Koncert Jiřího Schmitzera a Jana Buriana. - 9.3.2006
Ahoj. V úterý jsem byl na koncertě Jiřího Schimtzera a včera na Janu Burianovi. Tady byl se mnou i Ind, což vám, kteří Jana Buriana třeba trochu znáte, může přijít dost šílené, ale k tomu se dostanu.
Jiří Schmitzer své písničky převážně z alba Recitál a Šílenec prokládal zhusta různými řečmi. Dva lidé sedící přede mnou shodli, že "dneska má povídavou", tj. že jindy sice také promlouvá k divákům, ale dnes je to extrém. Bylo ale dobře, že měl povídavou, protože ty jeho kecy jsou fakt neskutečný. Občas se celý sál válel smíchy. V první půlce mluvil mezi písněmi opravdu dlouze, po přestávce řekl, že už bude radši hrát, zahrál asi pět písniček navázaných do sebe, ale pak se zase vrátil k povídání a převyprávěl podrobně jednu maďarskou pohádku a málem začal i druhou. Před písní Křídla meluzíny se totiž snažil vysvětlil, jak k tomu slovnímu spojení přišel. To se takhle jednou probudil na dětském hřišti. Vedle pískoviště. Na pískovišti si už hráli děti. A jak tam tak ležel a děti konverzovali, najednou od nich zaslechl nějaká slova, která zněla jako "křídla meluzíny". A on, když byl malý, tak nikdy neviděl meluzínu nakreslenou. Takový ty jako král, princ nebo drak to jo, ale meluzínu nikdy. Až potom když byl větší a do ruky se mu dostala knížka maďarských pohádek. Ale tam byla meluzína nakreslená jako mořská panna. A ta pohádka byla sice maďarská, ale začínala jako všechny pohádky, úplně normálně, "Byl jednou jeden král..." Hned na začátku koncertu se Jiří Schmitzer omlouval, že hraje pořád totéž, ale jeho prý už nic nového nenapadá. A že prý to vadí kritice. A když v divadle hrají Shakespeara, postavy říkají pořád to stejné a nikomu to nevadí. To je zvláštní. A teď jsem natáčel nějaký seriál z vesnice, no já už nevím, jak se to jmenovalo ("Náves," napovědělo publikum), jo, Náves a moje žena má bratra a ten bydlí na vesnici, ona teda má bratry dva, ale na vesnici bydlí jen ten jeden, takže o tom druhém je zbytečný mluvit... A všimli jste si, že když je zima a vy přijdete do hradu nebo do místnosti, kde je stejná zima jako venku, tak je tam ještě větší zima? To jsem takhle po škole (já mám vysokou školu!) přišel do Ústí nad Labem, kde jsem měl angažmá v Činoherním studiu a přidělili mi byt. Já jsem se na ten byt šel podívat a on tam nebyl. Během prázdnin totiž zbourali celou ulici, kde měl ten byt být. Tak jsem šel za ředitelem, že nemám byt a on řekl: "Máte angažmá? Važte si toho. To má dneska málokdo!" Tak jsem dva roky bydlel po hospodách a se mnou tam často přebýval Bynďa (legendární ústecký kulisák a herec)... A to jsem takhle potkal jednu holku, teda já jsem jich potkal víc, ale tahle byla zvláští a jmenovala se Hana... A píseň, která bývá kritikou označována jako jeho největší punková píseň mu připadá spíš jako valčík...
Včera, když jsem odcházel na Jana Buriana, zmínil jsem se Indovi, že jdu na koncert. Ind ožil a že půjde se mnou. Marně jsem mu to rozmlouval, varoval jsem ho, že to bude česky, že to bude pouze jeden člověk s piánem a že navíc zpívá dost divně. Ind šel přesto se mnou a snad se mu to i trochu líbilo, přestože tomu nerozuměl a přesto, že Burian mezi písněmi podobně jako Schmitzer občas dlouze rozprávěl. Nejoblíbenější Indova hudba je ale prý rock, takže až půjdu na nějaký rockový koncert, mám mu říct.
Burian většinu písní hrál ze svého týden starého alba Dívčí válka, kde nastřádal písně o ženách. Na jednom disku je zpívá 20 zpěvaček (každou píseň jedna, kromě jedné, kterou zpívají Sestry Steinovy, které jsou dvě) a na druhém on sám s piánem. Zaznělo také pár písniček z připravovaného projektu Pánská jízda, kde budou zase písně o mužích. Vydáním alba došlo k zajímavé situaci, neboť ve stejném měsíci vydal desku i jeho syn Jiří se skupinou Southpaw a zároveň vyšla deska s archivními předválečnými nahrávkami jeho otce. Burian mezi písničkami také vykládá spoustu vtipných historek, o ženách, mužích, sportu (např. o olympijských hrách v Turíně), o novinářích a tak podobně.
Je velmi pravděopodbné, že hlášky, které u obou vypadají jako velká improvizace, jsou už zaběhnutou jistotou. Zajděte někdy na jejich koncerty, vřele doporučuju, budete hned vědět, o čem tu vlastně píšu.