Má nedělní cesta vlakem. - 13.12.2005
Ahoj, v neděli jsem jel do školy mimořádně přes Prahu. Podělím se s vámi nyní o pár zážitků. Přijel jsem narvaným dobytčákem do Pardubic a řádně přestoupil na (také narvaný) rychlík do Chebu (přes Prahu). Za chvíli mu ale naskočilo 20minutové zpoždění a rozhlasem hlásili, že je potřeba vyměnit lokomotivu. Mezitím kolem s malou zastávkou profrčelo v opačném směru Pendolino na jedné ze svých prvních pravidelných jízd (v neděli vstoupil v platnost nový jízdní řád). Když mému rychlíku naskočilo 30 minut, rozhodl jsem se jet naslepo osobákem do Kolína a tam třeba přestoupit na něco od Havlíčkova Brodu. Rychle jsem naskočil a vlak se rozjel. Miluju cestování naslepo, většinou si to sice pak trochu vyčítám, protože občas ve zmatku udělám triviální chybu v českém zeměpisu apod. (viz např. moje cesta z Budějovic na Tahiti). Tentokrát jsem to také neodhadl úplně nejlépe, kdyby vlak měl opravdu těch 30 minut, tak by mě předjel možná už před Kolínem, nicméně v Kolíně mu ukazovali 50 a do Prahy dorazil se zpožděním 65 minut. V Kolíně nic od Brodu nejelo a tak jsem nastoupil do druhého rychlíku od Pardubic, který byl ještě narvanější, neboť v něm bylo pravděpodobně hodně lidí z rychlíku prvního (do Chebu). Nijak se mi moje cestování naslepo nevyplatilo, do Prahy jsem ale dojel ve slušný čas. Zde jsem přesedl na rychlík do Budějovic. Jeli se mnou v kupé podivní lidé. Rodinka (maminka, tatínek a asi dvouletý synáček) a Vesmírná žena. Rodinka se vracela z výletu do Prahy či co a mamince na mobil chodila od její matky čísla. Např.: 122 564, 365 472 a 421 337. Maminka z čísel odhadovala, které z nich jsou hlasy pro Vladka a držela mu palce. V jednu chvíli si povzdechla nad tou hloupostí jet na výlet do Prahy v době vyhlašování vítezů Vyvolených. Tatínka to tak nebralo, maminčin argument, že byla tři roky sama doma, tak co, tatínku, chceš, je ale zcela zásádní. Vesmírná žena se nijak neprojevovala, ta je divná už svou existencí. Na nádraží v Praze se s ní loučila asi čtyřčlenná skupinka vesmírné mládeže, všichni v modrých kalhotách, žluté bundě a jeden měl v ruce žluté sluníčko. Na hrudi měli připevněný štítek s jménem a těmi nechutnými vesmírnými obrázky a na budně nápis Vesmírní lidé.