Co se dělo v září. - 1.10.2008
Ahoj, nějak jsem vám nestihl popisat své zážitky z právě uplynulého měsíce. Byly vcelku bohaté a tak se k nim zde nyní ve stručnosti vrátím. Od 15. do 19. září jsem byl v Německu a v Holandsku, 21. a 22. v Praze a od 26. do 28. na Křídlech.
Do Německa a Holadska jsem jel se školou v rámci předmětu "vertebratologická exkurze", bodovaném třemi kredity. Objížděli jsme zoologické zahrady, stihli jsme jich za čtyři dny 6. Viděli jsme různé vzácnosti jako např. aye-aye (česky zvaný ksukol ocasatý, latinsky pak Daubentonia madagascariensis), největší volavku světa Ardea goliath, kagua chocholatého, unikátního ptáka žijícího pouze na Nové Kaledonii, kurola madagaskarského, unikátního ptáka z Madagaskaru, šimpanzy bonobo, černé vlky atd., výčtem vás nebudu obtěžovat. Ale některé druhy jsem vyfotil a ty si můžete prohlédnout v mé fotogalerii. Zatím tam tedy chybí popisky, ale plánuju je brzy dodělat a fotky popsat trochu podrobněji, než je mým zvykem, takže dnes se o tom příliš rozepisovat nebudu. Spali jsme pod stany v kempech a trošku jsme mrzli, ale jinak to byla výborná exkurze, nejvíc se nám věnovat Honza Robovský, kdyby nebylo jeho a jeho výkladu, spousta zajímavých zvířat by mi unikla.
V neděli 21. září jsem byl na Vinohradech na koncertě Johnnyho oveček, myslím, že to byl dobrý koncert. Nahrával jsem sice oficiální video, přesto jsem zvládnul asi tři písničky nahrát i na foťák, ty najdete již brzy na Youtube. Přišel i Jony a Jakub a odpoledne jsme se skvěle bavili u Čašků a večer zašli na bowling. Objevili jsme patrně nejlevnější bowling v Praze. Nejlepší byl Jakub, skvěle hráli také Marek, Jonáš (který přišel, poprvé viděl a zvítězil), Terezka, Maruška, která dala, tuším, strike i levou rukou, Čáša a další. Pak jsme šli ještě na pivo a některé tento tah poměrně společensky unavil.
V pondělí jsem zařizoval něco v Praze a také jsem navštívil největší knihkupectví ve střední Evropě, palác knih Luxor na Václaváku. Knihu, kterou jsem jinde nemohl sehnat, tam sice měli (Proč se lidé zabíjejí), ale odnesl jsem si ne zrovna příjemné pocity. Zaprvé tam bylo příšerně přetopeno a za druhé se ke mně přitočila jedna ?prodavačka (zrovna když jsem si prohlížel knihu Ptáci a zjišťoval, že kladivouš a člunozobec jsou zde řazeni k pelikánům) a začala do mě přesně naučenou říkankou hučet, jestli si ročně koupím víc než čtyři knihy a jestli nechci slevovou kartu a jestli nechci domů dostávat katalog vydávaných knih (ten katalog, co držela v ruce, byl plný braku) atd. atd. Asi už tam zase dlouho nevkročím. Zvláště, když u Mati v Opletalce mám slevovou kartu (15%), kterou mi dali jen tak díky tomu, že si mě pamatovali z dřívějších nákupů.
Večer jsem s Jonym, Kafkama a Lucií zašel na Jakuba do Žižkovského divadla Járy Cimrmana na Yvonnu, princeznu Burgundánskou. Jony šel rovnou z práce, měl na sobě oblek a tím nejen překvapil mě (ještě jsem ho v obleku snad neviděl), ale i jednu partičku, která přišla po nás ("ty jo, tady má každej oblek"). V pokladně jsme měli zamluveny dva lístky na jméno "Jakub Skála", paní nám je ale nechtěla vydat. Nakonec se to vysvětlilo tak, že tam omylem měla dva lístky na "Jakubská". Jony to osvětlil a mohli jsme jít dovnitř. Představení se mi dost líbilo, skvěle hrál Vojtěch Havelka (pokud se nepletu) i Petra Doležalová a další. Dobrej byl i Luňák, přesto, že se několikrát přeřekl. Styl hraní Jana Ciny mi úplně neseděl, ale špatné to nebylo. Na hře mi trochu vadilo (za což nemůžou herci), že první polovina má větší spád a je zajímavější, než polovina druhá, že je to dost konverzačka, ale konverzace spočívá zčásti jen v opakování již vyřčených slov... Vyloženě mě pak "nadzvedla" replika "šimpanzi z Bornea", to je trochu ostuda, všichni přece víme, že šimpanzi žijí v Africe, na Borneu žijí orangutani (přesněji orangutan bornejský Pongo pygmaeus). Cestou z divadla domů jsem vlakem jel s Tiborem Červeňákem, který se zrovna vracel ze své výstavy v Londýně.
Křídla jsem si vyloženě užil, byl skvělý program, zapařil jsem na KSV, ZNC, Schodiště, Poletíme?... Koncert ZNC byl povedenější než ten na loňském Jimramově, také Korísz mě potěšil, takhle dobře jsem slovům snad ještě nikdy nerozuměl. Schodiště hrálo většinu fláků ze Svinské pržoly, takže to jsem si užil hodně, neslabším článkem skupiny je ale Ondřej Fencl zvaný Libiďák, to, co předvádí na pódiu, je tragédie. Skvělé byly také Ponožky pana Semtamťuka a užil jsem si i úvodní koncert Fullstopu. Naopak Dub.o.net byla sračka (terminus technicus) a tak jsem část jejich koncertu a celý koncert Karla na nákupech strávil v příjemné čajovně příjemným povídáním. Na Poletíme? mi trošku vadí dramaturgie koncertu, napřed si Ruda roztančí publikum skvělými fláky (Popelářská, Holko, holko, Chlastáme na festivalu, Má milá, má milá), ale pak zařadí různé ptákoviny jako Zuzanka nebo ta slovenská o kravách, které jsou dlouhé, nepříliš zábavné a pařit se na ně v podstatě nedá. Důsledkem je pak to, co se skutečně stalo - parket velmi prořídl a znovu se zaplnil pak až na přídavek - Soutěž. Lídl & Velík je geniální underground, něco jsem natočil, bude to již brzy na Youtube. Bohoslužby Petra Galluse byly také povedené, najdete je na také na Databenu. Noc ze soboty na neděli jsem nezamhouřil oka a spolu s asi patnáctkou dalších jsme zpívali a zpívali... A taky jsem chvíli kecal se Sofií, jejíž schopnost naučit se tak dobře česky za dva roky bezmezně obdivuji.
To je pro dnešek asi vše. Mějte se hezky.