Podzimní Zbytov 2009. Opět skvělý! - 9.11.2009 (pokračování)
Náš host - Marta Kubišová - přijel tentokrát brzy (před druhou hodinou), takže práce skončila před obědem. Marta přijela se svým kamarádem Milanem Heinem a s velkým psem. Ukázala se jako vcelku ukecaná holka, takže trapné ticho po její úvodní pobídce "tak se na něco ptejte", už pak během rozhovoru nepřišlo. Semleli jsme všechno možné, nakonec ale vždycky nějakým záhadným způsobem došlo k domácí zvěři. Její budoucí manžel měl vedle baráku park, kde se dobře venčilo, z koncertu je třeba se vrátit brzy, neboť doma se čeká na venčení, StB byla poplašena akcí "koťata", ale to se jen u Marty Kubišové v Pohledu rodilo a tak podobně. Padlo i několik vyloženě pěkných otázek, ale korunu tomu nasadil Kubišta svým dotazem "Co vám jako na tom komunismu nejvíc vadilo?", který by se dal snad i srovnávat s legendárním "Co říkáte na akci olovo?" ze srpna 2000. Pěkně jsme pohovořili i o nepěkné současné politické situaci (Milan Hein měl radost z toho, že nikdo z nás není členem žádné politické strany). Velmi pěkným momentem bylo, když Honzovi Kellerovi zazvonil mobil - volal Sváťa Karásek. Tak se hned přes Honzu s Martou pozdravili. Jen na zpívání nakonec nedošlo, protože Kubišová mezi řečí řekla, že vlastně to zpívání nemá úplně ráda, zvlášť ne ty staré fláky ze 60. let (nejvíce nemá ráda Hej, pane zajíci) a Honza Keller na ni nechtěl nijak tlačit a my jsme ho nepodpořili. Ve zbytovské kuchyni vládla uvolněná atmosféra, Marta Kubišová na sebe řekla snad i věci, které by normálně neřekla a rozloučili jsme se s ní až po půl páté. Pak byl do večeře takový mírně mrtvý čas, kdy se toho moc nedělo, jen jsme šli ještě přestěhovat tu skříň, za kterou byly ty kameny.
Jony vytáhnul své ručně dělané rodokmeny všech členů církve a chvíli jsme žasli nad tímto dílem na listy papíru formátu A4 rafinovaně zakresleným a pouze Jonyho rukama ve velkou plachtu na sebe vzájemně navazujících listů moci býti složeným. Inu, když natočíme nejpopsanější list tak, aby vlevo navazoval nejvíce čarami na další list a posuneme ho do poloviny délky stolu... Jony tuto síť rodokmenů přivezl hlavně kvůli tomu, aby mu Marta do nich doplnila data narození vnoučat, což pak v neděli po kostele mírně posunulo odjezd.
Po večeři (klasické brambory s tvarohem) se s námi rozloučil Filip. Pomalu se ale začala rozjíždět noční zábava, vína (díky sponzoringu Honzy Kellera) bylo pořád dost (Bára také uvařila svařák) a tak se zpívalo a povídalo... Chvíli hrál na kytaru Jakub (došlo i na hity skupiny Znouzectnost) či Šupi (s ním jsem si zazpíval např. Karla Kryla), pak se ale odmlčeli a děly se jiné věci. Hrála se hra Prasárny, kterou přivezl Kolib, samozřejmě také macháček s dírou / bez díry / s drážkou, ve kterém si snad nejhůře vedl Malý vlk. Když už byly kvůli macháčkovi na stole sirky, využilo se jich i ke známým hrám, hádáním matematických příkladů a podobně. Úplnou novinkou pro mě bylo zapálení sirky tak, aby se slepila s jinou a vyzdvihla ji do vzduchu. Když už to vypadalo, že už se zpívat nebude, přišel najednou Kolib a vzal kytaru. Začali jsme vyřvávat a došlo i na Traband. Největšími peckami se staly písně Na širém moři a Panenka Bárbí & Málborou men. Při té druhé se mi dokonce stalo něco, co dosud nepamatuju. Na zlomek vteřiny jsem měl najednou pocit, že jsem na moři, v lodi, a že zbytovská kuchyň je kajuta, ve které ponocujeme a zpíváme. Stejně rychle jako Kolib přišel, po chvíli i odešel a kytaru převzal Jáchym. Zkusili jsme ještě Sáru a jiné písně (např. hity Marty Kubišové - když už jsem je měl nakopírované, že), ale pak se stalo něco nečekaného. Jony, který dosud spal (??) na peci, vstal, prohlásil, že má hlad, že by něco zakousl a chopil se kytary! Pak jsme zpívali za jeho doprovodu. Pokud si vzpomínám, byl tam Kurt (který se blýsknul vejškama v Husličkách), Michal Šupita, Františka, Pepina, Klára, Malý Vlk s Vysmátým Vínem (Áňa H.), kteří svým zpěvem navázali na probdělé noci na Sjezdu v Kolíně, Jáchym, Jony a já. Ve čtyři hodiny (reálně byly díky posunu času tři) se s námi rozloučili Malý vlk a Jáchym, kteří včera i dnes přece jen trochu přebrali, zpěvem písně Ve čtyři ráno od Schodiště. Na čtyři hodiny už se jim čekat nechtělo. My ostatní jsme ale ještě snad do těch čtyř povídali, ale už jsme nevyřvávali a Marta Kellerová si nahoře snad už oddychla a usnula.
Ráno jsme jeli do Veselí. Marta s Rebekou, Davidem a Jakubem ale jeli do Svitav, Jakub měl ze Svitav samozřejmě lepší spoj do Prahy a stíhal obnovenou premiéru Tři v tom. Ve Veselí kázal Martin Litomiský, byla večeře Páně, takže se bohoslužby trochu protáhly. Ale zpívali jsme opět (podobně jako při prvních bohoslužbách s ním letos na jaře) maximální hity: 25, 367, 417, 397, 419, 636 a 485! Po bohoslužbách se Jony s Jáchymem nechali vyfotit u hrobu svých předků a po pár nedokonalých fotkách ("tady máš ruce v kapsách", "máš ruce za zády jak na pohřbu") vznikl obrázek, který prý jejich potomci "budou mít na nočních stolcích". Cestou zpět na Zbytov byl čas pro happening (jak píšu tento článek, tak si uvědomuju, že těch tradic je nějak hodně - holt na jaře už bude 10. Zbytov a Humpolců před tím bylo 8). Do Multiply se vměstnali Malý vlk, Jáchym, Šimon, Jeník, Šupi, Klára, Áňa, Štěpán, Helča a Kubišta (to celé) řídil. Já fotil a natáčel na video a pak se s nimi také svezl.
Na Zbytově pak úklid a odjezd. Po spíše pošmourné sobotě se udělalo nádherně a mám takové tušení, že jsme opět vychytali poslední slunečný den na Vysočině.
Někdo odjel autobusem, někdo Multiplou (a pak zase autobusem). Jony spěchal do Brna, potřeboval rychle vrátit tatínkovi auto a tak odjel se Zdenou a Luckou Prejzovou. Naštěstí zde bylo ještě druhé auto směřující do Brna a tak Kurt, Michal Doležel, Františka, Pepina a Jáchym mohli ještě zajet na lehký oběd do Bistra, kam jsme také směřovali. S Kolibem v autě jsem jel já s Šimonem a vzali jsme ještě Jeníka a Michala Šupitu. U Kurta v autě cestou ze Zbytova poslouchali Ebenovské Zprava dobrý, přičemž právě ono "zprava dobrý" prý vyšlo přesně na křižovatku v Jimramově a písnička dohrála přesně před Bistrem. Naopak u nás hrál Blue Effect a před Bistrem končila leda tak předehra a zpěvák se možná nadechoval k prvnímu tónu. Během "oběda" se Jáchym velice živě zajímal o to, kolik co stojí a snažil se to zapamatovat, neboť jak prohlásil, jeho snem je pracovat v Bistru. Před tím, než jsme se definitivně rozloučili a rozjeli ke svým domovům, vyfotili jsme se na samospoušť a do záběru nám vlezl Legendární Muž.

Pozn.: Všechny dostupné dokumenty ze Zbytovů shromažduji na Databenu.