpívali a povídali a pak jsem se dívali na druhý poločas fotbalového utkání (ČR - Norsko), které nám místní farář Miro nahrál na video.
Školka oficiálně skončila bohoslužbami s vysluhováním večeře Páně, již během nich ale nějakech snad pět skupin muselo odjet. Poslední jsme v Plzni (když nepočítám místní a téměř místního Honzu Zemana) skončili my tři Skálovi, JONY a Ráchel. Odjeli jsme ve 14:05-14:07 třemi vlaky do třech různých směrů.