Dvakrát Trojband. - 14.2.2007
Milí přátelé, na konci minulého týdne jsem byl v Brně podvakrát přítomen koncertu Trabandu. Bydlel jsem od čtvrtka do soboty u Hájků a mj. jsem se zde také zúčasnil nějakých přednášek zoologické konference. O tom však později. Brno se stalo již desátým místem, kde jsem byl na Trabandech (po Mladé Boleslavi, Jimramově, Praze, Přibyslavi, Pardubicích, Olomouci, Kopřivnici, Žďáru nad Sázavou a Křídlech; nepočítám různá místa v jedné obci, což by se týkalo Prahy, Pardubic a Olomouce, a také nepočítám Jardovy sólové koncerty na Lipnici a v Novém Městě na Moravě). Ve čtvrtek jsme vyrazili s Járou Květem a s Fandou, v pátek nás tam pak byla hromada: Jára Květ, JONY, Františka, Kolib, Já(ra), Pepina, Anežka Konečná, Valda ad. a já. Koncerty si byly samozřejmě velmi podobné, napřed proto napíšu nějaké obecné věci, pak se snad vrátím k drobným rozdílům. V prvé řadě: nový Traband (model 007) složený jen z Jardy (harmonium, baskytara, kytara), Jany (trubka (kornet?), kytara, harmonium) a Vaška (bicí, xylofon, megafon a různé šílené zvuky) je skvělý! Z demonahrávek, to sice trochu vypadalo, jak trefně napsal Já(ra) na oficiální guestbook, na "tři muzikanty monotóně zpívající bez jakýhokoliv nasazení", ale na živo je to obrovská zábava. Člověk přímo vidí, jak se tou svou zvláštní muzikou Trabanditi baví a dobrá nálada přeskakuje i na publikum. Trochu se bojím, že cédéčko, které má vyjít už na jaře, tuto náladu ztratí. Koncert Jarda začal tam, "kde přestal", tedy Matoušem (v pátek ještě před ním na úvod zahrál Utopence). Všechny staré písničky měly samozřejmě poněkud jiné aranže. Pak již hrál až do konce jen samé nové. Naprostou většinu z nich jsem už znal v trošku (překvapilo mě občas, že skutečně jen trošku) jiné podobě z Jardova koncertu v Novém Městě (ze kterého zahráli snad všechno), Partizána z dema umístěného na myspace.com a zcela nové byly jen asi dvě písně: skvělá Princezna Lada, příběh o bezdomovkyni z Holešovic, která má tři nápadníky ("asi krásná, ani milá, ani chytrá ani mladá, přesto představte si: princezna Lada"), ve kterém se Jarda vrátil k oblíbenému žánru historek z podsvětí, a jakási píseň o sirkách, hořícím keři apod. Dost písní je s motivem domova, dvě z nich dokonce nyní zazněly spojené v jednu píseň (že by takhle podobně vznikala např. Holubi/Škodná?). V těchto písních jsou občas schválně jenodušší rýmy a slova, účel - navození určité nálady - ale podle mě, splňují dobře. Některé písně z nového repertoáru Trabandu jsou přesto textově o něco slabší než jiné (podle mého současného názoru např. Vlaštovky a Ve stejném okamžiku) a můj oblíbený Tichý muž ("Žil tichý muž v tichém městě v tichém domě, kde my žili s ním, s cizincem mezi námi všemi, on nespěchal, trpělivě stavěl lodě z trámů, na nich pak odplouval do Tichého oceánu k ránu") se mi líbil víc v sólovém provedení. Naopak už od koncertu v Novém Městě mám velmi oblíbenou V jejích šlépějích, milostnou píseň zakuklenou tak, jak to umí jen Jarda. Jana v některých písních hraje skvěle na kytaru (která je naladěná spíš jako basa; oproti tomu basa je naladěná spíš jako kytara; "no jo, Traband", povzdechl si při pátečním koncertu bubeník Vašek), nejvýraznější je ale metalové drhnutí při oné spojené písni o domově. Ve třech písních byl také použit nahrávací přístrojek (který již znám z "koncertu" na Lipnici), v jedné bylo na pozadí písně nahráno s pomocí publika "á", v Tichém muži nám Jarda s Vaškem předvedli "jak si čundráci představují hip-hop" a Když je měsíc v úplňku začínala Jana "básničkou" (text první sloky písně), kterou četla pozpátku a její četba byla pak pozpátku puštěna. Na pátečním koncertě se při recitování rozesmála, což bylo obzvlášť půvabné. Prvních několik veršů této písně pozpátku také Jarda zpívá na jejím konci, vypadá to jak nějaká turečtina. Jarda většinu času hrál na harmonium, někdy u toho seděl, jindy stál; všiml jsem si, že na to hraje podobně jako na harmoniku. Téměř po dvou hodinách koncert skončil a přišly na řadu přídavky, kterých bylo v oba dny asi osm a byly to staré známé písně. Zazněly Hou hou, Panenka Bárbí a Málborou men (pouze ve čtvrtek), Orel a panna (pouze ve čtvrtek), Přijíždí posel (pouze v pátek), Marie, Mraky, Sára hraná od půlky, což je známý Jardův fór (v pátek se při jejím zpěvu doprovázel na harmonium, což bylo velmi zajímavé i jímavé), Rytíř (pouze v pátek), Černej pasažér (ve čtvrtek volně přešel do první sloky písně Muž dal jména všem zvířatům z repertoáru nejen Otcových dětí) a na závěr obou koncertů Krasojezdkyně (snad jsem na nic nezapomněl, lovím to z paměti 4 a 5 dnů poté). V pátek jsem si koncert užil ještě víc než den předtím a už se těším na další. U Hájků se mi moc líbilo, odjel jsem až v sobotu navečer.
Ještě pár poznámek k té konferenci. Šlo o Zoologické dny 2007. Jak jsem pochopil, je to především konference pro studenty, aby prezentovaly výsledky své práce. Ve čtvrtek jsem přijel už pozdě, takže jsem stihl pouze popularizační přednášku o výpravě do Venezuely s pěknými obrázky různých zvířat (mravenečníka, kajmana, hlavně ale ptáků a netopýrů). V pátek jsem se účasnil přednášek z bloků ornitologie a mammaliologie (věda o savcích). Dalšími bloky byly entomologie, arachnologie (o pavoucích), zoologie betobratlých, herpetologie (o plazech), chiropterologie (o netopýrech) a ichtyologie. Potkal jsem se tam po dlouhé době s Martinem Paclíkem (již jsem tu o něm dvakrát psal, zde a zde). Byl jsem na zajímavých přednáškách (bloky byly zhruba po pěti čtvrthodinových přednáškách) např. o sledování jelenů na Šumavě pomocí vysílaček, o způsobu, jakým krysy hryžou šišky (čímž jsem zaujal u Hájků; V Izraeli a na Kypru totiž žijí poučené krysy, které hryžou šišky od konce, což je na první pohled obtížnější, ale získají tak více semen, než krysy, které hryžou šišky od špičky, tato poučenost se předává od matky na potomky; podle toho, jak je ale Kypr vzdálen od Izraele to vypadá, že na tento způsob žraní šišek musely přijít nezávisle dvě krysí babičky), o tom, že u nás výrazně přibývá divokých prasat, o výskutu hlodavců ve slovenských horách, o výskytu velkých šelem (medvěd, vlk a rys) na Slovensku, o tom, že hranostajové v Irsku pravděpodobně nějak přežili poslední zalednění, protože jsou geneticky mnohem starší než jiné populace hranostajů apod.