Co by to znamenalo, kdyby bylo nalezeno skutečné Ježíšovo tělo? - 26.3.2008
Ahoj, dříve než popíšu náš tradiční velikonoční pochod, mám tu pro vás opět jeden článek, který je slátaninou různých drobných zpráv. Titulek je převzat z ankety aktuálního Respektu a nabízí zajímavou disputaci. Povšimněte si, prosím, že zatímco evangelíci a husiti (Petr Pokorný, Zdeněk Bárta a Jana Šilerová) tvrdí, že by se vlastně nic moc nestalo, katolík Juan Provecho prohlašuje, že "víra by ztratila cenu" a "pro křesťanství by to byl konec". To jsou věci v moři klidu. Dalším námětem k možným disputacím budiž aktuální článek nejznámějšího(?) evangelického blogera Faráře Sauvignona, který proti sobě staví výroky apoštola Pavla a Karla Trusiny, nakonec ale dochází k tomu, že ona tvrzení nejsou v protikladu, jak by se původně zdálo.
Dalšími čtyřmi přírůstky v edici FilmX týdeníku Reflex jsou: Ghost Dog: Cesta samuraje, Frida, Pravidla moštárny, Proposition. Filmy vyjdou společně zítra, cena jednoho DVD je 99 korun.
Karel Plíhal si loňskou koncertní pauzu poněkud prodloužil, první koncert plánuje až na 15. září, zato na svém webu už vystavil rozpis koncertů až do Vánoc. Jsem zvědav, s čím přijde. Sliboval nějakou menší kapelu, či co.
Přestože mám rozečteného Ekova Baudolina (už finišuju, zbývá mi posledních 80 stránek z celkových pěti set), o Velikonocích jsem si opět přečetl Old Surehanda, moji nejoblíbenější Mayovku. Protože kostru děje znám v podstatě zpaměti, v prvním díle jsem ještě docela přeskakoval a četl jen nejoblíbenější pasáže, jak se blížil konec dílu druhého, stále více jsem četl všechno a pak litoval, že neexistuje díl třetí (pro hnidopichy: ano, vím, že kniha je původně trojdílná, ale prostřední díl se hlavního děje vlastně netýká a proto nebývá vydáván). Dokonce i uvažuju, že bych si mohl přečíst nějakou Mayovku, kterou ještě neznám.
O Velikonocích jsme také oslavili dědovy osmdesátiny. Jako hlavní dárek dostal digitální foťák. Jsem zvědav, jak si s ním poradí, ale druhý den nás už fotil při obědě, takže to snad půjde.
Včera jsem byl v Českých Budějovicích na koncertě Jiřího Smrže. Pokud se nepletu, už počtvrté v životě. A příště půjdu znovu. Letos má vydat třetí album, Kořeny, více o něm časem na stránkách Bratrstva ve článku, za který se budu určitě stydět minimálně tak, jak se stydím za všechny ostatní z rubriky Uchu pro potěchu. Anebo si nalistujte články na Bločku o minulých koncertech. Snad jen poznámka, že většina písní byla asi z připravovaného alba, zazněla i Klusákem propagovaná Jack a já či jedna naprosto nová (Smrž říkal, že jí složil "předevčírem"), kterou jsem částečně nahrál a video umístil na Youtube.
Dostalo se mi do rukou nejnovější číslo Labyrint revue. Kromě rozhovoru s německým spisovatelem Danielem Kehlmannem, jehož román Vyměřování světa (nakladatelství Vakát zmíněné již i na Bločku!) se stává čím dál slavnější, mě v opět bohatě vybaveném listu nejvíce zaujaly (při spěšném listování) mikropovídky scénáristy a filmového režiséra Benjamina Tučka z rukopisu Velmi krátké vlny a zápisky Pavla Klusáka (už o něm zde píšu po druhé) Míchání čaje, např.:

8.07.2006
Kurva je v této větě příslovce
"Ty vole, o tom nepochybuj. Jako barmanka bych byla kurva dobrá." Kurva je v této větě příslovce. Jak dobrá bych byla? Kurva dobrá.

Zrcadlo, zrcadlo, ukaž všechno, ale milosrdně: akorát povrch.

"...ty moje lentilky pod kobercem..." Ona o svém poprsí.

...

6.08.2006
Jak přišel tuňák ke svému jménu
Ryby měly kdysi dávno sjezd. Na mořském dně. Řečnila taky ryba, kterou nikdo moc neznal. Strašně huhňala a nikdo jí nerozuměl. Protože byly taktní, říkaly ostatní ryby: "Nezdá se vám, že je tu ňák špatně slyšet?"
Tak přišel tuňák ke svému jménu.

Každé stárnutí je pro stárnoucího jaksi překvapivé. Ale když dneska stárnou lidi, co vyrůstali v totálním kultu mládí, ti teprve čumí.