Zbytov? Jak sviňa! - 12.4.2006 (pokračování)
Z Jonyho notebooku se linula hudba jako Neřež, Otcovy děti apod. Pak ale Ambrož a Žyd vzali kytary a spustili Nohavicu a další písně. Květa si přála Svítákovky, aby si mohla pořádně zazpívat, čemuž bylo samozřejmě vyhověno. Debora ale vytáhla staré Nové písně a zpívalo se z nich. Nostalgie. Vojta Máca a Vojta Krejčí šli do hospody, ale téměř všichni zůstali na Zbytově. Zpívalo se dál s kytarami, pak po jedné náročné písni Kolib prohlásil, že je vyčerpán a zmizel. Záhy zmizel také Žyd. To už byli Vojtové zpátky. Vojta Máca vzal kytaru, zazpíval pár písniček, ale kupodivu nedošlo na Janotu. Buďme povděčni. Já jsem si pak u Sunglassesmana vyřval jeho hit Ruplo mi v bedně, který posléze vskutku zahrál. Naopak Jony, i když housle vytáhl, se pořád zdráhal zahrát Vraťte mi mou hlavu. Postupně všichni odcházeli spát, nakonec jsem dole důstal jenom já a dva Vojtové (Jeseter a Krejčí) a Květa, která potom také šla spát, a rozebírali jsme hudbu (od Dvořáka přes Beatles až k současným tanečním stylům) a pak jsme se dostali k tomu, jak se učí na školách literatura a pak jsme se vrátili zase k hudbě. Pak jsme šli spát. Na Mém místě opět nebylo příliš mnoho místa, můj spacák byl dokonce pohozen na zemi! Kdyby nebylo 3:00 (přesně), možná bych se i rozlítil! Na své místo jsem se nakonec přece jen nějak procpal a spokojeně usnul.
Ráno jsme vstávali poměrně brzy, neboť jsme chtěli stihnout bohoslužby v Jimramově. Škofíld napřed nechtěl nastartovat, ale nakonec se povedlo. Vyjeli jsme čtyřmi auty. V Jimramově nás překvapilo, že bohoslužby nejsou v kostele, ale v Karafiátově síni, kde mnozí z nás v životě nebyli. Jimramovští přes zimu v kostele nejsou, což nám ale nedošlo, neboť jsme tam dosud byli vždycky v létě nebo nejvýše na podzim. Jony fikaně neparkoval u fary, ale jel až ke kostelu, což se mu nevyplatilo a přišel - spolu se spolujezdci - pozdě a byli vůbec rádi, že to našli. Bohoslužby byly myšlené pro děti, ale pro děti nebyly. Děti zpívaly dvě písničky, doprovázel je sám senior Jirků a na konci dostali perník. Také my všichni jsme dostali perník, neboť jich přebývalo, pouze Žyd a Terezka Mičková si nevzali. Po kostele se mnozí vraceli na Zbytov. Holky Mičkovy, Jeseter a Tereza a další (včetně Širokých Trollů, kteří si několikahodinové čekání na br.fr.Š. krátili, tuším, pařením v Bludníku) ale ne a tak jsme se s nimi už loučili. Na Zbytově jsme objevili v Jonyho notebooku obsáhlý zpěvník, což se hodilo. Došlo i na hity jako Už jde rudoch od válu nebo Ondatra. Když jsem navrhl Beatles, setkalo se to s ohlasem, což jsem ani nečekal, a Ambrož a Žyd spustili Help, Let It Be, Rock'n'Roll music a dokonce Obladi. Pak Jony vytáhnul housle, prohlásil, že všechny houslistky už odjely a že se nemusí stydět a spustili jsme Vraťte mi mou hlavu pěkně s mezihrou. Ta se povedla tak, že jsme z legrace začali uvažovat o Traband revival. Jára Květ by dotáhnul trubku, Ambrož a Žyd by hráli na kytary, Jony na housle. Problém ale činí banjo, na které je schopen zahrát opět jen Jony. Pak jsme se rozhodli již vyrazit. JzD navrhl se ještě stavit v Bistru na Kofolu, holky směřující do Prahy (Agáta, Eliška a Debora) ale stíhaly vlak v Novém Městě na Moravě, kam je měl hodit Jony cestou na Malochýn. Do Malochyně s ním jel ještě Kolib - je potřeba po zimě vyndat kytky z Fóliáku. Jony se vtipně prokecl, že počítá s tím, že na Malochyni zůstane až do čtvrtka, čímž opět dokázal všechny přítomné velmi pobavit. Já jsem odjížděl Škofíldem do Chrudimi s Pleskačem, Martinou Calajovou a samozřejmě řidičem a majitelem z Dačic. Z toho, jak si řidič s Martinou pamatovali téměř každou zatáčku, kopeček a hrbol jsem usoudil, že cesta na Zbytov (zvláště ve tmě když Škofíldovi nejsou pořádně světla) musela být hodně zajímavá. Do Chrudimi jsme dojeli v pořádku, kupodivu jsme ani nezavařili, i když poslední čtyři kilometry byla teplota vody v motoru už na sto stupních (alespoň podle ručičky na palubní desce), Martinu jsme dovezli na nádraží a sami dojeli do Lípy.
Měl bych ještě několik poznámek na závěr. První se týká mého fotografování. Jony má image velkého fotografa, ačkoli lidé, kteří viděli jeho fotky se mohou spočítat na prstech jedné ruky. On si to ale jistě zaslouží (prohlédněte si např. jeho fotky z koncertu ze Vsetína na navarová.wz.cz). Já všude akorát vybalím to svoje dělo, které není vůbec moje, a tím jsem pokládán za fotografa. Uznávám, že z toho těžím. Např. na onom koncertě na Vsetíně byly určeni dva oficiální fotografové, kteří mohou fotit (Jony a Vokatý). Já jsem určen nebyl, přesto jsem v klidu fotil. Poslední dobou se stává, že když někam přijedu (namátkou loňský Sjezd, Silvestr, Zbytov), lidé mi ochotně svěžují své digitální foťáky s vírou, že vyfotím pěkné fotky. Za to velmi děkuji, já si pak můžu různě hrát, což mě dost baví, samozřejmě. Ale myslím, že ty fotky nacvakat tak, jak to dělám já, by uměl kde kdo.
Před Zbytovem se trochu diskutovalo o tom (já se nezapojoval, neboť jsem tomu nevěřil), že konání této akce je ohroženo, neboť základem není žádná geograficky daná skupina lidí, na kterou se pak postupně nabalují další přátelé a spříznění. Není to tak, Zbytov je zaštítěn pouze Honzou Kellerem a částečnou návazností na legendární Humpolec, přesto přijede 25 lidí a myslím, že velmi spokojených (já tedy jsem navýsost spokojený), čímž se téměř naplní kapacita ubytovacích prostor. A to ještě spousta lidí nepřijela. Junovy, Čaškovi, Krokodýl, kterému do toho bohužel něco vlezlo, Šupi, kterého jsem už půl roku neviděl, což mě mrzí, a další. Takže na podzim zase, nemýlím se?!