Opět skvělý Zbytov. - 25.10.2006
Autobus na odjezdu z Chrudimi měl před půl hodiny zpoždění. Na to už jsme ale zvyklí (viz např. červnový Srub), zvláště pokud jede v pátek z Prahy, a tak jsme vydrželi čekat. Jeli jsme v tomto složení: Kolib, Žyd a já. Dan Pleskačů prohlásil, že když tam nebude Hašlerka, nemá smysl tam jezdit, a zůstal doma. V Poličce na nás čekal Fanda a naložil nás do svého skvělého vozu. V Jimramově jsme ještě přibrali Vojtu Mácu po devíti pivech a dvou rumech, který se kvůli Zbytovu vykašlal i na školku Jihočeského seniorátu, a atmosféra v autě zhoustla. Nebylo tam k hnutí. Naštěstí je Zbytov nedaleko. Když jsme dorazili, byl uvnitř kromě domácích pouze Krokodýl. Brzy po nás ale začali přijíždět další – holky Mičkovy s Lukajdou a Kubištou, Volfovi. Zahájili jsme večeří. Protože nás bylo ohlášeno poměrně málo (15-20) a aby se nemuselo topit i v dalších místnostech, byli jsme pozváni do kuchyně a setkání tak získalo další, osobnější, rovinu. Jídlo jsme přivezli já s Kolibem, při nákupu bramborových knedlíků, majolky a podobných surovin, které jsem v životě nekupoval, jsem se cítil jak Pat nebo Mat, při cestě, kdy jsem měl jídla plný batoh (chleby, těstoviny apod.) zase jako soumar. Po večeři vytáhl Honza Keller svůj příspěvek do programu o knihách – přečetl některé vtipné a zajímavé pasáže z půvabné knížky o motorismu zhruba z roku 1924. Pak se při družném hovoru čekalo příjezdu Hájků, aby Jakub mohl přečíst svoji již tradiční povídku. Napsal-li jsem, že hlavním programem jarního Zbytova byla legrace z Jonyho, tentokrát musím totéž napsat o Fandovi. Samozřejmě, jeho naturální kulturistika byla zdrojem smíchu vždycky, tentokrát to ale bylo velmi časté, navíc se k tomu přidaly narážky na některé Fandovi názory. Vojta Máca vytáhl víno. Poté Krokodýl vytáhl láhev zelené a Vojta Máca ji skoro celou vypil (minimálně půlku). Procento alkoholu v jeho krvi by se, když to mírně přeženu, dalo už skoro zaokrouhlit na sto. Sotva jsme začali zpívat písně legendární skupiny Lídl & Velík, přijeli Hájkovi. Dorazil Jony, Franta i Jára Květ a vzali s sebou z Husovic také Pepinu Smetanovou. Nastala vhodná doba k přečtení povídky. Jmenovala se zhruba Hájkova cesta z Brna do Chebu a pomocí obrovské řady různých přirovnání, která vzbuzovala hlasitý smích, vyprávěla Jonyho cestu vlakem. Podle mého soudu je rozhodně lepší než povídka předchozí a klidně se může srovnávat s povídkou první – Jak se stal Hájek hajkskůlerem – z loňského Zbytova. Doufám, že se časem objeví také na JzDwebu, který je momentálně bohužel trochu zanedbáván. Krokodýl se potom nenápadně ostatních ptal, jestli je obsah povídky pravdivý. Jestli skutečně Jony jezdí načerno a průvodčím rozdává dějepravy. Řekl jsem Krokodýlovi, že rozhodně ano. Pak se zpívalo za doprovodu kytary i heligonky a lidé postupně odcházeli na kutě. Pro všeobecnou únavu byl celý chystaný program o knihách přesunut na sobotní večer (pokud to tak nebylo myšleno už předem). Nejdéle vzhůru jsem vydržel já (jak už to tak na Zbytovech bývá, netuším, čím to je, na jiných akcích se mi to nestává), Jára Květ a Vojta Máca. Ten po pivech, které ke svému účtu ještě přidal v hospodě ve Strachujově, kam šli s Krokodýlem něco natočit do lahví, a po pivech vypitých poté na Zbytově mluvil drobně z cesty a málem se s námi vsadil, že vypije celou lahev whisky J&B, kterou jsme Honzovi koupili za to, že nás v srpnu před Jimramovem dovezl z Nového Města na Zbytov. Dlouho do noci v kuchyni zůstala ještě Františka s Pepinou. Ráno bylo krušné. Kolib nás budil zpěvem a tak se nám časem podařilo vstát. Dokonce i Vojtovi, tomu ale až poněkud později. Posnídali jsme a šli do práce. Jakub z Dačic se tradičně chopil sekerky, holky sbírali listí a kaštany, Lukáš, Krokodýl a Tomáš od Jany spravovali střechu u ovcí a pak i strop ve stodole, Kolib, Jára Květ a Kubišta vytrhávali stromy i s kořeny ze země a Fanda nakládal šutry do vozejku. Překonal přitom prý i svůj rekord v uzvednutých kilech – z dosavadního rekordu 120 kg se vyhoupl na předpokládaných 150 kg. Věříme jeho odhadu. Málem si u toho ale zlomil palec. Já jsem ze začátku byl u party vytrhávačů stromů, pak jsem se ale dal k Fandovi a nakládali jsme velmi těžké šutry (ty, které neuzvedl on sám) na káru a pak je s Honzou Kellerem odváželi k lesu. Zvláštní partu pracovníků tvořil Vojta, který dělal práci pro mě zcela nepochopitelnou. Přehazoval hlínu u některých šutrů ve svahu kolem venkovního stolu. Pak šel spát. Po obědě, který uvařily holky Mičkovy (a dovezl já z Kolibem) – výborná polívka a braborové knedlíky se zelím –, jsme v práci víceméně pokračovali. Dřevo z vyrvaných stromů se zpracovávalo, já jsem ořezával švestku a jabloň u ovcí (také s pomocí Jonyho a jím ovládané motorovky). Přišel jsem na velmi zajímavou věc. Jakmile bylo na větvi, kterou jsem uřízl, trochu listí, ovce se po ní nenasytně vrhaly. To jsem skutečně netušil, že největší pochoutka je pro ně listí ze švestky nebo z jabloně. Také jsem si uvědomil ještě jednu věc. Při společné práci, ať už na židovském hřbitově nebo na Brigádě apod., bývá vždycky dobrá nálada i sranda. Nikdy ale ne tak dobrá nálada jako na Zbytově. Nevím přesně, čím to je, snad tou téměř rodinnou atmosférou, idilkou, kdy si během práce můžeš odskočil na kafe, posedět venku u stolu (mimochodem, bylo opět skvělé počasí, takhle vychází počasí snad jen na Jimramově a tady – inu stejný kraj), pokecat s někým a zase jít makat. Zkrátka: na Zbytově je při práci téměř vždy sranda, pořád vznikají nějaké hlášky apod. a to v takové míře jako nikde jinde! Např. už ke konci sekání dřeva, v době, kdy už mezi námi byl náš host Zdenda Šorm, se odehrávala zajímavá a vtipná scéna, kdy se všichni hromadně snažili vyřešit, jak naštípat značně nerovný kus dřeva původem z mé jabloně. Nakonec to asi po půlhodině zápolení, jehož jsem se několika chytrými nápady i jejich praktickým uskutečněním také účastnil, vyřešil Jakub, který si ho podložil na více nerovném konci dřevíčkama, špalek si dal pod svah a zezhora se do něj sekerou trefil. Kibicové aplaudovali, jen Jony poznamenal, že takhle se do kamen stejně ty kusy nevejdou a že se to mělo nějak rozpůlit napříč. Během odpoledne dorazli sourozenci Koneční z Brna-Husovic.