Jak jsme skejsli v Bedihošti; vše pro Pendolino. - 28.2.2006
Ahoj. Minulý týden jsem si udělal výlet do Olomouce. Měl jsem tam dorazit ve 20:23. Místo toho jsem na olomouckém nádraží vystoupil kolem půl dvanácté. Povím vám nyní stručně, co se vlastně stalo. Zcela podle plánu jsem v Brně přestoupil z vlaku od Budějovic na první vlak směr Olomouc. Tento vlak mířil do Bohumína, protože u Přerova se něco děje na trati a tak vlaky Brno - Ostrava odklánějí právě přes Olomouc. Na tom není nic tak zvláštního, to je v pořádku. Horší bylo, když jsme najednou zastavili v jakési díře a na semaforu odmítala naskočit zelená. Už jsem po této trase několikrát jel a mám dojem, že na tomto místě už vlak nejednou zastavil, takže jsem tomu nepřikládal větší důležitosti. Za nějakých deset minut vedle nás ale přistál další rychlík (Brno - Olomouc) a začínalo to vypadat špatně. Byl jsem v posledním vagónu, nikdo nám nic neřekl. Po čtyřiceti minutách čekání se vlak rozjel a skupinka jakýchsi mladých cizinců začala oslavovat. Neradovali se dlouho. Vlak popojel pouze asi 100 metrů a opět zastavil. Mezi lidmi se začala šířit ničím nepodložená zpráva, že v Prostějově vykolejil vlak a pro nás přijedou autobusy. Jednotlivci začali vystupovat z vlaku a postupně strhli všechny ostatní. Vystoupil jsem také. Nikde nic, pouze malý nádražní domeček s cedulí Bedihošť (stanice před Prostějovem). Vyrojené davy lidí ze dvou vlaků se snažili ukočírovat asi dva průvodčí. Potvrdili zprávu o vykolejené lokomotivě a autobusech. Autobusy však nejely a lidé přešlapovali na sněhu, přičemž pošlapali jakési mladé jehličnany. Několik cestujících včetně mě již nebavilo stát venku (kde byla, mimochodem, dost kosa) a vzali útokem vagóny první třídy, kde se uvelebili. Po půl hodině dorazily autobusy. Dva. Dozvěděli jsme se celý plán. V Prostějově čeká vlak od Ostravy, pomocí autobusů se vymění cestující a náš současný vlak se vrátí zpátky do Brna. Skupina prvotřídních uvelebenců si tedy musela dávat pozor, aby vlak neujel. Seděl jsem v první třídě, bylo mi celkem fajn, náladu mi ale trochu kazil fakt, že máme poněkud zpoždění, navíc jsem se od kolegů uvelebenců dozvěděl o naší prohře se Švédskem v semifinále. Nakonec jsem nastoupil do jednoho autobusu. To se neobešlo bez vtipné situace, které mohou vznikat pouze v takovýchto chvílích, kdy se cestující smějí už všemu. Jeden z autobusů, ke kterému postupovala značná skupina lidí najednou začal couvat, aby se otočil na křižovatce. Skupina lidí za ním. Autobus však stále couvá, i když by už nemusel. Mezi lidmi zaznívají hlášky typu: "Takhle za ním půjdeme až do Prostějova." Smích. V Prostějově jsem nastoupil do vlaku a nic se nedělo. Ještě půl hodiny jsme čekali, než přijede další várka lidí. Lidé nastoupili (už tak plný vlak vzniklý fůzí dvou vlaků se ještě více narval) a pořád jsme čekali. Že bychom čekali ještě na jednu várku? To se lidem zdálo nepravděpodobné, ale vše tomu nasvědčovalo. Po další půlhodině čekání dohady zčistajasna rozptýlil prostějovský výpravčí, když nám dal zelenou. Pak mi již nic nestálo v cestě ke zdárnému příjezdu do Olomouce. Většina cestujících ale měla asi smůlu, neboť přípoje v Hranicích a podobných křižovatkách jim už ujely.
Minulý týden jsem jel také rychlíkem zvaným Bečva z Olomouce do Pardubic. Cestou jsme potkali dvě Pendolina. To první nás míjelo v protisměru, před tímto setkáním jsme ale vydatně brzdili. Bojí se snad železničáři, aby ho neofouklo? Kurióznější je ale druhý případ. To nás Pendolino předjíždělo. Rychlík Bečva v Třebovicích najednou najel na vedlejší kolej a zcela zastavil, předjelo nás Pendolino a opět vlak se opět rozjel. Vše pro Pendolino.