Písničkáři v Praze, oslava v Chrudimi, Desert v Brně. - 12.3.2008
Poslední víkend byl dosti náročný, ale bohatý na skvělé zážitky. V pátek jsem odjel z Budějovic, byl dvakrát v Praze, chvíli pobyl v Chrudimi, pár hodin strávil v Brně a nakonec se v pondělí nad ránem vrátil na jih Čech.
Z pátku na sobotu pořádal Mikuláš Vymětal s Matoušem Plevou v Praze v kostele U Jákobova žebříku v Kobylisích komorní setkání evangelických písničkářů. Trochu neoprávněně se považuju za jednoho z duchovních otců tohoto setkání a tak jsem tam samozřejmě nemohl chybět. A byl jsem až překvapen, jak se mi tam líbilo, zkrátka, bylo to, až na pár drobností, velmi povedené. Hned, co jsem tam dorazil, čekalo na mě příjemné překvapení: na programu byl uveden koncert dua "Tojo tyjo", tedy Petra Dobrovolného a Toma Boudy. Přijela i Lenka Luklová, Tomáš Grulich, Koneční, které jsem nečekal a se kterými jsem se velmi rád zase viděl; bylo tam skoro víc lidí z Brna a okolí než z Prahy, Matouš tam asi má velký vliv. Chvíli po mně dorazil i písničkář Ambrož zvaný též Kolib. Pak dorazil Fanda Zbořil a mohli jsme začít. Bylo tam celkově tak 15-20 lidí a tento počet zhruba stále platil, i když se lidé dost střídali. Setkání zahájil Matouš tím, že přečetl přednášku Štěpána Hájka - který se omluvil -, takový úvod o evangelických písních a zpěvnících. Během přednášky jsme zpívali ukázky z různých písní s doprovodem Tomáše Grulicha (EZ) a pak Miloše Rejchrta a Ireny Škeříkové. Pak hráli Tom s Petrem D! a na legendární píseň Dreamer s nimi s chutí zahostoval i Kolib. Další krátký program měl Miloš Rejchrt, zpívali jsme dva žalmy v kralickém znění. Během tohoto programu dorazil i písničkář Žyd. Pak byla večeře a Mikuláš během pobožnosti přečetl vtipný příběh z jakési knihy (dejte mi kdyžtak někdo vědět, co to bylo za knihu, díky - pozn. šéfredaktora tohoto webu). Večer měla koncert skupina Svěží zelenina, což bohužel byla asi nejhorší část programu. Pak nás Žyd učil poker a protože se na sobotu, kdy bylo na programu vystoupení písničkářů, nějakým omylem upsal do natáčení jakéhosi filmu, vystoupil v užším kruhu s několika svými písněmi. Zahrál, pokud si dobře pamatuju, tyto: Ruplo mi v bedně, Nad ránem, Těžká deprese, Světozor, V baru a na závěr prastarou "hitovku" Upadl mi meloun. Spát jsme šli poměrně brzy a ráno po snídani začal "hlavní program", tzv. "výstupy účastníků". První zpíval Kolib, neboť brzy odjížděl. Zahrál několik svých nejnovějších výtvorů jako Zpátky a hit Jízdní žalm, několik starších písní (převážně těch "evangelických" jako např. Communio, které si dokonce dovolil zpívat přímo ze zpěvníku, který sestavil Mikuláš podle Bratrstva; zazpíval ale také např. zhudebněnou Ortenovu báseň Ryby) a písničky proložil několika kousky ze své úderné evangelické lyriky. Pak zahrál dvě minimalistické písničky Pavel Zikmund a po něm Tomáš Grulich usedl k piánu a zazpíval nám několik zhudebněných básní (např. Holan, ale i nějakou starou čínskou poezii aj.) a to bylo opravdu výborné! Další na řadě, Fanda, zahrál několik svých zhudebněných biblických veršů (Píseň písní, Kazatel) a jednu svou písničku v podobném duchu. Poslední hrál a zpíval Matouš, jeho písničky jsou také velmi dobré, a to jak ty "evangelické", tak i ty vtipné plné slovních hříček (např. ta, ve které se vyznává ke své lásce k ledničce). Během toho, co zpíval Matouš, přišel Tomáš Najbrt a hned navázal svým recitálem, který mě také příjemně překvapil. Většinu písní hrál na kytaru, ale kromě toho hrál také na loutnu, brač, dvoje dudy a kozí hlavu či co. Pak byl oběd, který nám připravila Bonďa Blažková. Během oběda se Petr D! podle slov, které zcizil Kolibovi a podle melodie, kterou poslouchal z minidisku Tomáše Grulicha (ano, vystoupení písničkářů jsou nahraná!) snažil zjistit akordy na Jízdní žalm a Matouš rozdával ankety, aby znal rekace lidí. Některé anketní lístky byly vyloženě vtipné. Po obědě ještě měli koncert Čáslaváci (Abakuk), ale počet účastníků již dosti prořídl. Nejvíc tleskal Tomáš Najbrt a na Pavlu Junovi se pořád dožadoval nějakých sólíček. Co říci k Čáslavákům? To je těžké. Malinko trapné, malinko falešné, jak už to tak u nich bývá, ale zároveň skvělé vypalovačky od Knopflera, Suzanne Vega apod. Pak jsme se rozloučili (Mikuláš na závěr opět přečetl nějaký vtipný příběh z oné knihy, tentokrát o potopě) a jel jsem domů.
V neděli byla u nás ve sboru slavnost, neboť byla společná oslava osmdesátin našeho dědy a faráře Ludvíka Klobásy, který taky teď bydlí v Chrudimi. Byl připraven velmi originální dort (viz fotky, které snad již brzy budou na obvyklých adresách), společný sborový oběd a další program. Já jsem ale zmizel dříve, neboť jsem ještě jel do Brna. V Pardubicích jsem spolu s Danem Kučerou (ale každý zvlášť) přistoupili do kupé k Esterlům a Baťům a cesta tentokrát proběhla zcela v pořádku a na místě, tj. v Desertu, jsme byli v době, kdy nás tam ještě nečekali. Zvuková zkouška a procvičení si repertoáru zabralo akorát čas do šesti hodin, kdy měla začít Bohoslužba Desert. Začala však s mírným zpožděním, neboť se dovniř hrnula spousta lidí, až tam nebylo skoro k hnutí. Sven Vidlí vous měl čtyři vstupy po 2-3 písničkách, některé s hostujícím basákem Danem, některé bez něj (playlist zde) a některé posluchače dokonce zaujal tak, že si pak šli pro cédéčko a navíc s otázkou "kdy zase budete hrát v Brně?" Když uvážíme, že Sven Vidlí vous má frekvenci koncertů 1 na dva roky a v naprosté většině doma v Plzni, tak je tato otázka velmi vtipná. Hlavním hostem byl ale spisovatel Jan Balabán a ten vyloženě nadchl. Nejen mě, ale jistě i Petra D! (Lenka Luklová i Matouš byli v Desertu taky) a Štěpána Hájka. Rozhovor, který s ním Štěpán vedl, byl vtipný, ale se zajímavými myšlenkami, a Balabánův přednes povídky Gabriel byl famózní.
Pak nám již brzy jel vlak do Prahy, tam jsme byli před půlnocí. Eliška, Terezka i Honza šli domů a já s Vojtou ještě chvíli teoretizoval u modelového kolejiště v hale. On pak jel do Plzně a já na jih.