Jarní Zbytov 2010. - 12.5.2010 (pokračování)
Před šestou přijel náš host Zdeněk Pinc s manželkou. Jeho povídání o Patočkovi bylo velmi zajímavé a myslím, že skoro všechny nadchnul, i když jsme mu v mnohých věcech nerozuměli. Své povídání prokládal i vtipnými historkami a prokázal zvláštní schopnost ve vyprávění na dlouho odbočit a přesto neztratit nit. Na začátku přednášky, když jsem to ještě nevěděl, mě trochu vylekalo, když dlouho mluvil o své práci Romského kurátora v 80. letech, pak se ale vrátil k Patočkovi a povídal o něm dlouho a zajímavě. Když už to vypadalo, že bude končit, na naléhání všech nám musel přislíbit pokračování svého povídání a dali jsme krátkou pauzu. Když jsme pak večer přemýšleli, jak dlouho vlastně mluvil, uvědomili jsme si, že to bylo téměř přesně 2x 90 minut (druhá část trošku delší), tedy že má Zdeněk Pinc v sobě po těch letech strávených ve vysokoškolském prostředí asi přesné hodiny na měření přednáškového času. Z toho vyplývá, že povídání skončilo po deváté hodině a po večeři (tradiční brambory s tvarohem, které připravila Ráchel s Támar a Františkou H.) pak ještě Zdeněk Pinc odpovídal na soukromé dotazy. Těm jsem věnoval pozornost už jen částečnou, protože jsme zatím s Kurtem a Luckou rozvinuli velkou diskusi o emancipaci, mužských a ženských rolích apod. Pak se Pincovi rozloučili a začal noční program. Honza vzal kytaru a přehrál pár popových hitů (např. Ameriku od Lucie), ale i další písničky, např. Ještě jedno kafe bych si dal na přání Lucie. Anežka při tom doprovázela na housle. Pak zahrál asi jednu písničku Krokodýl, ale pak jsme se se zpěvem nějak odmlčeli a strhla se zase nějaká diskuse (mezi mnou, Luckou, Filipem Havlíčkem a dalšími), tentokrát o písničkách, o Nohavicovi atp. Pak už to vypadalo, že se toho už moc dít asi nebude, a někteří šli spát. Opak ale byl pravdou. Vytáhnul jsem Tullamorku, vína bylo dostatek a Krokodýl rozjel svůj set, dokonce i zařadil novou píseň o tom, jak se nikomu nechce makat a nazval ji "hymnou Zbytova". Anežka se svými houslemi nezůstávala za heligonkou pozadu a zpívalo se a řvalo. Před hněvem spící Marty jsme se kryli tím, že mírně napitý Honza Keller zpíval s námi, v jednu chvíli dokonce odběhnul pro videokameru a natáčel nás (pokud vím, tak jsem zrovna stál na židli a zpíval, že krásnější svět vůbec nehledám). Po setu s Krokodýlovými písněmi došlo i na písně z Evangelického zpěvníku, tedy ty, které jsme byli schopni zhruba zpívat zpaměti (mimochodem, písně z EZ jsme tentokrát zpívali i před jídlem, např. 346, 397, 161, 177): 198, 200 a další hity, i o nějaké žalmy jsme se pokoušeli. V písni 399 jsem operativně upravil slova na "V sjití tomto pravme sobě / jaká radost na Zbytově / jaká hojnost utěšení / nedostatků žádných není. // Dobrota v něm jest i milost / pokoj, láska, sjednotilost... Pak jsem ještě vytáhnul zpěvík Suchého a Šlitra a s Honzou Kellerem a capella přezpíval spoustu hitů. Začali jsme milostnými duety (Ach, ta láska nebeská, Motýl a Ukrývám rozpaky), pokračovali jsme dál a až zpěvník nestačil, tak jsem vytáhnul foťák, ve kterém jsem měl vyfocené některé písničky, které ve zpěvníku trestuhodně chybí (Barvy laky, Kos, Zdvořilý Woody, Whisky dopita apod.) Kromě mě a Honzy zůstalo vzhůru ještě pár holek, které se nám smály a občas se k nám přidaly (Anežka, Františka, Markéta, Lucka...). Krokodýl si zdřímnul na své židli v rohu. Pak jsem ještě na přání zazpíval Mně se líbí paní nadlesní a chystali jsme se jít spát, neboť už se blížily čtyři. Pak ale nějak přišla řeč na chov zvířat na Zbytově a Markéta, která byla celý večer nějaká nesvá a nemluvná, se dlouze rozpovídala o jejich domácích zvířatech. Spát jsme šli asi v půl páté. (Během noci se pak Markétě udělalo špatně a nakonec přespala v koupelně.)
Ráno Lenka Lukešová musela hrát doma na varhany a tak spolu s Hašlerkou a Markétou odjeli. V Krucemburku zase kázala Alžběta Široká, za ní jeli její bratři, Támar a Honza s Martinou, kteří pak plánovali pokračovat do Prahy na Noc bláznů, hru skupiny Nevítaní, kde hraje také Jakub. Tato skupina ale odjížděla nejpozději, my ostatní jsme spěchali po delší době do Jimramova, kde kázala Magdalena Ondrová. Těm, kteří jeli do Krucemburku a tudíž tolik nespěchali, byl svěřen klíč od Zbytova a před odjezdem trochu poklidili. Jáchym s Terezkou zaspali a nejeli nikam. Po bohoslužbách jsme snad téměř všichni kromě Jonyho se Zdenou šli do Bistra a před tím, než jsme se vrátili na Zbytov, vznikla další ze série fotek samospouští - Anežka, Filip, obě Františky, Kurt, Lucka, Kady, Ráchel, Michal, Krokodýl s Janou, Štěpán, Pepina a já. Těchto 14 lidí se následně vměstnalo do dvou aut (Kadyho audina a Kurtův kombík s dvěma místy v kufru) a vrátili jsme se na Zbytov. Tady jsme ještě chvilku povídali, balili a uklízeli a pak postupně odjížděli. Já jsem jel s Ráchel a Štěpánem do Prahy (přes Malochýn, kde jsme se stavili na oběd a nabrali Támar), v Praze jsem se po skončení Noci bláznů přidal k Jakubovi, Báře, Honzovi, Martině a Terezce Mičkové s Danem a šel s nimi na bowling a domů se vrátil večer s Honzou autem.
To je asi tak vše o tomto Zbytově. Již jsem vážně přemýšlel, jestli je to v tomto stavu udržitelné a jestli má cenu pořádat na podzim další, ale myslím, že se hodně povedl a že to cenu ještě má. Takže se těším na podzim!