Minulý týden – od Srubu přes Křídla na Sjezd. - 2.10.2006
V pátek 22. září 2006 se děly věci. Hudební festival Křídla se pomalu rozjížděl, my jsme se ale na něj vybodli a strávili jsme noc v Sázavě. Utekl nám tak sice Korísz s Matějem Kovářem, jejichž společně nacvičené písně si mnozí pochvalovali (což je však snad příslib, že takovéto vystoupení nebylo poslední) a další kapely – u některých z nich (např. Karel na nákupech) jsem rád, že utekly -, ale zase jsme si pěkně zahráli golf v G clubu Široký a zúčastnili se mládeže, která poté pokračovala u příležitosti narozenin Lenky Lukešové na Srubu. První program měla Martina. Pěkně jsme se dozvěděli, jak se měla v Chorvatsku a také jsme si přeložili papír, něco na něj psali a někteří pak něco z toho i četli ostatním. O Lazy pastorovi jsme se tak dozvěděli, že je líný. Překvapivé. Druhý program byl znalostní test o historii Srubu. Tady jsem vyhořel, neboť mi nedošlo, že se na Srubu scházeli už generace sázavské mládeže před tou mojí (za všechny příslušníky mé generace jmenujme Beneše – on sám je legendou, natož jeho spojení se Srubem). Po večeři se šlo na Srub. Holky Junovy na tam ještě nikdy (!) nebyly, opět zde neplánovaly přespat a tak se šly alespoň podívat. Zpívalo se, kecalo a šli jsme poměrně brzy spát. Dan Pleskač s Malým Vlkem však spali překvapivě na faře, podle zcela nejasných zpráv snad vytvořili samostatnou autorskou a tvůrčí dvojici nezávislou na Trollech, natočili nějaké CD a skupinu rozpustili. No, necháme se překvapit. Ráno se mimořádně nemuselo moc brzo vstávat, vlak do Olešné, odkud jsme šli pěšky na Křídla, odjížděl až v pravé poledne. Na Křídlech jsem byl podruhé v životě a poprvé to navíc bylo předloni, kdy tam hrál Traband a tudíž se tam sjela spousta lidí, kteří jinak nejezdí, takže nemohu nic napsat o obecných věcech typu „bylo méně lidí“ nebo „kupodivu nepřijel nikdo z Prahy“. Poznamenám jen, že K.S.V. byli velmi dobří, u Veselé zubaté bohužel zatím neznám nový repertoár, ale jejich nový kytarista Viktor Komárek nadchnul veškeré posluchače a Vladivojna la Chia & Banana mi nepřišla vůbec tak hrozná jako některým. Na Timudej jsem seděl v hospodě, na skoro celý koncert NOM, kteří byli překvapivě docela hudební, jsem seděl v čajovně, která byla příjemnější než na Jimramově, neboť se tam mohlo v botech. Jakub v neděli cestou do Nového Města našel sunglasses a v Novém Městě jsme zašli na oběd k Bukáčkovi. Pití jsme dostali za hodinu, polívku za hodinu a čtvrt a jídlo za více než půldruhé hodiny (a to jsme ho ještě dostali dříve než Veselá zubatá, která tam seděla už dávno před náma) – někteří (jmenovitě Pleskač) ještě s upozorněním, že příliš zdržujeme. Aspoň byl čas na blbosti. Koncert Jardy Svovody, který se pak konal na „zahradě evangelického kostela“ (díky tomu, že jsme mu rozmluvili dát si v Bukáčku kafe) se mi líbil. Některé jeho slovní obraty jsou skvělé, např. v písni Tichý muž, V jejích šlépějích apod.
O týden později, v pátek, jsme s Jakubem pracovali v Malochyni u růží a u oběda vyslechli Jonyho teorii o spodní vodě. „Podle vzhledu krajiny a utváření geologických vrstev v lukách nad Malochýnem ODHADUJI, že je tu voda v 15 metrech. Podle toho, kolik Junovi utratí za vodu při zalévání, ODHADUJI návratnost investice do stavby studny na dva roky.“ Odpoledně jsme pak s holkama jeli na Sjezd do Brodu. Loni jsem toho nakecal na dva články, letos budu mírnější:
Konečně se trochu polepšila sjezdová kapela, kterou jsem výrazně kritizoval loni, na divadle jsem nebyl, prý jsem dobře udělal. Celkově jsem se programu příliš neúčastnil, při zpětném (a prvním) pohledu do anotací jsem trošku zalitoval. V pátek večer jsme po asi čtyřech neúspěšných pokusech našli hospodu, která ač nejblíže školy, byla vylidněná (40 lidí by se vešlo), navíc levná a s fotbálkem a kulečníkem. Krokodýl vytáhnul heligonku a navíc taky vodárnu. S čím přijde příště?? Sobotní úvodní přednáška Honzy Keřkovského byla opět skvělá, jak jinak. Dala také vznik fun-clubu, o čemž ale přednášející pravděpodobně nemá nejmenší tušení. Jelikož je to fun-club ženský, nestal jsem se členem a přesto, že je trošku feministický, velmi s ním sympatizuji. Film Motocyklové deníky se mi líbil, hlavně samozřejmě jeho první část. Malý Vlk v okně Kavárny Vysočina byl dobrou reklamou a přivábil několik pohárových a čokoládových požitkářů. Máca s Hašlerkou, hlavní členové EIS hráli cosi na náměstí, tam jsem ale nebyl. S Pleskače se stal anorektik, rozdal všechno co měl (stravenky) a koupil si dvě jabka. U Marušky Stolařové jsem nakoupil Etiku ve Starém zákoně, kterou jsem si v neděli celou přečetl – velmi zajímavé. Koupil jsem také Vyjdi, i vyšel faráře Sauvignona a sborník z minulého a předminulého Sjezdu. Noční optika by si také zasloužila fun-club, pokud by toho někdo se mnou šel, ozvěte se. Navrhuji paragraf č. 1 stanov klubu: „Zajistit častější hraní a výrobu živé webové prezantace“. Terne čhave nás „roztančili“; jedním z vrcholů mého poněkud podivného užívání si Sjezdu bylo skákání na stole na boku v kulturním domě Ostrov kolem desáté hodiny večerní posledního září tohoto roku. Po skončení programu jsme měli zamluvený stůl v Axisu na náměstí, vznikly ale nějaké problémy, takže jsme mohli obsadit pouze jeden stůl a někteří se bohužel nevešli. Pak se ale uvolnil stůl vedle za dřevěnou deskou, kterou obsadil mj. Lazy pastor, jehož hlavním přáním bylo zazpívat píseň Od Vimperka jedou vozy (trapně se ovšem spletl a řekl „od Šumperka“). Zazpívali jsme i některé bezheligonkové písně. Šuplík ve stole se stal dobrým úkrytem na rozbitý talíř po mé klobáse. Pak se ale bohužel zavíralo. Někteří šli do pubu, jiní spát, já s Jakubem, Krokodýlem a Pleskačem jsme se však přesunuli do naší včerejší hospody, kde jsme objevili spoustu prcků poněkud mimo, jak se snaží hrát fotbálek. Já, Jakub, Fanda a Vojta Máca jsme si jich ale příliš nevšímali a hráli kulečník, ve kterém se mi neobyčejně dařilo a dal jsem i pár velmi profesorských šťouchů.