Koncert Jiřího Schmitzera. - 11.3.2008
Minulý týden ve čtvrtek jsem byl na koncertě Jiřího Schmitzera. Byl jsem na něm podruhé v životě, koncerty si byly dosti podobné (což sám Schmitzer v narvaném klubu Solnice glosoval slovy, že když hraje Jaga v Othellovi, tak si nikdo nestěžuje na to, že říká pořád totéž), přesto byl koncert ohromně zábavný, místy jsem se smál, až jsem brečel, což se mi moc často nestává. Schmitzer koncert zahájil tím, že řekl zvukaři, aby vypnul odposlechy, že je radši, když se neslyší, a pak publikum upozornil, že sice nedávno vystupoval v jakési reality show, ale že dneska tancovat rozhodně nebude. A pak už hrál své skvělé písničky, které prokládal neuvěřitelnými historkami a hláškami. Zatímco historky jsem už většinou znal (přesto jsem se neubránil smíchu díky Schmitzerovu vyprávěcímu talentu), hlášky často vypadaly jako zcela nepřipravené, je ale možné, že se mu honí hlavou pořád totéž a tak ho to na všech koncertech napadá vždycky znovu. Publikum vyzval, že může hrát i na přání, dal si ale jednu podmínku, totiž že písnička musí být od něho. Proto také nezahrál Sprostého muže, stejně prý nezná "harmonii" a je na to snad i hrdý. Během koncertu také dvakrát citoval hudební kritiku, poprvé "úhlednou" větou: "Jestliže český folk někam směřuje, Jiří Schmitzer v tom rozhodně nejede." Pak se také přiznal k tomu, že jeho styl byl nazván punkem a to díky písni To se vám povedlo. Zážitek z koncertu se mimořádně těžce reprodukuje, to se musí zažít. Úplně na závěr mě Jiří Schmitzer dostal hláškou: "Byl bych rád, kdybyste si z tohoto večera něco pěkného odnesli, protože ... ehm ... co s tím tady, že?"