Jarní Zbytov 2008. - 9.4.2008
Tož Zbytov. Opět bylo nádherně, opět jsme se měli hezky a opět jsme pracovali. Co dodat?
Jarní Zbytov 2008 se konal v termínu od 4. do 6. dubna. Termín byl jako vždy složitě vyjednán předem, aby se, pokud možno, hodil co nejvíce lidem, bohužel až po oznámení termínu se u některých vyskytly další, předem neočekávatelné a neodkladné záležitosti, takže se nás opět sešlo obvyklých dvacet, i když těch, co by rádi přijeli nebo které bychom tam rádi viděli, je více než třicet.
Já jsem přijel z Chrudimi autobusem do Jimramova (s přestupem v Poličce) spolu s Kolibem a Jeníkem Lavickým. Pleskoun opět na poslední chvíli raději zalezl do postele, i když se celý týden tvářil, že samozřejmě jede. V Jimramově jsme poseděli v Bistru a pak se pěšky vydali na Zbytov. Byli jsme tam téměř první, jedný, kdo nás předběhl, byl Malý vlk, který to vzal přímo ze školy spolu se svým spolužákem z blízkého Unčína, a Vojta Máca (o kterém mám opět podezření, že tam strašil týden předem), kterého jsme zahlédli ve Strachujově, jak míří k hospodě (později jsem se dozvěděl, že prý zrovna abstinuje, v tom případě jeho výletu do Strachujova příliš nerozumím). Pak přijížděli další – Krokodýl ve svém Mercedesu, Fanda se svým novým vozem. Jakub z Dačic dorazil v půl deváté do Jimramova, Fanda se pro něj otočil a on po příjezdu někam zalezl řka: „Musím dopsat povídku.“ Večeřeli jsme to, co přivezl Malý vlk, který tím byl pověřen, nejvíce pozornosti vzbudil záhadný výrobek Lando, který se tvářil jako margarín a snad jím i byl. O tom, že někteří zcela nesmyslným způsobem odstraňují šlupku ze salámu se tu nebudu rozšiřovat. Během večeře byl terčem vtipů opět naturální kulturista, který si to užíval. Nakonec, někdy po desáté hodině, dorazili Agáta, Matěj a Jony. Agáta měla tentokrát na starosti vaření, takže přivezla hlavně jídlo (brambory poskytl Krokodýl) a poměrně velké zásoby vína, o tom se ještě zmíním. Byli jsme kompletní (chyběl pouze Kubišta, který se na nás vykašlal kvůli nějaké neexistující slečně), Jakub již mohl přednést svoji tradiční povídku. Neměla název, ale ten by, pokud by existoval, vypadal nějak jako „Jak Hájek teoreticky vypomohl při stěhování foliáku z Bílku zpět na Malochýn“. Hlavním hrdinou byl jistý naturální kulturista, dále vystupovali Hájek, Řidič Žlutého auta a jeho žena. Několik výborných vtipů bylo zcela původních, např. dvojí význam slova „bílkoviny“ (poprvé jako strava naturálního kulturisty, podruhé jako smyšlený občasník obce Bílek na Chotěbořsku) či slova „řízky“ (poprvé opět jako strava naturálního kulturisty, podruhé jako Hájkova častá práce na malochyňské zahradě), některé vtipy jsme už slyšeli v dřívějších povídkách, soumrak však snad ještě nenastává, i když vymýšlet stále nové vtipy je jistě čím dál těžší. Povídka bude snad brzy k přečtení na netu. Poté již šel Kolib „spát“, velká většina však vydržela v kuchyni až do velmi pozdních hodin, což se obvykle nestává. Mělo to podle mě několik příčin: 1. Byl dostatek vína. 2. Honza Keller nás nepřišel napomenout, i když jsme tam hulákali skoro do čtyř (a to tam ještě měl vnoučata), obyčejně by již kolem jedné hodiny mělo být jakž takž ticho. 3. Krokodýl přehrál téměř celý svůj heligonkový repertoár (písně se obrazem snažily zdokumentovat Bára s Terezkou, obrázky jsou ale nepublikovatelné) a potom vzal Jakub kytaru a došlo i na písně, které jsme už léta (či nikdy) nezpívali: např. i některé méně zpívané Nohavicovky (V jednym dumku), Mňága, Robert Křesťan (s tím mě Jakub překvapil, to jsem ani nevěděl, že zná), došlo i na Montgomery (to jsme byli již značně pod vlivem) a Krokodýl ochotně vyhověl a zahrál Tučného hit U nebeských bran. Jakub se snažil naučit Terezku macháčka a také se hrála podivná karetní hra Blafuj, ve které vystupují krysy a smrduté ploštice a kterou JzD ostudně prohrál. Poměrně brzy šel spát i Jony, ale druhý den si to vynahradil. Jako poslední jsme v kuchyni zbyli jako obvykle Vojta Máca, Jára Květ, Čáša a já, šli jsme spát asi v půl páté, přičemž jsem s nechutí zjistil, že je opět obsazené moje místo, naštěstí byl blízko něj poměrně volný prostor, kam jsem se vecpal a usnul.
Ráno jsme vstávali poměrně pozdě, nejpozději Čáša. Honza Keller zhotovil seznam potřebných prací (s přiloženými poznámkami a nákresy), který vypadal nekonečně, nakonec jsme ale téměř všechno udělali. Jako nedokončitelná byla od začátku označena práce „hrabat kdekoli“, přesto se jí některé nadšené pracovnice ujaly. Nadšený pracovník Fanda si po snídani dal kafe a poté odjel do Jimramova na nákup kartáčků na zuby, byl proto přidělen k partě kydačů hnoje, do které ještě patřil Jára Květ a Franta. Vojta Máca a Krokodýl budovali branku, Kolib stavěl jakýsi kůl ve chlévě u ovcí, Jeník Lavický, Martina, Madla a Kadeřávek stavěli mostek přes potok (zaznamenáníhodné je snad to, že se jim příliš nedařilo zatloukat hřebíky, prý byly příliš tlusté), Jony, já, chvíli i Čáša a Honzova vnoučata Matouš s Karolínou jsme káleli špalky, ze kterých bude dřevo na loutky. Ke konci nám vypomohl i Kolib. Malý vlk se učil za pecí. Po těstovinovém obědě jsme pokračovali v započaté práci. Matěj např. natíral plechový svod vody na střeše a pak mi pomohl v úpravě koňmi rozdupaného terénu u napajedla Gabčíkova. Drobný problém nastal u brány, kde se ukázala chybou absence teoretiků při stavbě. Brána, ač skvěle zhotovena Krokodýlem, šla otevírat pouze na jednu stranu. Pozdě ale přece situaci zachránil přivolaný teoretik (Jony), který daný problém elegantně vyřešil (ovšem teoreticky, opravy provedl opět Krokodýl). Pak přijeli Zdar s Evou a chvíli po nich i Zdeněk s dětmi. Přijel také Přemek. Honza odjel na konfirmační do Veselí a po šesté přijel se skupinkou mládeže a mohl začít večerní program. Ten neopakovatelným způsobem uvedl Jony, přivítal hosty a předal slovo Zdarovi. Zdar Šorm nás napřed rychle seznámil s vývojem loutkového filmu přičemž se trochu zastavil u (velko)filmu Krysař, na kterém také spolupracoval, a pak ukazoval na notebooku nějaké fotky loutek (svých i např. Trnkových) a několik jich přivezl i s sebou (včetně různých koster a loutek v různém stadiu výroby) a my si s nimi hráli. Zaslouženou pozornost sklidil skvělý lední medvěd, pozadu nezůstala ale ani kráva a smějící se pán s třemi typy hlav. Zdar nám svým vyprávěním dával nahlédnout do tajů výroby loutkového filmu, popisoval, jak v zoologické zahradě studuje pohyby velblouda a ochotně odpovídal na jakékoliv otázky, nejvíc jich pravděpodobně položil Malý vlk. Ke konci nám také ukázal několik svých marionet. Potom jsme na plátno promítli Fimfárum 2 a poznali jsme krávu (O třech sestrách a prstenu) či kočku (Moře, strýčku, proč je slané), které jsme chvíli předtím drželi v ruce, či zlého psa (O Palečkovi), kterého nám Zdar ukazoval na výkresu. Vyfotil jsem několik fotek, které zatím v mé fotogalerii nenaleznete, protože jsem je fotil na Jonyho foťák, jedny z nejzásadnějších jsou pak jistě Dolly s krávou - filmovou hvězdou apod. Po večeři (tradiční brambory s tvarohem; Krokodýl zamýšlel ještě buřty na ohni, ale z toho nakonec sešlo) jsme vypadali poněkud unaveněji než den před tím. Nedošlo tím pádem ani na Funkenschlag, který podobně jako Blafuj dovezla Madla. Kolib šel spát hned, někteří ne příliš dlouho po něm. Nejpozději (tj. v půl čtvrté) šli spát Vojta Máca, Jony a já (a chvíli před námi Agáta s Matějem), docela dobře jsme si zateoretizovali, dokonce došlo i na velký třesk. V neděli ráno jsme jeli do Veselí (Fanda opět zdrhnul velmi časně), Honza kázal na Jsem který JSEM. Cestou zpět Malý vlk opět ponoukal řidiče Mercedesu k nepravostem, naštěstí se nám je podařilo předjet. Pak jsme si dali svačinu, opožděnou snídani a kafe a pomalu se rozjížděli. Nejdříve odjeli Mičkovy, pro které si dokonce přijela matka Marta, poslední na Zbytově zbyli Franta s Járou Květem, kteří shodou okolností také čekali na rodiče. Kolib, JzD, Jeník Lavický a já jsme jeli s Malým vlkem a Vojtou Mácou do Jimramova (kam nás hodil Honza Keller a Krokodýl, který dál pokračoval s Vojtou). Honzu Kellera tam hned někdo zatáhl do Bistra, nám jel autobus na Chotěboř, ze kterého jsme vystoupili v Hlinsku a pak se vlakem dokodrcali do Chrudimi.
Tož, zhruba takto proběhl již šestý Zbytov (míněno „ten náš Zbytov“). Opět se potvrdilo staré proroctví, že na Zbytově je vždycky krásně. Už se těším na ten příští. Sledujte Diář.