Plzeňská pohoda. - 19.11.2008
Od 14. do 16. listopadu byl v Plzni seniorátní "sjezd". Loni se mimořádně nekonal, o to raději jsem se tam tentokráte vypravil, celkem již potřetí. A můžu říct, že mám z tohoto setkání velmi dobré dojmy. Moc se mi tam (opět!) líbilo. Přijel jsem už ve čtvrtek, abych pobyl také u babičky a u dědy.
V pátek navečer se sjelo kolem dvaceti lidí z celé republiky (Tom Bartoň - Valašské Meziříčí; holky Hůlkovy - Náchod, Praha apod.), dokonce i pořadatelský seniorát byl zastoupen, ale řada lidí, zvláště mladšího věku, šla večer na maturitní ples Helenky Esterlové do Domu hrůzy u Radbůzy. My ostatní jsme se zúčastnili programu, který měl Petr Bubeníček, doktor filozofie z Masarykovy univerzity, na téma "Motivy křesťanské víry v české literatuře a filmu". Téma je to poměrně široké, Petr se s ním vypořádal možná trochu jinak, než jsme čekali, ale pro mě to bylo rozhodně překvapení příjemné. Nutno dodat, že na páteční večerní program navázal ještě v sobotu dopoledne, ale myslím, že my, kteří jsme byli na obou, jsme se shodli na tom, že ten páteční byl lepší. Na Petrovi Bubeníčkovi bylo trochu vidět, že asi není zvyklý mluvit takto o literatuře před někým jiným, než před studenty bohemistiky, tématu se zhostil tak, že nám představil několik českých katolických autorů 20. století. Napřed vykládal nějaké filozofické obecnosti a pak nám rozdal úryvek povídky Cesta na jitřní Jana Čepa a tu jsme společně poměrně podrobně rozebírali. Páteční část jsme zakončili a sobotní zahájili básněmi Bohuslava Reynka. Na závěr nás Petr Bubeníček ještě seznámil s dílem Jiřího Šotoly Tovaryšstvo Ježíšovo a pustil část francouzského filmu Deník venkovského faráře z roku 1951. Popsat tento program těm, kteří tam nebyli, si moc netroufám, nás (Tereza Esterlová, Zdena Hůlková, Vojta Esterle a já) však podnítil k zajímavé, byť žel poměrně krátké soukromé debatě a již to je jeho výrazným plusem.
V pátek večer jsme zašli s Petrem Bubeníčkem do hospody a když jsme konečně nějakou nalezli (v Plzni obvyklý problém), poměrně dobře jsme poklábosili. Já s Vojtou jsme pak do noci teoretizovali. V sobotu odpoledne byla možnost dělat leccos (např. i jít si se Štěpánem prohlédnout modelové kolejiště), nakonec se to ale ustálilo tak, že naprostá většina šla s Vojtou na procházku na vyhlídku na Plzeň u Koterova. Nešla jen Zdena, která si chtěla prohlédnout plzeňské památky, Tereza, která ji doprovázela, a Tom Bartoň, který je doprovázel. Je zajímavé, že cílem procházky je vždy nějaké místo, kde jsem nikdy nebyl. Minule to byl moc pěkný kostel sv. Jiří v Doubravce, letos Koterov s pěknými statky na návsi. A tak se procházka, kterou jsem původně považoval za mírně lůzrovský podnik (Vojtovi se tímto dodatečně omlouvám), dosti povedla. Jenom návrat byl trochu komplikovaný a každý ze tří Esterlů vedl jinou skupinu (přičemž Štepán byl sám sobě skupinou). Nejdříve jsme samozřejmě přišli my pod vedením Vojty.
Pak přijel br.fr.Š. v rámci celocírkevního turné se svým široce oblíbeným programem Široká evangelická identita, o kterém mi vůbec nevadilo, že ho slyším již potřetí. Pak byl ještě chvíli čas do "zakončení dne" a tak jsme s Vojtou zpívali u piána. Navrhl jsem písně Osvobozeného divadla, neb vím, jak je má br.fr.Š. rád, uchytilo se to a br.fr.Š. si liboval. Pak jsme také začali Jesus Christ Superstar, ale dostali jsme se sotva k Šimonu Zélótovi a museli jsme končit, protože nás čekali v bowling-centru U Kalicha... Zakončení dne měl v kostele Vojta a pokračoval v četbě úryvků z Kazatele a první kapitoly jedné útlé knihy Jana Ámose Komenského, jejíž první část četla Tereza o den dříve. Cestou do zamluveného bowlingu jsme doprovodili bratra faráře do penzionu a ti, kteří znají různé hlasy písničky Černé oči, jděte spát mu zazpívali pod okny... Teď prosím v čtení přeskočte pár řádků, musím se totiž pochlubit. Byli jsme rozděleni do dvou drah a já vyhrál v I. lize! Ač jsem to hrál po čtvrté v životě, mé první tři hody byly strajky a ke konci jsem asi další dva přidal a získal 155 bodů, čímž jsem téměř zdvojnásobil svůj osobní rekord. Druhý byl Kubišta, který přijel jakožto realizační tým se svým tatínkem, ten měl 95 bodů. O třetí místo se, myslím, dělil Vojta se Štěpánem, který po vyloženě špatném začátku začal stíhací jízdu, ve které posledním hodem dohnal alespoň Vojtu - 88 bodů. Na druhé dráze vyhrál kdosi se 105 body. Hned po skončení první hry jsme začali hrát druhou, zkrácenou na pět kol, ve které se mi už tak nedařilo, dokonce jsem vybral i několik drážek, nakonec jsem však, myslím, těsně vyhrál před Mirem Hamarim. To už jsem ale zároveň hrál kulečník, ve kterém jsme s Aničkou Hůlkovou těsně podlehli dvojici Vojta-Zdena. Když pak Johnny v neděli před odjezdem říkal, co se mu v Plzni nejvíc líbilo, řekl, že to, že se mezi mládeží znají písně Osvobozeného divadla, a že nám nedělá problém jít společně na "kuželky" a že kdyby to nebylo tak pozdě, šel by taky.
Seniorátní Sjezd byl zakončen bohoslužbami s večeří Páně. Pořad bohoslužeb i kázání Jana Širokého bude již brzy uveřejněno v mé databázi Databen.wz.cz. V neděli přišel také JXD, který byl zrovna omylem doma, neboť churavěl.