O slunovratu. - 10.5.2007
Album O slunovratu, které v roce 1999 nahrál Jiří Pavlica s Hradišťanem, jsem už několikrát slyšel (namátkou např. u Čašků, třeba o Silvestru, nebo na olomouckých kolejích během Sjezdu v roce 2001), některé písničky z něho znal i z koncertu, ale nikdy jsem se nedostal k tomu, abych si ho pořádně poslechl. Dlouho jsem tak žil jen s tím, že znám tři velké hity (Modlitba za vodu, Krátký popis léta a trochu Karneval). To se teď změnilo a už asi týden držím vysokou laťku dva poslechy denně. Album je totiž geniální.
Pavlica kongeniálně zhudebnil výborné Skácelovy básně, někde přidal lidový text (ovšem opět osobně zhudebněný), jednou dokonce volný citát z Bible. Album nás ve třinácti skladbách provází popořadě všemi měsíci roku (ty jsou charakterizované lidovými zvyky a svátky a přírodními motivy), přeneseně pak i lidským životem, abychom se na konci ocitli zase na začátku.
Hned na úvod, ve Vteřině v lednu, se nás ujímá Alice Holubová, podle Jiřího Černého „zpěvačka s nepředstavitelnými odstíny něhy“ (Skácel našel svého skladatele. In: MF Dnes, 28. prosince 1999, str. 16).
Karneval je prvním lidovým textem na albu. Masopustní veselí končí, blíží se Velikonoce. Jemine domine.
Stopadestátý sonet o jaru – je březen, na větvi hlohu zpívá v dešti kos, Pavlicovy housle ho napodobují, hudba graduje, příroda se probouzí a Jiří s Alicí se střídají, aby nám o tom vyprávěli.
Modlitba za vodu – voda k pití, voda jako svědek naší minulosti nebo snad milá dívka (viz diplomová práce Václava Vávry)? Je duben, čas otvírání studánek.
Rozhovor, Láska – Nádherně skloubená Skácelova báseň (Jak se ti daří, můj milý?) s lidovým Lásko, milá lásko, kde ťa lidé berů, v zahradách nerosteš, v poli ťa nesejů. Duet Alice Holubové s Davidem Burdou (a jeho flétnou). Máj.
Svatý Ján, další lidový text: Narodil sa nám svatý Ján prostred léta. Flétna si poněkud povyskočí. Je červen, začíná léto.
Na slunci – Další kombinace Skácela a lidovky.
Krátký popis léta – Již dříve odkrytý poklad. Skvělá pecka přesně v polovině alba. Svět je jak chleba vytažený z pece.
Sonet o lásce a modrém portugalu – je září, nastává čas hroznů, lisů, sklepů. Zas konec léta, zas je blízko k vínu. Nádherná melodie.
Chvíle – Blíží se konec roku, také možná konec života. Ale je tu také naděje.
Naděje s bukovými křídly, Mrtví, dvě Skácelovy básně spojené v jednu skladbu. Dušičky. Melodie jak z Evangelického zpěvníku.
Pozdraveno budiž světlo, citátem z úvodu Janova evangelia jsou velmi vkusně připomenuty Vánoce. Kdo si v tom chce najít zprávu o Narození a o naději z něho plynoucí, najde ji.
Poděkování je ohlédnutí za celým rokem, za celým albem. Kruh se uzavírá, vše co bývalo znovu kdysi bude (proti tomu musím jako evoluční biolog malinko protestovat). Znovu zní melodické motivy z alba, konec je zhruba stejný jako začátek, můžeme poslouchat znovu. Tak poslouchejte.
Poněkud netradiční článek. Věnován tomu, kdo se mnou mé očarování Slunovratem prožíval.