Křest Přítele člověka. - 7.6.2007
Jak jistě víte, Traband (model 007) vydal nové CD Přítel člověka. Včera se pod Žižkovskou věží v Paláci Akropolis, na místě natáčení 10 let na cestě, konal jeho křest. Od půl osmé vystoupila asi na půl hodiny písničkářka z větrného mlýna Jana Vébrová, která teď vydala u Indies Scope Records své první album. Protože to je oblíbenkyně Vládi von St., trochu ho podezírám, že v tom má prsty, ale je možné, že vůbec ne, že to tak zařídili lidé z vydavatelství v čele s Pálešem. Během jejího vystoupení lidé postupně přicházeli a sál se zaplňoval. Pak už přišel Jarda, Janinka a pan Václav. Koncert začal stejně jako album – Tak to mám rád, Ve stejném okamžiku. Traband odehrál v podstatě celý svůj současný repertoár, tj. 13 písní z alba a písničky Princezna Lada a Na pastvách zelených. V zadní části pódia byl umístěn vtipný stupínek, na kterém se v průběhu koncertu střídali různí hosté. Prvním byl soubor Clarinet Factory, známý spíše pod svým starším názvem České klarinetové kvarteto (CCQ), zahráli čtyři své skladby (např. Vltava) a pak doprovodili Traband při několika písničkách (Havrani, V hořícím keři), které tím pádem zazněli trochu jinak zaranžované, než jak je tomu na desce. Dalším hostem byl beatboxer Jaro Cossiga, který spolupracoval při nahrávání alba. Nejprve nás velmi přesvědčivě zasvětil do toho, co to vlastně beatbox je, chvíli exhiboval a pak společně s Trabandy zarepoval Tichého muže, jeden z vrcholů večera.
Písnička Adam a Luna začínala sice „básničkou“ puštěnou rovnou do reprobeden (možná verze přímo z CD), tím ale, že odpadlo její čtení Nedostižnou přímo na place, jsou diváci ochuzeni o vtipný a roztomilý moment a ti, kteří dosud nebyli na žádném koncertě, asi netušili, co se to z repráků line. Když Jarda oznámil, že následující píseň bude Princezna Lada, trochu hlasitěji jsem se zaradoval, že tato píseň, která na své vydání čeká už minimálně pět let, je i dnes na programu a Jarda se podivil, že se spíše neraduji nad nějakou ornitologickou písní. Tak jsem se chvíli poté radoval i z Vlaštovek. Chvíli před koncem se odehrál vlastní akt uvedení CD. Na pódium přišel znovu Jaro Cossiga, páni z vydavatelství a další, rozdali dvě CD (každá verze jednou) lidem hned v první řadě (ač naznačovali, že s nimi budou házet) a pak Jarda odněkud vytáhnul malý starý hnědý kufřík, otevřel ho tak, abychom do něj neviděli a tvářil se hrozně vážně. Ostatní se kolem něho seskupili a on pravil, že cédéčko polévat nebudou, že to oslaví poněkud infantilně. A tu začali vytahávat z kufříku jednu papírovou vlaštovku za druhou a házeli je do hlediště (konkurence pro Poletíme??). Pak zaznělo ještě několik písniček, poslední byl pak Partyzán. Sbory v refrénu přišli zpívat Evžen, Jakub a Robert (pod Evženovým vedením). Dohráli, dozpívali a Evžen vytáhnul banjo, Jakub baskřídlovku a Robert tubu. Já to tušil!! Od té chvíle, co Jarda ve svém zvacím dopise napsal, že po nich bude malé překvapení! Jarda si vzal kytaru a začali hrát povědomé rytmy dechna. Černý kafe, pak hned Holubi, Rytíř, Utopenec. Publikum bylo trochu zaskočeno (publikum podle mého výrazně jiné, než třeba před dvěma lety), nakonec jsme tam byli s Kolibem největší pařani a to jsem sotva popadal dech, neboť Holubi, Rytíř a Utopenec hned po sobě je téměř k nepřežití, zvlášť když to člověk moc nečeká. Pak zahráli ještě Pasažéra a Matouše (Jarda na harmonium) a museli kvůli 22. hodině skončit (ovšem Traband v dechno verzi bude v Praze hrát ještě koncem června na benefičním festivalu, kde se budou vybírat peníze na novou dodávku Františka Prokopa!).
Po koncertě jsem si od Jardy vyzvedl jedno cédéčko, které speciálně pro mě doma vypálil (Přítele člověka jsem si koupil v Akropoli před koncertem, samozřejmě v té luxusní edici, i kvůli chybě tiskárny to nakonec aspoň do křtu stihli). Pak jsme šli do první hospody, kterou jsme uviděli (Kolib, Jakub, Terezka, Petr Konvalinka, který se na koncertě záhadně zjevil, a já), Jakub se znal s paní servírkou, chvíli se u stolu mluvilo francouzky a další zajímavé věci se tam děli, to už je ale na jiné vypravování (stejně jako to, jak jsem přijel ve čtyři do Budějic a začal psát tento na rychlo sepsaný článek).
Od brněnských koncertů jsem na Trabanech nebyl (žádná Dobeška nebyla v pro mě dobrém termínu a ani do Pardubic jsem se nedostal). Přesto jsem písničky dost znal a cítil se jak doma. Skvělý koncert! Uvidíme se snad nejpozději na Jimramově!