Loutkový Hamlet - sranda i mrazení v zádech. - 5.4.2006
Ahoj, Kulturní centrum Bazilika, ke kterému patří i má oblíbená Solnice, pořádá (prý již třetím ročníkem) festival Shakespeare. Dneska večer jsem byl na představení loutkového Hamleta královéhradeckého divadla Drak. V KC Bazilika jsem ještě nebyl, je to velmi moderní prostor nově rekonstruovaný v rámci velkého obchodního domu s hadrama, drogérií a jídlem.
Loutkového Hamleta hrají čtyři herci celí v černém s asi půlmetrovými loutkami a jeden obsluhovač zvuku, který do reprobeden pouští všechno možné od cinkání pohárů a bouchnutí, když nějaká loutka např. spadne, až po útržky melodií. Pak tam je ještě osvětlovač. Scénu tvoří tři železné konstrukce, které jsou během hry rychle různě přestavovány a dokonce v jednu chvíli hrají roli Ducha, Hamletova otce. Loutky jsou propracované, Hamletovi např. při šílení svítí oči a vstávají vlasy, skvělý je Polonius s tlustými brýlemi a dlouhým nosem. Hra začíná hodně strašidelně, při strašidelné hudbě se začnou přesouvat kulisy, do toho ustrašení strážci vykřiknou prvních pár replik hry, pokračuje strašidelná scéna a pak už rovnou začně Claudiova řeč. Celkově je hra hodně zkrácena. Kvůli sedmsedátiminutové délce představení tak původně 3,5 hodinový Hamlet přišel zcela o postavy Rosencrantze a Guildensterna, chybí i Horacio (pokud to není jeden z těch dvou na hradbách, pak by nechyběl zcela, přesto však z 90 procent), Fortinbras a další a téměř všechny dialogy jsou zkráceny na pár základních vět. Loutky svádějí k ohromnému množství jinak neuskutečnitelných gagů, až je to občas, zdá se mi, trochu přehnané, ale na druhou stranu, proč ten potenciál nevyužít. Text hry je v mém oblíbeném překladu Martina Hilského, spousta věcí je tam ale přidaných či pozměněných tak, aby to ještě zvýšilo komiku loutek. Duchovo vyjevení událostí minulých Hamletovi je uděláno jako kdyby byl Hamlet v kině a při Duchově řeči pojídá chipsy. Hamletův dopis, který Polonius ukazuje Claudiovi a Gertrudě je toaletní papír, který Claudius při čtení odmotává z Poloniovi ruky, na které je nasazený. Herci, kteří přijedou na Elsinor, si mezi sebou povídají o tom, že hrát Shakespeara je fuška. Následná "hra ve hře" je pak udělána tak, že loutka Hamleta přímo ovládá loutky herců, které jsou o poznání menší. Skvělé je také entrée Laerta po jeho návratu z Francie po vraždě jeho otce Polonia. Při závěrečném souboji nejdřív bojují Hamlet s Laertem, během něho ale najednou o něco blíž k divákům začnou proti sobě šermovat dva herci oblíknutí do přesných kopií obou loutek, ale ve větším měřítku. Nakonci všichni zemřou, Horacio, který má jediný přežít chybí a Fortinbras, který má po Hamletově smrti dorazit a uctít ho, také nedorazí. Kromě samotných loutek a kulis ve hře ještě můžeme vidět kalich, trychtýř a lahvičku s jedem, které Hamlet použije při "hře ve hře", Ofeliinu rakev, ze které teče voda (Gertruda: "Utonula."), hrobníkův rýč, Laertův kufr a to je vše. Lebka vyhrabaná z hrobu má v této inscenaci zcela jinou funkci, než v Shakespearově hře, je jakýmsi němým svědkem posledních událostí, hlavně tedy závěrečného souboje. Vedle mě seděl asi čtrnáctiletý kluk, který se při každém Hamletově záchvatu šílenství začal chechtat, mně místy spíše mrazilo v zádech. Zajímalo by mě, jak se na hru dívají ti, kteří dosud neměli to štěstí se s Hamletem potkat, mně se to, až na některé výjimky, velmi líbilo.