Zbytov? Jak sviňa! - 12.4.2006 (pokračování)
Během poslechovky spousta lidí odešla na kutě, jak jsem na začátku vyzval, včetně Honzy Kellera, který ráno odjížděl do Soběslavi na povodně. Poté, co jsem opustil svoje výsostné místo za notebookem, hned si k němu sedl Kolib a začal pouštět Lucii a podobné písně. Pak se najednou nějak stalo, že jsem s Jonášem dole osaměl. Jonáš se rozhodl, že bude spát dole, je tam ostatně nejtepleji a jeho místo vedle Mého je již zabrané. Moje taky bylo, batoh, který jsem si tam pro jistotu položil, byl shozen na zem, přesto jsem kousek místa urval a ani jsem nepotřeboval splnit hrozbu, že zalehnu toho, kdo si na Mé místo lehne. Když jsem odcházel spát, objevil se najednou Pleskač a začal si číst rozhovor se skupinou Koa, které právě vyšlo nové CD. Zde bych rád něco poznamenal. Sláva Trollů uvadá!!! Kde jsou časy, kdy nechodili spát! Jsou to již staří pánové (již je jim 17) a nahrazuje je nová generace zastoupená na Zbytově kuriózní dvojicí šílený Joel - Jára Květ. Přesto jsem největším ponocovačem já (v sobotu jsem šel spát úplně poslední, k tomu ještě dojdu).
V sobotu ráno se vstávalo naštěstí dosti pozdě. Děkuji. Vstal jsem nejdřív z celé naší rodiny, což se mi už dlouho nestalo. Po snídani jsem využil toho, že jsem si s Terezkou Mičkovou domluvil projížďku v jejich červené felicii a vyjeli jsme do Jimramova na nákup. Tedy, lepší dvojice by jet nemohla. Terezka, která v životě v potravinách nenakupovala, a já, který sice v potravinách nakupuju každý den, přesto to naprosto neumím. V Jednotě (nebo jak se to jmenuje) už chleba neměli, v druhém obchodě taky ne, tak jsme koupili 40 rohlíků, dále dvě mlíka, nějaký másla a vyrazili jsme zpátky. Na Zbytově už byla práce v plném proudu. Některé holky vymetaly slámu ze stodoly, jiní nosili těžké klády na hromadu a jiní hloubili vodní příkop. Fanda při nošení klád prokázal výhody toho, že místo klasické snídaně vyjídá z hrníčku tvaroh. Kládu, kterou ostatním dělalo problém vůbec unést, házel na hromadu z třímetrové dálky. Potom se ale pokusil přijet autem, aby mohl pustit z kazeťáku Berany či co, a Martou Kellerovou byl vykázan do patřičných mezí, aby nerozrýval budoucí trávník. Jony s Martou potom pohovořil o místních povodních, budoucím trávníku a podobných věcech. Po zaslouženém odpočinku šla jedna parta vynášet kanoe z půdy, jiní odkudsi tahali různé velké větve a před chalupou je zpracovávali. Jony zmerčil jakési kvalitní dřevo, ze kterého po 30 letech sušení bude dobrý smyčec a hned si ho šel zaříznout a naložit do auta, což vyvolalo všeobecné veselí, zvlášť když Jakub tuto Jonášovu oblíbenou činnost nastínil předešlý den ve své povídce. Jony byl přistižen a Malým vlkem, který zrovna držel foťák, protože fotil Dolly s Pandou a Evženem Oněginem, vyfotografován (fotka je zde). K obědu byly těstoviny. Pak vzal Jeseter kytaru a zazpívali jsme ty největší hity z Jablkoňské Bláznivé (Odpouštím ti Rút, Pět policajtů, Velmi nesmělá). Naši mladí byli překvapivě hrr do práce a prohlásili, že by bylo potřeba dodělat ty větve. Souhlasili jsme. Mladí tedy dál pracovali, zatímco my starší jsme se bavili uvnitř u kytary. Zvlášť Kolib už byl práce zcela neschopen, neboť měl na ruce pracovní úraz. Někteří slepí si úrazu téměř nevšimli, i když jim ho Kolib strkal pod nos, já jsem to naopak odhadl na 10 stehů v novoměstské nemocnici. Nakonec jsme se dohodli, že to ponecháme samozahojení. Žyd odkudsi vytáhl boby a prohlásil, že se jde bobovat na kopec kousíček od chalupy, kde se ještě ve stínu lesa ukrýval zbyteček sněhu. Jony, Trollové a Joel s Járou Květem se okamžitě nadchli a všichni ostatní vstali jako jeden muž a odebrali se k ledovci. Pár fotek je zde, zde a zde. Nejdál vždycky dojel Kolib, kterého nezastavila ani tráva. Celý den bylo nádherné počasí a i když bylo občas venku trochu zima, to svítící sluníčko nám nedovolilo zůstávat vevnitř. Venku se i svačilo. Jony najednou prohlásil, že kombi jsou dobrý auta, protože se do nich dá strčit i pračka. Výbuch smíchu. "A co piáno?" zeptal jsem se. "To ne, ale možná pianino," odpověděl Jony a někteří včetně mě se smíchem málem složili na zem. Za to, že mě vzal v Bílku (psal jsem o tom na začátku článku, jestli si pamatujete) a bezpečně dovezl na Zbytov jsem Jonymu nabídl, že mu dám nějaký peníz. Zeptal jsem se ho, jestli chce deset korun nebo spíš dvacku. Jony odpověděl, že když mu dám dvacku, bude mít příští týden z čeho jíst. Tak jsem mu jí dal a rozvinul řeč směrem k jeho stravování v Chebu. Jony se přiznal, že tam má lidi na to, aby mu nosili rohlíky. Jony tak byl pro nás ostatní opět zdrojem zábavy, on se ale všem námi zmíněným historkám bránil s tím, že "to jsou jen pověsti". Pak přijel Honza Jun s počítačem v podpaží a začal chystat promítání fotek ze Skotska. Toho, že přivezl promítačku a pověsil plátno jsme s Jonym využili, že jsme před Honzovým programem pustili (s pomocí mé flešky) krátký film z toho, jak Jony a holky Mičkovy sjížděli pražské jezy. Pak Honza Jun promítal fotky ze svého výletu ze Skotska (Debora z nich byla úplně nadšená a Kubišta nás zase informoval a rodině a domě svého bratra, když Honza promítal fotky fary, kde bydlí), které ale nevyfotil on, protože odjížděl narychlo a zapomněl si foťák. Na mapě nám také ukázal, kam to vlastně jel (ostrovy Mull a Iona). Já jsem se odvážil zeptat, jestli jsou ty fotky focené na digitál či na normální foťák, čímž jsem dokázal pobavit veškeré publikum, i když to nebyl to vůbec můj záměr a svědčí to o tuposti. Po Honzově programu mělo nastoupit hudební uskupení Heart of Highlands, vystoupil ale Kolib s písní Fields of Athenry. Když se ale poté prokec, že jde o píseň irskou, byl vypískán a konečně nastoupil Heart of Highlands ve složení Sven Vidlí vous v základní sestavě a Honza Jun (Eliška, Tereza, Vojta a Honza), holky Junovy, basák Dan a další chyběli. Přesto nám všem nadělili pořádnou porci skvělých skoťáren! Pak Honza sbalil počítač a zase odjel a my jsme snědli večeři.