Vaše cesta končí. - 21.6.2006
V neděli jsem jel zase jednou vlakem. Díky dvacetiminutovému zpoždění osobáku od Chrudimi jsem v Pardubicích nestihl rychlík do Olomouce. Počkal jsem tedy na další, který jel hodinu po něm. Ve stejnou dobu ale z Pardubic také odjížděl InterCity, taktéž do Olomouce. Tolik mi na tom zase nezáleželo, ale InterCity do Olomouce přijížděl o dvacet minut dříve a kvůli zpoždění, které měl rychlík (tentokrát naštěstí pouze 10 minut, minulý týden byly na této trati vlaky zpožděné od 90 minut výše) vlastně ještě o kousek dřív. Informoval jsem se tedy na pokladnách, jestli mohu vzhledem ke zpoždění osobáku, kvůli kterému jsem nestihl předchozí rychlík, využít vlaku IC bez příplatku. "To musíte na první perón za výpravčím, on vám na to napíše takový papír," dostal jsem odpověď. Šel jsem na první perón, výpravčího jsem ale nenašel, byl tam ale nějaký železničář, tak jsem se ho také zeptal. On ale odpověděl, že to nepůjde, že mi přece jede rychlík a že to musí povolit někdo nahoře (nábožně přitom pozvedl ukazováček k nebi) a to oni neradi dělají. "Tady vidíte, jak na cestující kašlou," řekl nakonec. Dál se mi to nechtělo řešit, nasedl jsem tedy na normální rychlík a vyrazil.
V Chocni do kupé přistoupil jeden mladík a když přišla průvodčí, dělal, že spí a že už přistupoval alespoň v Libni. Když průvodčí důrazně zopakovala "Jízdenky, prosím" a vypadalo to, že se od našich dveří jen tak nehne, mladík se vzbudil a prohlásil, že jízdenku musí napřed najít. Sundal si batoh a chvíli se jím prohraboval, průvodčí však stále stála u dveří a tak po chvíli přiznal, že jízdenku nemá. "Kam jedete?" zeptala se průvodčí. "No, daleko," odpověděl mladík. "A kam?" zeptala se. "No daleko, daleko, až do Ostravy," prohlásil mladík. "Tak mi to zaplatíte," řekla průvodčí. "Ale já jsem bez peněz," oponoval mladík. Na to ho průvodčí vykázala z kupé a řekla: "Tady si stoupnete ke dveřím (z vagónu) a až zastavíme, tak si vystoupíte. Vaše cesta končí." Mladík vystoupil v Ústí nad Orlicí a já jsem spokojeně dorazil do Olomouce, neboť jsem si chytře (a prosíravě) jízdenku zakoupil.