Karel Plíhal se nám vrátil. - 17.12.2008
Karel Plíhal se po koncertní pauze, která trvala rok a půl, vrátil ve svým posluchačům. Od září už zase čile koncertuje, dnes měl koncert také v Českých Budějovicích. Původně jsem na něj neplánoval jít, pak se ale naskytla možnost jít na volňásek, kterou jsem nemohl nevyužít. Před pauzou říkal něco v tom smyslu, že uvažuje o malé doprovodné kapele a podobně, koncert byl ale nakonec v podstatě stejný, jak jsme zvyklí z posledních let, jen básničky a prupovídky byly z většiny nové, přibylo pár pěkných písniček a Karel Plíhal obměnil obě kytary. Seznam:
Pojďme si hrát se slůvky
Fotka (+ 1 nová sloka)
Yetti (nové arranžmá, myslím)
Ráda se miluje
nová píseň o praseti s vtipným obratem "pod svinčetem bývá tma"
Sedí topič u piana
Levitační
Švadlenka
Plavala vosa v kofole
nová píseň Co dům dá s refrénem "Dívám se na sebe zvenčí / jsem v čínským znamení pes / a to značí / že je tu pán co mě venčí"
Morseovka
Nagasaki, Hirošima
nová píseň Odbíjí klekání začínající sloganem Už jsou burani z Anglie / už duní Václavák (více zde)
nová píseň Noční Prahou kráčí kuře s pěkným refrénem, který si už přesně nepamatuju
"nové lidovky" - sada asi tří krátkých popěvků, které vtipně spojují slovník lidových písní s dnešním slovníkem plným iPodů apod. + Plíhalovy skvělé řeči okolo
Nosorožec
Miss Otis lituje
Starý muž
Vstávej, holka
nová píseň Podzimní začínající, tuším, "jednou prý se rozplynem" se slovními obraty jako "tři čtvrtě na ocún"
nová píseň o ženách, Plíhalových vrstevnicích (aby se nedalo říct, že píše jen o mladých holkách) s refrénem "dokud se usmíváš / dokud se směješ nahlas / ... / ještě nevyprahlas"
Dej mi můj sprej (zde, ke konci, by měl koncert gradovat a místo toho "degradoval")
Ve skříni
Napadl sníh
V kině
nová píseň Ve všech novinách s kavárenskou atmosférou ("motýl povaleč"), kde "číšník jako žralok reaguje na pohyb"
Padaly hvězdy
Prosím tě, holka
Z těch malých útržků, co jsem si zapsal a zapamatoval, možná nevyznívá, že se mi nové písničky, ač je na první poslech nemohu moc posoudit, zdály velmi povedené. Velmi povedené byly také básničky, kterých opět zaznělo nespočet, bylo jich jistě více než písniček. Kromě první básničky (los v posledním tažení), byly téměř všechny nové. Z papíru také přečetl svou "nejdelší báseň", kterou jsem zatím znal jen z netu. Zazněly např. básně Veselý pokladník (Daně platím / řiť mám holou / vše je zatím pod kontrolou), Děd Vševěd (Včera cestou z oběda / potkal jsem děda Vševěda / a na hlavě toho dědy / se skvěly tři zlaté dredy), dvě básně o psech (Slzy pejska skanuly / na poslední granuli // Podnikatel venčí dogy / polepené jeho logy), báseň Věra inspirovaná klukem v kavárně, který koukal do notebooku a vůbec si nevšímal své dívky, až jí bylo Plíhalovi líto (Nečum už do tý placatý bedničky / a všímej si Věrky / nejsou jen nuly a jedničky / ale i dvojky, trojky a čtverky), Bordel na poště (Přišla mi zpožděně péefka / z roku, kdy zabili J.F.K.) či báseň Opojen stařeckou demencí / pletu si manželku s kredencí / něco něco... o pleti / hladím ji po dolním šupleti. Samostatnou kapitolu tvořily lázeňské básně o jednotlivých částech těla, které už neslouží. Diváky také pobavila Plíhalova vize, jak bude ve stáří se svými kamarády podnikat v pohostinství (tzv. hospicérie). Nejlepší historku z těch ze života vyprávěl hned ze začátku koncertu. To byl takhle jednou, nedlouho po posledních volbách, v Praze v Bontonlandu a přehraboval se v cédéčkách, nikde nikdo, šero..., jen jeden pán poblíž. Pánovi zazvonil mobil a on se představil jako Jiří Paroubek. Karel Plíhal se poohlédl a skutečně: byl to Jiří Paroubek. Nikde nikdo... Šero... Nikde nikdo... Publikum se válelo smíchy při Plíhalově vypravování, jak ho napadlo, že by "pootočil kolečkem dějin". Pak ale prohlásil: "Já jsem to tak nemyslel." Koncert byl velmi vtipný a zdá se, že Karel Plíhal je zpět v plné síle.
Všem, kteří dočetli až sem, děkuji. Jako bonus, který s výše popsaným zas tak moc nesouvisí, vlastně, vůbec s tím nesouvisí, vyhlašuji soutěž o nejlepší české písničkářské album roku 2008. O vítězi budu rozhodovat já (už jsem možná rozhodnut, ale ještě si musím pár cédéček poslechnout, dnes jsem udělal větší nákup), ale vy, čtenáři tohoto Bločku, máte hlas poradní. V doplňkových kategoriích vyhlašuji soutěž o nejkrásnější booklet, nejlepšího debutanta a nejplodnějšího autora (v této kategorii pravděpodobně zvítězí Marcel Kříž, neboť letos vydal čtyři alba). Až bude rozhodnuto, vyjde zde na Bločku článek zhrnující vše podstatné, co se u nás v písničkářském světě v roce 2008 odehrálo. Již včera, kdy jsem tuto soutěž vymyslel, jsem ze svého seznamu všech českých desek, které letos vyšly (tento seznam, byť samozřejmě neúplný, publikuji na Wikipedii, kdyžtak ho doplňte), vybral desky, které by se mohly nazývat písničkářské a desky příbuzné (tam jsem pro představu zařadil např. i desku Animage Dana Bárty či novinku Znouzectnosti). Celkově se o prvenství uchází na 35 desek, desky "příbuzné" však pravděpodobně nemají šanci vyhrát první cenu. Některé desky si ani nestihnu poslechnout, ty také, žel, šancí mnoho nemají. Složitá pravidla, že? No, vlastně nejde o tu cenu, jde o ten připravovaný rekapitulační článek a popř. o nějakou diskusi. Budu se těšit.
A ještě jedna věc. Právě jsem dopsal svůj 250. článek. Díky, že vás moje psaní stále zajímá.