Velmi povedená oslava. - 22.1.2007
Malý Vlk a Kubišta se při plném zdraví (nepočítáme-li tenisový loket), plné kráse (včetně té duševní), plné svěžesti apod. dožili 18 let. Malý Vlk toužil to nějak oslaviti, Kubišta se z počátku spíše zdráhal, nakonec však též svolil. Malý Vlk již kdysi usoudil, že nejlépe bude sklenkou irské whiskey jejich velké výročí zapíti. Jal se tedy s Kolibem dlouhými dopisy domlouvati, jaká že whiskey by to měla být, neb věřil, že Kolib si z půlročního pobytu na ostrovech britských odnesl i nějaké v praktickém životě upotřebitelné poznatky. Nakonec vybrána byla Tullamore Dew barvou světlý med připomínající, kteráž to nabízí velmi příjemnou, lehkou až éterickou vůni a chuť, ač na patře drsnější bývá. Datum oslavy dlouho předem vybráno bylo na devatenáctý lednový den roku tohoto. Já, který vám všem, kdož jste nebyli přítomni, vyprávím nyní o této oslavě, a vám, kdož jste přítomni byli, vzpomínky v hlavách vašich osvěžuji, jsem do Sázavy dorazil již o celý den dříve, neb jsem zde (podobně jako jiní např. na malochyňském sídle) takříkajíc pečený-vařený a s Malým Vlkem jsem dlouho do noci pracoval na velmi důležitých věcech, které jednou vejdou v širokou známost a sláva nás jistě nemine. Bohužel, veliká vichřice, která se toho večera přehnala nad naším krajem, zabránila nám, abychom v práci postoupili o krok větší, nicméně, podařila se nám toho i přes to vymyslet spousta. V pátek se již schylovalo k oslavě, odpoledne jsme tedy přípravám na tento velký okamžik zasvětili. Vize Malého Vlka počítala s tím, že oslava proběhne v místnosti sborové, bude možno se zde však jako v hospůdce cítit. Tomu jsme své přípravy podřídily. Změnili jsme uspořádání stolů, věšák postavili dovnitř do blízkosti dveří, dopředu umístili malý barový pult s jednou jakoby barovou stoličkou, na klavír postavili lahve s nápoji, na zeď pověsili irský buben, z místnosti vyklidili pár věcí do hospůdky se nehodících (ku příkladu mapu Izraele, mapu sborů ČCE, několik Biblí apod.) a cedulka před dveřmi vstupními vyzývala návštevníky k zanechání všech „náboženských předmětů“ venku před hospůdkou, kterážto Hospůdkou U ztraceného mládí nazvána byla. Program nebyl nijak naplánován, soudilo se, že zábava bude volná, na stole v rohu byly na hromadě umístěny krabice se společenskými hrami. Kromě tohoto stolu a baru hospůdka obsahovala tři stoly, u každého z nich stálo několik židlí (u jednoho i lavice), což bylo ideální pro těch zhruba 13 lidí, kteří přijeti měli. Kubišta ani Malý Vlk netoužili po nějakém převelikém setkání, na vláčkách zde bylo přítomno lidí téměř 30 a to si nyní ani jeden z oslavenců nepřál. První přišla Lenka, byli jsme tedy už čtyři a rozhodli jsme si Labyrint zahráti. Během boje o sovu, ducha, mapu a další předměty v Labyrintu umístěné, přišel Jára Květ a krátce po něm také Žyd, každý z jiného směru přijel a vlaky jejich na sázavském nádraží pravděpodobně krátce po sobě zastávku v cestě měly. Žyd se po krátkém otálení ukryl s kytarou v rukou do jiné místnosti, o důvodu tohoto počínání bude ještě řeč. Nejrychleji Labyrintem prošel Kubišta nejtěsnějším časovým rozdílem následován Malým Vlkem. Já jsem poněkud zbloudil a již jsem bratry oslavence dohnat nestihl, skončil jsem tedy třetí. Posléze dorazili Krokodýl s Andreou a holky Mičkovy, Kolib a Hipí, kterým odvážně vyjel vstříc br. fr. Š. za volantem Wyatta. Legendami opředený Řidič Žlutého auta přivezl své dcery a oslava již skorem mohla začít. Malý Vlk původně přípitek zamýšlel až po večeři, naštěstí se mi ho přemluviti podařilo. Mé argumenty, že po jednom přípitku nebude nikdo opilý a že tedy píti můžeme i přes drobný problém, že noc je ještě mladá, zabraly. Počkali jsme na Hipí, až sejde k nám dolů a oficiálně jsem zahájil oslavu. Čekání na br. fr. Š. jsme (tuším, že na jeho přání) zamítli, neboť on právě vžíval se do neotřesitelné logiky inspektora Barnabyho a čekati až bude jedna z vražd v Midsomeru na chvíli přerušena komerční přestávkou, nemělo valného smyslu. Před přípitkem požádán byl Kolib, aby něco řekl o oné whiskey, přečetl tedy něco o kraji Tullamore, kde vyráběna byla, z turistického průvodce Irskem. Poté, co jsme se poučili o každé břečťanem obrostlé zídce v jinak zcela pustém kraji tomto, zvedli jsme své číše a řádně si připili. Kolib poté prohlásil, že má stejně radši skotskou, přesto celý večer tuto jemnou whiskey s koncem středně dlouhým s dominantními tóny dřeva a čokolády vychutnával. Také Malý Vlk nadšen z dobrého výběru neustále nosil sklenku s pochoutkou barvy světlého medu s sebou. Pak vystoupil Žyd s kytarou řka, že požádán byl o pesimistickou píseň, o ztraceném mládí pojednávající. Píseň že složiti dokázal dnes ve vlaku při cestě z Prahy a před chvílí si ji přehráti stačil. Byli jsme tedy přítomni premiéře této vtipné písně využívající motivů z Holubího domu a okořeněnou vtipným recitativem. Jelikož jsem píseň nahrál na diktafon, budete si ji moci časem jistě poslechnouti. Onen diktafon jsem měl pak celý večer v ruce a vznikla zajímavá koláž zvuků, kousků rozhovorů apod., nicméně napřed to musím sestříhat. Slova písně by snad časem mohla být i na Žydově webu. Já s Kolibem jsme předali bratrům i nějaké dary – hrníčky od maminky a Obrazový slovník Pirátů z Karibiku. Krokodýl s Andreou již po svém příjezdu vybalili ovci, Támar s Ester přivezli jedno zajímavé cédéčko a housenku, kterou nutno bude rozpárati, aby její tajuplný obsah na povrch mohl vyplouti a k užitku či zábavě oslavencům býti. Jony, toho času dlící v Brně byl s námi během večera alespoň virtuálně, několikráte přes Skype jsem ho pozdravil a jeho pozdravy všem zúčastěným vyřídil. Poté jsem se s Kolibem, Žydem a Járou Květem rozhodl naučiti se zcela novou hru Thurn und Taxis. Výklad pravidel hry této od Malého Vlka však přerušen byl večeří – dobrými francouzskými bramborami – a odjezdem Támar s Ester. Poté jsme opět zasedli ke hře. Hra jest to zajímavá, ovšem z počátku jsem pravidla příliš nechápal.