Kterak Sven (ne)hrál v Brně. - 21.11.2007
No. Již mnoho slov o tom napsáno bylo, zvláště pak Štěpán se s tím srovnával tak težko, že ucítil potřebu svěřit se čtenářům svých stránek, stránek husovického sboru i Bigblogera. Dovolím si přesto zaznamenat s více než týdenním odstupem, který také ovšem, což přiznávám, i neblahý vliv na paměť mou má, co se to vlastně toho dne, tj. v onu smutnou neděli 11. listopadu roku dvoutisícího sedmého v Brně a na Vysočině, či přesněji na trati č. 250 státních drah, přibližně na 206. kilometru, měřeno z Matky měst, vlastně stalo.
Aniž bychom dlouho pátrati museli, je na výsost patrné, že za vše může jistý Kolín Egrensis. To on totiž doporučil svému otci, rodící se českobratrské celebritě skryté pod přezdívou Sauvignon, aby na pravidelné Bohoslužby Desert, které se odehrávají v nejmenované brněnské putyce vždy začátkem měsíce v neděli v podvečer, pozval kapelu Sven Vidlí vous, slavné to plzenecké uskupení, jehož historie sahá do již stěží viditelné doby snad až dvacet let staré. Není to nic neobvyklého, Zrzavý Sherlock by mohl vyprávět, Zelené koule jakbysmet. Pozván byl i mladý český prozaik (odkazuji na své staré texty uveřejněné - i přes nepochopení Tomáše Grolla - v evangelickém časopise pro mládež) Jan Balabán z Ostravy.
Program bohoslužeb jsem tedy znal a jako samozvaný manager kapely, fotograf a fanoušek jsem se v neděli po obědě rozjel do Brna. Již v Chrudimi nastaly drobné problémy, neboť dobytčák řady 810. přijel z Vysočiny o 25 minut opožděn, což průvodčí omlouvala tím, že tam foukalo. Bál jsem se tedy, že nestihnu přesednout v Pardubicích do posledního možného rychlíku, od kterého bych v Brně stihnul začátek bohoslužeb v 18 hodin. Na přestup byla ale půlhodinka, takže jsem své zpoždění lehce smazal a do Brna přijel na minutu přesně. Už ve vlaku, kde jsem se mimochodem zcela náhodou potkal s Martou Šimšovou z Miroslavi, která právě jela od Plecháčků, jsem se dozvěděl závažné zprávy o tom, že kapela Sven Vidlí vous trčí před Žďárem. Rychle jsem si spočítal, že by to aspoň do těch šesti měli do Brna stihnout, čemuž odpovídal i údaj „140 minut zpoždění“, který visel v Brně na tabuli příjezdů u vlaku z Prahy. Zde jsem se také dozvěděl, že začátek bohoslužeb je posunut o půl hodiny a že by ho tedy Sveni měli stihnout. Vyrazil jsem směr Desert a i když jsem neznal cestu, lehce jsem ji našel, neboť je to vskutku jednoduché. V klubu bylo pár lidí, vzpomenul bych hlavně Sauvignona, který byl poněkud nervózní, ač to na první pohled nebylo znát, jeho děti, pana zvukaře a Kučerovi. Dan Kučera, hostující basák Svenů, nějak nevěděl, co má dělat, a tak ladil basu. Od Sauvignona jsem se dozvěděl, že Jan Balabán nepřijede, neboť před třemi dny odřekl z důvodu své zaneprázdněnosti. Od Svenů přišla ale špatná zpráva. Prý stojí někde u Vlkova u Tišnova. Před tím spadly troleje, teď stromy. Jirka Kučera se nabízel, že pro ně dojede, ale vzhledem k tomu, že stále žila naděje, že se vlak každou chvíli může dát do pohybu, byl Vlkov u Tišnova přece jen poněkud z ruky. Kolem půl sedmé se sál slušně zaplnil a bohoslužby začaly bez hostů. Tedy, ne tak docela, neboť Jana Balabána rychle nahradil jeho kamarád básník Jiří Šimsa a na připravené klávesy skvěle improvizoval Ondřej Hájek. Sauvignon přečetl své krátké zamyšlení a pak diskutoval s Jiřím Šimsou o jeho knize básní Navzdory, kterou nedávno vydal Eman. Šimsa také přečetl úryvek z Balabánovy novely Černý beran. Nálada v klubu mi přišla velmi dobrá, jen já jsem byl terčem posměchu Petra D! a LL, kteří mi radili, abych s tím managerováním radši skončil. Ráchel Kučerová byla stále v kontaktu s Esterlovci a vypadalo to zle. Zpátky totiž plánovali jet EC ve 20:20 (k pařbě do pozdních nočních hodin se přemluvit nenechali, protože s nimi jel i Eliščin Honza, který ráno v sedm měl odlétat z Ruzyně, a Jeseter se musel vrátit až do Plzně) a jejich vlak se vlekl, protože od Tišnova zastal funkci osobáku a nikomu nebylo umožněno přesednout na rychlíky, které je nyní předjížděly. Po skončení programu v Desertu jsem jim šel s Ráchel (a Ondrou Součkem, který ale zůstával v Brně) naproti na nádraží s tím, že s nimi pojedeme do Prahy. Přijeli s asi čtyřhodinovým zpožděním a již byl skoro čas odjezdu, což by bylo skutečně velmi půvabné, ale EC do Prahy mělo 50 minut zpoždění. Vydali jsme se proto všichni společně zpátky do Desertu. Zvukař už odešel a Kučerovi odjeli, protože spěchali domů. Esterlovci si dali utopence a zahráli dvě písničky akusticky pro zbytek publika, převážně z řad mládeže. Já jsem si je vyfotil, abych měl materiál pro hromadnou lež Janu Doleželovi, velkému stoupenci automobilismu. Pak jsme se Eliška, Honza, Terezka, Vojta, Ráchel a já odebrali na nádraží a odjeli do Prahy. Cesta ubíhala velmi dobře, ale kupodivu jsme to 50minutové zpoždění vůbec nesnížili a na hlavní nádraží dorazili těsně před půlnocí. Vojta tak těsně stihnul vlak do Plzně, odkud ráno vyrazil (já bych také stihnul vlak do Budějovic, ale rozhodl jsem se přespat u Ráchel), Eliška s Honzou a já s Ráchel jsem zase stihli poslední metro.
Zapomněl jsem na něco důležitého? Doplňte mě.