Dobeška. - 11.11.2005
Ahoj, tak dneska, jak asi předpokládáte, napíšu o mé včerejší cestě do Prahy a zpět. Co člověk neudělá pro to, aby se mohl zúčastnit takového hudebního svátku, jakým je koncert Trabandu na Dobešce obohacený ještě uvedením knihy komiksů Kontraband! Vyrazil jsem asi ve čtyři z Budějovic. Cestou se nic zvláštního nestalo až na jednu věc. Poprvé v životě mě kontrolovala vlaková policie. Seděl jsem v kupé a kolem šli dva v černém. Jeden asi šedesátiletý a druhý mladší. Najednou jsem zaslechl, "ten je nějakej podezřelej!" a už jsem se musel legitimovat. Jako jediný v kupé! (Je teda pravda, že v kupé kromě mě byl jen jeden člověk, ale stejně.) Na internetu jsem si našel skvělý spoj na Dobešku pouze s jedním přestupem, ve stanici Praha-Vršovice. Vstoupil jsem tedy, zašel na autobus číslo 124 (cestou potkal parádní kachnu s mírně zvětšeným zavazadlovým prostorem) a těsně po sedmé dorazil na místo. U "našeho stolku" už seděla Debora a Haluška, naopak Ráchel a Jony se na poslední chvíli omluvili a nakonec nedorazily ani holky Estrlovy. Pak přišli také dva mí bratři. Bylo nás tedy méně, než jsme očekávali, Haluška mohla prodat lístek a šli jsme v pěti na společný ETF lístek pro šest "zdivočelých evangelíků". Skupina tentokrát měla už dávno nazvučeno a když se začalo pouštět do sálu, nad pódiem promítali na plátno nové DVD. Kamery nás sice moc nezabíraly, a když už, tak jen z dálky (kromě detailu fotícího Jonyho), ale jsme tam! Viděl jsem ale pouze pár písniček, takže na zbytku disku je třeba záběrů do publika víc. Pouštění DVD před koncertem musím vyzdvihnout. Lidé stojící pod pódiem jsou uvedený do provozní teploty ještě před příchodem umělců a tu a tam se ozve smích, když se někdo na plátně pozná. Pustit DVD na plátno na Pobytu, to by byl Dechnofest! Když hráli Černýho pasažéra, Jarda a spol. přišli a že to jako zahrajou naživo. Tak začal koncert. A už to jelo, Černej pasažér, Černý kafe, Road Movie, pak miniblok písní, které můžeme najít v právě vydané komiksové knize - když slečna Nedostižná zpívala, že tančí nahá, Jakub se zeptal, jestli to je také v komiksu, Janinka pobaveně odpověděla, že jo, a knize se výrazně zvýšila šance na dobrou prodejnost. První půlku pařby ukončilo Evangelium a nastala přestávka. Během ní jsem se v předsálí zakecal s dvorním básníkem skupiny, Tomášem Lébrem, a když jsem se vrátil zhruba na své místo, zjistil jsem, že už tak hustý prostor ještě zhoustl a že to bude drsné. Po přestávce pustili na plátno nový animovaný klip k Lanu, který je jako příloha na CD i DVD a můžete si ho i stáhnout na webu. Klip je dobrej, já jsem si ho pouštěl na počítači včera před odjezdem, ale bez zvuku, se zvukem jsem si ho vychutnal samozřejmě mnohem víc. Pak uvedli novou knihu, dva z autorů a vydavatel vylezli na pódium, ale neměli co říct a tak zase slezli (Evžen: "Tak my už zase budem hrát..."). V kratičké přestávce na ladění vystoupil řidič a zarecitoval pár svých básní, jednu starší, zbytek zcela nových (např. o námořním kapitánovi, který se sice zachránil z potápějící se lodi a dorazil domů, tam ho ale čekala tchýně a tak zase skočil do moře). Pak pokračovala dechnojízda. Dva blbci a dvě krávy se na přecpaném parketu hejbali trochu víc, než bylo pro poměr počtu lidí a velikosti placu vhodné a tak jsem skoro celou druhou půlku koncertu dělal bodygarda Honzovi. Skvělá nová (staronová? - na DVD v ní hraje Michal Kliner na basu) píseň Na druhý břeh je už neodmyslitelně spjaná s Katarinou, odpadá tedy instrumentálka Orba. Také Milá zazněla bez Babylůnu (po dlouhé době jsem slyšel Milou od Jardy, na posledních dvou koncertech, kde jsem byl a kde ji hráli, ji zpíval Vašek Koubek), Trpaslíci se naopak na konci rozvinuli do Sedmi statečných trpaslíků. Utopence, nezvykle pomalejší Stáda, Rytíře a další pařby zakončila stylově Sestřička, kterou jsme si tentokrát kupodivu nevyřvali my. Jako přídavek ještě Žižkov a na úplný závěr Krasojezkyně. Tak skončila další Dobeška (moje už asi šestá), tak skončil můj letošní sedmý koncert Trabandu; ještě plánujeme dva, Kolib tři, takže by se mohl dostat na magickou hranici 10 koncertů na rok, on, který zpočátku (po návratu z Irska) téměř neměl pochopení pro ETF, který mezitím vznikl. Kolib, Žyd, Debora i Haluška odešli pěšky na Dvorce, já jsem se předtím ještě krátce pozdravil s Joudínkem, naším spřízněným Trabandofilem, a pak jel noční Prahou na Budějovickou na metro a pak na vlak, jehož pravidelný odjezd byl 0:23 z hlavního nádraží. Cestou přes Benešov a Tábor jsem si pořád zpíval Ajajajajaj a četl si booklet nově zakoupeného CD Traband 10 let na cestě. Cesta se neobešla bez ukázání občanky těm dvěma stejnem policajtům, sice si mě nepamatovali, ale když viděli cédéčko vedle mě na sedadle, pochopili, že jedu z koncertu a tak jsem se staříkem trošku zahovořil. Do Budějic jsem dorazil ve tři a šel spát.