Jak o nás nádražáci nevěděli... - 20.4.2009
Milí přátelé, občas zde vyprávím různé podivné, vtipné, neskutečné a dechberoucí příhody z cest s Českými drahami. Již dlouho jsem na toto téma nic nenapsal, ale dnes si to prostě nemůžu odpustit. V noci na dnešek se mi totiž stala další kuriózní příhoda. Jel jsem rychlíkem R 655 z Prahy (odjezd ve 22:14) do Českých Budějovic (příjezd v 0:54). Cesta ubíhala příjemně, začetl jsem se do knihy Arthur a George Juliana Barnese a z těch prvních zhruba 60 stránek, které jsem stihnul přečíst, se zdá, že jde o knihu výtečnou. Vlak naprosto v pořádku dorazil do Českých Budějovic a cestující klidně vystoupili. Jenže ouha! Dveře na fotobuňku mezi podchodem pod nástupišti a nádražní budovou se neotevíraly. Zkusili jsme ještě druhý podchod a také nic. V podchodech se tvořily skupinky bezradných cestujících, nějaká parta mladých se vydala kamsi pravděpodobně někde přelézat plot, nikdo další je ale nenásledoval. Naštěstí jsem si vzpomněl, že na první perón vedou dveře z dopravní kanceláře a tak jsem se je vydal hledat. Po chvíli jsem je úspěšně našel, vevnitř se svítilo a tak jsem zabouchal. Vylezl železničář a tak mu povídám něco jako: "Prosím vás, nejdou otevřít dveře do haly." On briskně odpověděl: "To je jasný, ta je zavřená." Pak mu to ale nedalo a po chvilce se zeptal: "A kde se tady berete?" S lehkým úsměvem jsem odvětil: "No, přijel jsem rychlíkem od Prahy, v podchodu je asi dvacet lidí..." Na to se železničář otočil a zmizel v dopravní kanceláři. Asi dva lidé zjistili, že situaci řeším a tak přišli blíž. Mladší muž se zeptal, co jsem se dozvěděl, a když jsem mu převyprávěl obsah našeho rozhovoru, zahalekal: "No jó, voni o nás tady asi vůbec nevědí. Si nevšimli, že přijel vlak!" Krátce na to se ze staničního rozhlasu ozvalo hlášení: "Stanice České Budějovice hlavní nádraží. Na třetí nástupiště přijel rychlík číslo 655 z Prahy hlavního nádraží, pravidelný příjezd v 0 hodin, 54 minut." Kouknul jsem na hodinky, bylo zhruba 0:52, přijeli jsme tedy minimálně 5 minut před pravidelným příjezdem, to asi všechny železničáře zmátlo. Po ohlášení našeho příjezdu se již dalo předpokládat, že nejsme duchové, ale cestující z masa a kostí, dveře do haly se otevřely a my mohli vyjít do českobudějovických ulic.
Tak si říkám, že je dobře, že jsou dnes vlaky řízené automaticky, být v rukou těchhle nýmandů, kteří si dřív říkali "modrá armáda", mohlo by to skončit hůř.