Ornitologická exkurze na Ostravsko. - 17.6.2007
Milí přátelé, tento víkend jsme zakončili ornitologické exkurze, na které jsem jezdil v rámci stejnojmenného předmětu, větším výletem na Ostravsko. Nebyla to první vícedenní exkurze, pro mne však ano, neboť té dřívější, dvoudenní, jsem se nemohl zúčastnit, protože jsem měl bloková praktika z fyziologie živočichů. Vyrazili jsme v devíti lidech devítimístným červeným Fordem v pátek po desáté hodině dopolední a pár hodin na to jsme dojeli do Ostravy (zde se k nám postupně přidali ještě dva, kteří jeli po vlastní ose). Ostravu si náš řidič a šéf Honza vybral kvůli tomu, že to je daleko (většina z nás tam nikdy nebyla) a je potřeba poznávát vlast, že ptáky, které můžeme v jižních Čechách vidět ve svém v podstatě přirozeném prostředí, nalezneme tam taky, ale v prostředí poněkud jiném a nezvyklém a že má zajímavou zálibu v projíždění kolem vítkovických železáren, ostravsko-karvických dolů, výsypek a odkališť, které doma neuvidí. První lokalitou, kam jsme hned zamířili, byl Heřmanický rybník. Zaparkovali jsme Forda, podlezli trať v blízkosti nádraží, kde se celou noc překládalo uhlí či co, popošli kousek na výsypku a před námi se objevil ne příliš velký, ale rákosem hodně porostlý rybník. Velmi zajímavý na něm byl úkaz zvaný „Čína“: spousty rybářských domků nad vodou podél břehu s neuvěřitelně rozmanitým stavebním slohem, lávkami apod. Zalezli jsme do rákosí, postavili síť a pak vylezli zpátky nad rybník, kde jsme měli skvělou pozorovatelnu, neboť jsme viděli do rákosí seshora. Chytili jsme několik rákosníků obecných, viděli např. potápku roháče s mláďaty nebo rorýse obecné, ale největší událostí byl přílet bukáčka malého (což je taková poměrně vzácná a hlavně těžko spatřitelná malá volavka), který se tam pak celou dobu pod námi různě zjevoval a zase zalézal do neprostupného rákosí (nespíše jich bylo víc a možná měl některý z nich v blízkosti hnízdo). Zkusili jsme ho i chytit na hlas, což se sice nepovedlo, on ale začal ještě více aktivovat a na jednu chvíli si i sednul na vršek rákosí a tehdy jsme nejvíc ocenili naši pozorovatelnu, protože z úrovně hladiny by vidět nebyl. Pak jsme chytili na hlas rákosníka velkého. Když se setmělo, zašli jsme do Heřmanic do místní vesnické putyky a seděli tam asi do tří (přičemž poslední hodinu jsme se předháněli v různých návrzích, jak chytit bukáčka, dvě holky byly totiž ochotné kvůli němu i vlézt do špinavé vody Heřmanického rybníka, různé šílené verze jsme nakonec zamítli a kompromisně – limitováni počtem sítí, možností zabodávání tyčí do země apod. – jeden způsob hodný vyzkoušení vymysleli). Po noci strávené pod širákem na zarostlé výsypce ale přišlo pošmourné ráno, trošku i poprchávalo a tak z chytání bukáčka sešlo. Při ranní kontrole sítě jsme okroužkovali několik mladých konipasů bílých, síť sbalili a vyrazili jsme směr Orlová a Karviná a popojížděli po krajině měst vypadajících jako vesnice, vesnic vypadajících jako městská sídliště a územími nikoho, bývalými a v současnosti rekultivovanými nebo stále funkčními odkališti a výsypkami. A zde jsme pozorovali ptáky. Viděli jsme mnoho zajímavých druhů, např. čírka modrá, kulík říční, pisík obecný, čejka chocholatá, moták pochop, káně lesní, ostříž lesní (kterak útočí na pochopa), racek chechtavý, racek bouřní, racek stříbřitý, rybák obecný, bělořit šedý, konopka obecná, bramborníček černohlavý a další. Honza měl při přejíždění mezi nádržemi otevřené okénko a když uslyšel nějakého zajímavého ptáka, hned zbystřil. Na hlas po rychlém postavení sítě jsme ten den chytili hýla rudého (sice jen samici, která není rudá, ale hnědá), kolem se motala linduška lesní, tak jsme vyměnili cédéčko v přehrávači a chytili ji taky. Přelétala nad námi také volavka, která by mohla být volavkou červenou, což by bylo skvělé, ale bohužel jsme nestihli zastavit a determinovat ji. Počasí se vylepšilo, den jsme zakončili koupáním ve vodní nádrži Těrlicko a spaním po širákem v Pacalůvce, poblíž hospody, kde jsme strávili večer. Dneska jsme ráno vstali a člověkem velmi výrazně přeměněnou krajinou vyměnili za pěkné rybníky CHKO Poodří u Košatky. Viděli jsme např. potápku černokrkou, poláka velkého, zrzohlávku rudozobou, kormorána velkého, čápy bílé i černé apod. Já (jako jediný) viděl i slípku zelenonohou, když na pár vteřin vylezla z rákosí. Kousek od nás se také pohyboval podle hlasu rozpoznaný strakapoud malý. Sýkořici vousatou, na kterou jsme si celý víkend brousili zuby, jsme neviděli ani nechytili. Odpoledne jsme vyrazli zpátky do Budějic, kam jsme bez problémů večer dojeli. Za víkend jsme najeli kolem tisícovky kilometrů, viděli kus světa a několik velmi zajímavých druhů ptáků. Spolu se skorcem a parukářkou z Vomáčky jsem tento týden rozšířil seznam někdy v životě s určitostí viděných druhů ptáků o dalších asi šest jmen.