Vzal jsem Inda na Znouzi. - 12.5.2006
Ind je velký milovník hudby. Vydržel i koncert Jana Buriana. Prohlašuje o sobě ale, že nejvíc má rád rock, popř. pop. Rockové koncerty, na které bych měl chuť jít a kam bych tudíž mohl vzít Inda, se Budějovicím dlouho vyhýbaly nebo byly o víkendech. Teď se poštěstilo. Měla přijet Znouzectnost. Povyprávěl jsem o tom Indovi a on s návštěvou koncertu souhlasil. Tak jsme vyrazili. Měl jsem z toho trochu obavy, protože fakt netuším, čemu takový Ind může říkat rock (zvlášť když Znouze je punk-folk). I když moc nepařil, prý ho bolela noha, vypadal, že se mu koncert líbí, po skončení měl nejvíc slov chvály na Romanu (Znouze hrála v plné pětičlenné sestvě, což bylo štěstí). Některé netušené věci ho rozesmály: např. když nějaký borec při skákání spadnul, když někdo vytáhnul zapalovač a začal jím svítit nad hlavou, nebo tradiční rituál sedání při písni Hasiči, která byla prvním přídavkem (z asi šesti). Asi dost písniček, které hráli, bylo z nového alba Ad astra, které jsem ještě, přestože jsem ho osobně zakoupil, neslyšel, z alb, které znám nejvíc - Písně instantního štěstí a Tvrdí kluci nepláčou -, toho bohužel moc nezaznělo (Mašina, Barvoslepý muž, Bujonet a úplně nakonec Květa). Déma měl své klasické kecy, převážně o Českých Budějovicích (o místním metru a jiných zvláštnostech města) a Hurvínkovi (zvláště ve slokách Hasičů o tom, jak Hřebejk točí film o Spejblovi) apod. Před Barvoslepým mužem zmínil, že je zajímavé, že opice jsou barvoslepý, ale lidi ne, i když z nich vznikli. Prohlásil, že lidé začali potřebovat vidět barevně až když dělali řidičák, takže zhruba v roce 1905; předtím byli barvoslepí. Nakonec ještě dodal, že geniální malíři se poznali podle toho, že uměli pracovat s barvou, i když ji neviděli. Vtipný koncert.