Silvestr v Cetorazi. - 7.1.2008
To bylo tak: Bára Čašková, která Silvestr u nich na chaloupce v Cetorazi pořádala, v jedné pozvánce napsala, že se bude začínat 28. a v jiné, že prý 29. Naprostá většina pozvaných si to ovšem vyložila tak, že bude nejlepší přijet až v neděli, tj. 30. (což mi přišlo trochu škoda). Ne tak ETF. Jony, Jakub a já jsme dorazili pěkně 28. a poklidně plynoucí pobyt na Vysočině si skvěle užili. S Jakubem jsme vyrazili z Chrudimi chvíli po obědě a autobusem jsme dojeli do Jihlavy. Tady nás vyhledal Luňák, který Jakubovi cestou na autobusové nádraží koupil kartáček na zuby zapomenutý doma, a už se těšil, jak na Jakubovi uplatní splátku dluhu v podobě malého piva. Jakub s Luňákem ještě chvíli kecal, pak ale už přijel autobus z Brna, ve kterém nás čekal Jony. Uvědoměle nám držel dvě místa, jak se ale později ukázalo, na místo vedle něho si chtěla původně sednout jakási pěkná slečna, i když dvojsedadlo za ním, kam si nakonec sedla, bylo zcela prázdné. Jony ji však odmítl, což samozřejmě vedlo ke vtipkování. V Obratani jsme vystupovali, ale opět to nešlo bez vtipných komplikací. Zpočátku jsme si nebyli jisti, zda jsme již v Obratani, tak jsem byl vyslán za řidičem, abych se zeptal. Mávnul jsem pak na Jonyho a Jakuba, aby vystoupili. Jakub vystoupil v pořádku, já jsem při braní batohu údajně mírně překážel Jonymu, který po celém autobuse sháněl všechny své saky paky (jako např. housle, kytara apod.), a vyskočil jsem až ve chvíli, kdy se již zavíraly dveře a Jony zůstal uvnitř uvězněn. Vše se ale vyřešilo a v Obratani jsme si chvilku čekání na autobus do Cetoraze zkrátili nákupem rohlíků v místním shopping-centru.
V Cetorazi nás již čekala Bára, Čáša a rodiče. Byli jsme ubytováni v „třípatráku“. Večer jsme si zahráli BANG! a Puerto Rico, které jsem ukrutně projel, zatímco Jony, který při stálém hrabání se v pravidlech snadno zužitkoval zkušenosti z četby školních řádů a občanského zákoníku, útočil na přední pozice. Vrátil jsem Čášovi cédéčka jeho milované hry Mafie, které jsem si kdysi půjčil, a Jony si je s radostí nainstaloval do notesu, což asi neměl dělat, protože pak u něho Čáša pořád seděl a Jony jen úzkostlivě sledoval, jak se počítač zahřívá. Svůj notes tu taky měla Bára, která na něm psala seminárku do školy, se kterou ji stylisticky mírně pomáhal Jakub.
Druhý den se osazenstvo „třípatráku“ vzbudilo velmi pozdě, zhruba k obědu, což asi nikdo z Čašků nepochopil. Jony a Čáša měli brusle a tak jsme odpoledne vyrazili na rybník. Nebyl sníh, rybník byl velký a celý zamrzlý, ideální kombinace. Jony udivoval svým krasobruslařským uměním, chvílemi to skoro vypadalo, že si právě najíždí na trojitého rittbergera, žádného skoku jsme se ale nakonec nedočkali. Jakub si na chvíli půjčil brusle od Čáši, my ostatní se po ledě procházeli, klouzali a házeli jsme si s míčkem, který Jakub cestou vylovil z kapsy. Po návratu na chaloupku odjeli rodiče, přijela ale Maruška s Markem. Opět jsme hráli hry (BANG!, Citadelu, kterou vyhrál Marek poté, co několikrát zcela profesorsky uhádl, jakou postavu má Jony nebo Jakub, jeho dva největší konkurenti, a Osadníky, které jsem zázračně vyhrál), pouštěli si hudbu (Jony sice přivezl kytaru, ale struny měl dovézt Jakub, který je ale zapomněl a vzal je až Honza) a v poklidu trávili čas. Jakub s Čášou se pak večer předháněli v úspěších v počítačových Srdcích.
V neděli jsme jeli do kostela do Moravče (v noci nasněžilo, takže to bylo poněkud náročnější), po bohoslužbách (kázal David Balcar na vtipné téma cargo-Vánoc) jsme se zde chvíli zdrželi a cestou zpátky u Zadražilů vzali rozšíření Osadníků - Města a rytíře. Maruška s Markem se oddělili a jeli oslavovat Silvestr po svém. Odpoledne jsme šli na procházku do lesa a náhodou našli systém malých zamrzlých nádržek. Na jedné jsme odhrnuli sníh a zajímavý zelený led, který vzdáleně připomínal fotbalové hřiště, přiměl Jakuba vytáhnout z kapsy míček. Vznikl tak zcela nový sport – lední fotbal. Vyznačili jsme brány a hráli dva na dva, několik zápasů tak, aby si každý zahrál s každým. Jony nehrál, pouze fotil a smál se. Občas se stalo, že někdo ukloznul a spadnul, to bylo ale výjimečné, většinou jsme se navzájem zachytávali spoluhráč nebo protihráč, to bylo fuk. Kdo to nehrál, nepochopí, jaká je to bezmoc vidět projíždět míček 20 centimetrů od těla, když to tělo se zrovna nemůže dát do pohybu nebo zrovna klouže na opačnou stranu. Po návratu z procházky začali přijíždět další kamarádi, první přijel Kolib s Martinou, pak Esterlovi (všichni do Obrataně, ale asi hodinu po sobě, Bára se pro ně dvakrát zajela) a nakonec Krokodýl, který přijel autem a přivezl i svoji sestru Kajmanku, Terezku Mičkovou a Široké Trolly. Začala se dít spousta věcí, které už asi všechny nezachytím. Kolib pořád organizoval nějaké hraní deskových her, napřed vyhrál Města a rytíře, v mezičase si s Martinou zahrál Osadníky z Katanu pro dva a poté utrpěl porážku v Thurn und Taxis. Tým DOLLY na Jonyho notebooku uvedl reprízu filmu Výlet, „který natočil spolu s jejich plyšáky“. Bára mírně zastřihla vlasy Jakubovi, který se chtěl ještě více podobat svému idolu Čadkovi (den předtím vznikla mezi Jakubem a Bárou s Maruškou hádka na téma Iva Langerová).
Na Silvestra jsme na dopoledne plánovali Spacákový dechnofest. Nechtělo se nám ale vstávat příliš brzy a pak stejně přišlo rozčarování z toho, že moje speciální CD 10 let na cestě, na kterém jsou i písně, které vyšly jen na DVD, pořádně nehraje v Čaškovic staré porouchané věži. Vynahradili jsme si to aspoň zpíváním Trabandích hitů, některé jsme dokonce zpívali bez doprovodu včetně instrumentálních meziher (Kubišta např. napodoboval tubu). Odpoledne nám ale hodný soused půjčil velké reprobedny a CD-přehrávač, který to cédéčko ale taky nebral, tak jsme bedny propojili s Jonyho notesem a výsledkem byl skvělý zvuk a jeden z nejlepších dechnofestů, co jsem zažil. Kupodivu se k nám už v počátku přidal i JzD, který obvykle, myslím, mívá pro obdobné kratochvíle jen nevábná slova, a dokonce se přemohl a pomohl Báře s obědem, aby s ním šla za sousedem, i když si předsevazl, že „letos už nebude nic dělat“. Ze začátku s námi nějakou dobu pařil i Jeseter. Krátkou část dechnofestu, píseň Utopenec, natočil Jony na video na můj foťák a to video je místy opravdu skvělé! Ještě předtím, po obědě, jsme si ale zašli zahrát lední fotbal, utvořili jsme čtyři týmy po třech, zvětšili hřiště a hráli stylem každý s každým + finále a boj o třetí místo. Vyhrál tým Jakub-Bára-Krokodýl, který ve finále porazil tým Vojta-Čáša-Ben. Trošku se nám vymstila taktika, která proti jiným týmům zabírala – tj. hraní bez brankáře. Pak jsme na ledě zazpívali hymnu (opět se část povedla zachytit na vtipném videu, které natočil nehrající Malý vlk) a vrátili se do chaloupky, kde na nás čekal Jony a nově příchozí Hašlerka.