Zlomené květiny. - 19.1.2006
Jako po přečtení detektivky, u které jsem se na konci nedozvěděl, jestli je vrahem zahradník, sluha nebo manželka. Tak nějak jsem se cítil při titulcích k filmu Zlomené květiny Jima Jarmusche, který jsem viděl minulý týden. Spolu s Návratem to byl již druhý film během jednoho týdne s otevřeným koncem. Ale možná není podstatné, jestli má Don (Bill Murray) syna a případně s kým. Možná je důležitější ta samotná cesta a to samotné hledání. Na začátku filmu dostane Don růžový nepodepsaný dopis, ve kterém se píše, že se zhruba před dvaceti lety stal otcem. Donův vtipný soused, nadšený detektiv - amatér, dopis prohlédne ("Známku jsem zkoumal pod mikroskopem, nápis na razítku je nečitelný, ale na známce je datel. Neznamená to něco?") a navrhne Donovi, aby sepsal jména všech žen, od kterých by dopis mohl pocházet a najde adresy a vyšle Dona na pátrací cestu. Don vyráží za svými bývalými přítelkyněmi, které jsou trochu podivné (každá ale jinak), což vede k různým vtipným situacím. U každé z nich ale Don najde něco, co by mohlo mít spojitost s růžovým dopisem a tak matku jeho syna, pokud nějaký existuje, nevypátrá. Film se trochu vleče, jsou v něm dlouhé záběry např. na Dona, jak jede v autě a podobně, ale i ty mají vlastně svůj smysl a navíc při nich hraje výborná hudba. Je to vtipný, pohodový film.