Velikonoční pochod do Králík. - 18.4.2007
Letos jsme na Velký pátek opět ušli kousek našeho puťáku do neznáma. Šli jsme, jako zatím vždy (2004 Horní Krupá – Chrudim, 2005 Chrudim – Litomyšl, 2006 Litomyšl – Lanškroun), všichni čtyři: Kolib – velitel výpravy, já, Sunglassesman a Dan Pleskač. Vyráželi jsme z Lanškouna, kde jsme loni zakončili naši nevydařenou etapu, s cílem ujít asi 38 km do Králík. Do Lanškouna jsme dojeli vlakem v 10 hodin, tradiční samospouští se vyfotili na nádraží na stejné lavičce jako loni a vyrazili. Ano, letošní etapa byla poněkud kratší než ty dvě úvodní (nejdelší stále zůstává ta do Litomyšle), ale ze vzálenějších míst, než jsou Králíky, bychom se již těžko dostávali vlakem zpátky domů a navíc jsme naplánovali skvělou etapu na příští rok: z Králík (snad již mohu prozradit, že jsme tam došli) do Rychnova nad Kněžnou, což je nefalšovaných 50 km a trasa navíc vede kolem Hájovny a Kláštereckou cestou, kde to známe jak své boty, protože tam už kolik let jezdíváme na Brigády.
Chvíli nám trvalo, než jsme se vymotali z Lanškrouna, pak jsme ale nabrali správný směr a po zhruba 10 km jsme dorazili do Horní Čermné, kde jsme se nasvačili (naobědvali) a navštívili místní faru. S Kellerovými jsme si poměrně dlouho povídali a pak jsme se ještě nechali dovést k vilě Klotyldě, kde kdysi bydlel praděda s prababičkou, takže když jsme vyráželi dál, měli jsme na zbývajících zhruba 30 km necelých šest hodin. Nasadili jsme tedy naši klasickou cestovní rychlost, při které je okolní krajina již mírně rozmazaná, 6 km/hod a šli a šli. Typicky rychlejší byla dvojice Sunglassesman-Pleskač, neboť jejich zvykem je při cestě méně mluvit, já s Kolibem jsme se od nich drželi v uctivé vzdálenosti, ale letos, myslím, po menší kus cesty než dříve, často jsme samozřejmě šli všichni společně. Občas jsme si udělali krátkou přestávku, někdy kvůli svačině, jindy např. kvůli tomu, že jsme chtěli vyfotit Dolly, která s náma také tradičně vždycky chodí (resp. je nesena), se stádem ovcí, což se ale nepovedlo, neboť ovce se nás lekly a utekly. Taktéž jsme při míjení dobře vypadajícího malého fotbalového hřiště zauvažovali, jestli nedáme mač. Vystoupali jsme na Bukovou horu (958 m.n.m.), což bylo zatím nejvyšší místo, které jsme při naší cestě z Horní Krupé navštívili. Rekord jsme ale vzápětí překonali výstupem na Suchý vrch (995 m.n.m.). Vrcholy jsou od sebe vzdálené 6,5 km a mezi nimi je sedlo, které je podstatně níž. Po občerstvení na Bukové hoře Sunglassesman prohlásil, že je potřeba dobýt Suchý vrch do hodiny a začal s Danem Pleskačem sestupovat s Bukové hory. Já s Kolibem jsme je následovali (cestou jsme se i chvíli „brodili sněhem“) a když jsme po sestupu do sedla a výstupu na Suchý vrch stanuli tři minuty před předepsanou hodinou pod rozhlednou na Suchém vrchu, nikde nikdo. I začali jsme se obávat, že se ti dva už zase ztratili (jak se již stalo při cestě do Litomyšle). Naštěstí po chvíli přišli s odůvodněním, že chtěli navštívit úplný vrchol kopce, nikoli pouze místo, kde je rozhledna, a tudíž si cestu trochu prodloužili. Pak už jsme sestupovali do Králík. Měli jsme dost času, takže poté, co jsme vylezli z lesa, jsme se rozvalili na louce a kochali se výhledem až ke Králickému Sněžníku a dívali se na krajinu pod námi a plánovali, kudy si to zkrátíme. Nakonec jsme to střihli jednou cestou, která seshora vypadala schůdně, ale o které se později ukázalo, že žádnou cestou není, a chvíli jsme tedy šli polem. V Králíkách jsme v 19:39 nasedli do vlaku a někdy v 11 večer (cesta trvala dost dlouho) jsme byli doma. Výlet byl samozřejmě velmi vtipný, jak je u nás zvykem, ale to nelze bohužel věrohodně reprodukovat.