Jak jsem organizoval koncert. - 9.5.2007
Kdysi jsem Alešovi Mosteckému, jakožto šéfovi horáckého SOMu, nabídl, že bych mohl zkusit oslovit nějakého písničkáře pro koncert na seniorátních dnech mládeže, neboť se českou písničkářskou scénou poněkud zabývám. Aleš si na to při plánování programu na letošní školku vzpomněl a já jsem několik měsíců předem začal kontaktovat některé umělce a snažil se je nalákat do Havlíčkova Brodu na 27. dubna. Dopadlo to, jak to dopadlo, kdo jste tam byli, víte. Kolib mě nazval „největším managerem v dějinách rock’n’rollu“ (zvláště proto, že za jeden malý honorář hrálo v Brodě sedm výborných muzikantů pro 20 posluchačů), ale pěkně popořádku:
Napřed jsem kontaktoval Caina, u něhož jsem si myslel, že by se jeho zvláštní „evangelizačně-erotické“ písně mohly mladým evangelíkům líbit. Navíc se trochu znám s jeho managerkou. Díky ní jsem ale s velkým předstihem (dávno předtím, než to bylo vyvěšeno na webu) věděl, že v ten termín bude muset Caine někde bubnovat se Znouzí. Pak mě napadl Jan-Matěj Rak, jehož úprava Ježkova Bugatti Step na kytaru se prostě musí vidět. Nikde na internetu jsem bohužel nenašel jeho e-mail, naštěstí ale mám v mobilu poměrně slušný adresář a tak jsem mu nakonec poslal SMS. Z koncertu ale záhy sešlo, neboť v tento termín měl Matěj naplánované vystoupení v Brně a navíc si účtuje 5000, což se Alešovi zdálo trochu moc. A pak jsem oslovil Marcela Kříže (musím napsat, že po Kolibově nápadu). Stále jsem počítal s koncertem osamělého písničkáře, ale pár dní předem Marcel napsal, že písničky jsou zajímavější s aranžemi a že s sebou přiveze asi dva kamarády. Vím samozřejmě, že Marcel často hraje s tzv. Kabaretem, ale to je velmi neoficiální sešlost různých muzikantů, takže jsem si nemohl nic představit. Napsal jsem, že dobrá, ale že se možná nevejdou do sálu. Marcel odpověděl, že přijedou a uvidí. V den D, v pátek 27. dubna, jsem už čekal v Brodě, kecal s Hašlerkou a Alešem a tu se kolem modlitebny začal shlukovat nějaká skupina lidí. Napřed jsem na to nereagoval, nevěděl jsem, co tam pohledávají, ale pak jsem mezi nimi zahlédl Marcela a běžel jsem ke dveřím. Pozdravil jsem se s Marcelem a ten mi pověděl, že jich je pět a ještě jsou tady dva šikovní kluci z Prahy, říkají si Nestíháme, kteří zahrají pár písniček jako hosté a jestli mi to nevadí. Řekl jsem, že ne, Nestíháme trochu znám, a skupina lidí začala tahat dovnitř plno různých beden s dráty, repráky, mikrofony, bubny apod. To jak se v Brodě objevili Nestíháme, je kapitola sama pro sebe. Jeli si zahrát do Vídně, kde měli vystupovat jako hosté na koncertě jejich kamaráda Jamisona Younga a řekli si, že se cestou staví na nějakém koncertě. Mrkli do rozpisu koncertů v časopise Folk & Country a zjistili, že v Brodě hraje Marcel s Kabaretem. Napsali mu tedy, jestli to platí a jestli se můžou přijít podívat. Marcel jim napsal, že samozřejmě můžou přijít a že by byl rád, kdyby taky něco zahráli. O tom jsem ovšem netušil a až poté po návratu domů jsem zjistil, že Havlíčkův Brod dokonce figuruje na jejich webu v seznamu plánovaných koncertů. Marcel jim taky přislíbil, že budou moci v Brodě přespat, a pak celý koncert trnul, jestli k tomu svolím.
Mládeže na školku moc nepřijelo, je líná a SOM ji nějak neumí zaujmout. Koncert se ale velmi povedl. Neprve vystoupil Marcel sám a zahrál pár svých nejnovějších písní, které jeho spoluhráči ještě neznají. Pak ale přišel i kytarista, bubeník a baskytarista (a příležistostný houslista) a dost to rozjeli. Hráli známé Marcelovy songy (např. z desky Panoptikum) i ty méně známé. V některých písničkách hrál také ještě klarinetista, o kterém Marcel prohlásil, že s nimi hraje poprvé, ale že bydlí tady kousek a tak ho pozval. Marcel si z toho zkrátka udělal velký jam (některé písničky spoluhráči moc neznali a tak jim dopředu jen řekl akordy) a já (a jistě i mnozí další v publiku) jsem se tím velmi bavil. Pak hráli chvíli Nestíháme, jak čistě svoje písničky, tak dylanovky, některé si s nimi šel zahrát i Marcel. V druhé půli zase nastoupil Kabaret a koncert skončil nepřerušovanou (asi)pětipísníčkou a společně s Nestíháme Knockin' on Heaven's Door. Nestíháme s námi pak šli do hospody a ráno na nádraží, kde jsme se rozloučili a někteří šli pod Alešovým vedením do Jihlavy, já a Trollové do Sázavy, kde jsme zažili maximálně vtipné a tvůrčí odpoledne, a Nestíháme do Vídně.