Poslední Silvestr v Moravči. - 5.1.2007
V pátek 29. prosince jsme s Kolibem a Jakubem (Pleskač se na to vykašlal) vyrazili vlakem z Chrudimi do Havlíčkova Brodu, odkud nás měl do Moravče vzít Krokodýl svým autem. Protože Krokodýl slíbil přijet velkým autem, ve kterém měl pět volných míst, mohl vzít nás i holky Mičkovy. Šli jsem tedy k nim, abychom na něj počkali. Krokodýl se mírně zdržel, takže jsme si stihli zahrát pexeso a z části i Člověče, nezlob se. Pak se ale dandí objevil se svým neskutečným devítimístným Freight Roverem (obrázek viz níže), kde kromě něho byla i Andrea a sázavští Trollové. Nasedli jsme a vydali se na cestu. Cestou jsem se chvílemi cítil jako New Age Traveller, zvláště když Krokodýl naléval z termosky čaj, protože se v autě netopilo, vyprávěl o nefunkčním tachometru a jedné pneumatice větší než tři zbývající a snažil se něco zahlédnout skrz zamlžené sklo a venkovní mlhu, někdy jsem se zase cítil spíše jako člen nějaké mafiánské bandy, zvláště ve chvílích, kdy jsem Krokodýla s kloboukem na hlavě omylem začal považovat za Kmotra. Přijeli jsme do Moravče a zjistili, že jsme jediní, kteří sem na Silvestra letos zavítali. Komorní složení jsme čekali, ostatně bylo to i tak plánováno, ale že dorazí jediné auto, to jsme netušili. „Zkazil“ to až Fanda, který dorazil v neděli, o jeho příjezdu se ale ještě zmíním. Bylo už docela pozdě, od Krokodýlova Freight Rovera přece jen nemůžeme čekat nějaké závratné výkony a tak se toho v pátek již mnoho nestalo. Navečeřeli jsme se, většina šla spát do horních místností, já s Malým Vlkem ještě chvíli poseděl v obýváku, přečetl si Jako Cool v plotě a také si zde následně na gauči ustlal. V sobotu jsem nevstával příliš časně, jak už to tak u mě bývá. Na procházku k obnovenému rybníku Valkounov (což je, tuším, jediný rybník ve vlastnictví evangelického sboru u nás) jsem se ale nevydal kvůli tomu, že jsem si nepřivezl žádné boty vhodné k pobíhání na zasněženém poli. Místo toho jsem tedy sáhl do místní knihovničky pro knihu Teorie memů, kterou jsem se vyhlídl již při brigádě v Cetorazi. Výletníci se vrátili a cestou u Zadražilů vyzvedli několik společenských her, z nichž nejoblíbenější se během pobytu stala asi Válka, příbuzná slavné Diplomacie. Potom jsme shlédli několik filmů, jednu blbost se Salmou Hayek (Řetěz bláznů), Desperada (během něhož jsem se s Malým Vlkem díval na dvojku Pirátů z Karibiku – bohužel jen na první půlku, protože Čášův počítač je občas poněkud nespolehlivý) a pár nadšenců (Malý Vlk, Jakub, já a částečně Kubištix) pak v noci ještě na Pýchu a předsudek, kterou jsme dokoukali na Silvestra dopoledne. Zúčasnil jsem se také bitvy v Buláncích spolu s Malým Vlkem a Jakubem. V neděli jsme šli ráno do kostela. Dopoledne jsme pak s Malým Vlkem uspořádali velké focení plyšáků, na původně plánované schody od kostela už nesvítilo slunce a tak Malý Vlk přišel s geniálním nápadem – vyfotit plyšáky na krokodýlově Roveru. Některé z fotek si můžete prohlédnout na Dollynci. Během focení se najednou přiřítil Fanda ve svém bílém žigulu, rovnou přihodil svou plyšovou kočku a také nás vyfotil. Před obědem jsme se podívali na druhou část Pýchy a předsudku. Téměř celou dobu se hráli nějaké hry, od Války, Metra, Bangu a plácání much až po počítačové – legendární Dyna Blaster a Slovní fotbal na serveru Hry.cz, který si záhy získal velkou oblibu: kolem počítače se vždy vyrojil větší počet kibiců a jednou to dokonce došlo tak daleko, že jsme si zahráli proti sobě – Bára s Maruškou z počítače v pracovně proti Jakubovi, kterému jsem trochu pomáhal já, nahoře v Čášově pokoji. Odpoledne jsme si udělali procházku do Nové Cerekve, kde jsme se někteří zúčastnili volejbalového mače, který zde v pronajaté tělocvičně pravidelně hrají Čaškovi se svými kamarády. Po návratu jsme plánovali zajít do hospody, nakonec z toho ale sešlo. Navečeřeli jsme se, popili trochu vína, Kolib přednesl svou pohádku o Elvisovi a rozeběhla se podivná diskuse mezi otcem Čášou a Malým Vlkem o ekologii a podobných věcech, na kterou jsem se bohužel soustředil jen velmi málo, neboť jsem si ve vedlejší místnosti zahrál dvě partie šachů s malým Čášou (pod dohledem Vojty Zadražila). První vyrovnanou partii Čáša posléze vzdal, ve druhé mě porazil. V obývacím pokoji se to zatím trochu zvrhlo, Malý Vlk vystoupil na židli a přednesl poněkud nesouvislý projev na téma vzniku a zániku civilizací, jejich porovnání s některými aspekty známými z živočišné říše a s apelem na zachování lidstva. Proslov si získal velkou oblibu a byl během večera dokonce několikrát citován a parodován. Kolem jedenácté hodiny jsme se odebrali do kostela, abychom si zde zazpívali pár písniček z EZ a capella. Malý Vlk spal na gauči v obýváku a po probuzení pár minut před půlnocí prohlásil, že všechny Silvestry jsou stejné a tak nebude vadit, když se jednoho nezúčastní, a odebral se na kutě. V dolní místnosti jsme si poslechli hymnu na ČRo Praha a šampaňským oslavili rok 2007. Venku už bohužel nebyl sníh a tak jsme museli z programu vyřadit naše oblíbené pobíhání ve sněhu bez bot a vlastně i tradiční sáňkování. Chvíli jsme se koukali na petardy a pak se vrátili do sálu, Krokodýl vytáhnul heligonku a zpívali jsme a tancovali. Oblíbeným číslem se stal tanec s plyšovým tučňákem, který vymyslela Terezka. Velký Čáša zatím pracoval na úpravě jedné fotky z lechtivého kalendáře z moravečské hospody pro nějakého známého. Šli jsme poměrně brzo spát. Ráno jsem malého Čášu třikrát vydrtil v šachách, což mě potěšilo. Fanda se rozhodl odjet ještě před obědem, my ostatní jsme nasedli do Krokodýlova vozu až po obědě a jeli domů. Z Moravče do Pelhřimova řídil Jakub, což bylo trochu dobrodružné. Když zastavil, aby řízení předal Krokodýlovi, museli jsme auto roztlačit – to nás samozřejmě pobavilo. V Brodě jsme necelou hodinu do odjezdu zcela nacpaného autobusu do Chrudimi strávili opět u Mičků, potkali jsme se tu s Kristýnou a dověděli se termín svatby. Aspoň s ním můžeme počítat při plánování pobytu, který bude letos podruhé v Tisu a výjimečně po Jimramově (poslední pobyt, který se konal po Jimramově, bylo Hradiště 2003).