Malý hradní festival Lipnice. - 19.9.2006
V sobotu 16. září 2006 jsme s Honzou vyjeli z Chrudimi a o pár hodin později dorazili na Lipnici, kde se na hradě od pátku konal undergroundový festival. Oproti ostatním návštěvníkům jsme byli znatelně čerstvější a poté, co jsme vyjednali levnější vstupné, neboť o Janotův koncert v neděli jsme už nestáli, jsme pod hradem rozbili stan. Bylo také možno spát přímo na hradě, to jsme ale zamítli a dobře jsme udělali. Jedním ze základních znaků tohoto festivalu byla totiž jeho velmi chabá organizace, jak se na underground sluší a patří. Program proto záhy dosáhl několikahodinového zpoždění a poslední skupina končila s hraním nad ránem, ačkoliv z mrňavých černobílých okopírovaných plakátků vyplývalo, že program končí kolem druhé hodiny noční. Cestu na Lipnici jsme s Kolibem vážili hlavně kvůli Cainovi a Jardovi Svobodovi, večer jsme šli spát poměrně brzy.
Prvním vystoupením byl v sobotu koncert Jé Jé Neduhy. Konal se v hospodě v hradním sklepě, vousatý děda seděl v první lavici a zpíval jeden protestsong za druhým, u stolů seděli diváci, kteří poslouchali nebo se mezi sebou normálně bavili (což Neduha nesl s nelibostí), hlavní organizátor se během koncertu sesunul hlavou na stůl a usnul.
Démophobia hrála taktéž ve sklepě, nikoliv však v hospodě nýbrž na malém pódiu ve vedlejší místnosti. Duo Démy s Michalem Röhrichem ze Znouzectnosti hraje na španělky (musím přiznat, že jsem Dému se španělkou a bez slunečních brýlí skoro nepoznal) vtipné písničky inspirované převážně plzeňskými pověstmi, zvláštní sound byl ještě okořeněn tím, že Michal se skoro neudržel na nohou. Ke konci koncertu Déma vyhlásil soutěž na nejlepší název kapely, který začíná na písmena PPLP. Jako příklad uvedl Pět Pavlů líbalo Pavlu.
Další člen ZNC Caine vystoupil se svým recitálem poté. Skvělé písničky bravurně doprovozené na mandolu - podle mne vrchol festivalu. Také jsme se stali svědky něčeho, co, jak potom v rozhovoru s námi prohlásí Jarda Svoboda, připomíná dřevní doby undergroundu. Caine před jednou písní přiznal inspiraci tvorbou Jardy Svobody, který stál v publiku a zanedlouho sám vystoupil, Caine také hrál několik písní, které složil s Ondřejem Pellarem, který taktéž stál v publiku a zanedlouho z pódia hrál některé písně, které složil společně s Cainem. A to se Caine ještě styděl zahrál Trabandí píseň O malém rytíři, kterou občas na svých koncertech hrává, místo toho zahrál jednu píseň Jiřího Smrže.
PPLP - nejčastěji Pellarovo panoptikum laciných písní, skupina jejíž jediným pevným členem je Ondřej Pellar (a v níž někdy také bubnoval Caine), vystupovala také ve sklepě. Dvě holky, které se střídají ve zpěvu, jedny klávesy a Pellar se svou podivnou kytarou s basovými strunami dole. V písni Jabloňové koně, kterou nahrál Caine na svém albu Živě, se na pódiu mihne i Caine s mandolou. Do Démovy soutěže o nejlepší název kapely se zapojuje pouze Jarda Svoboda se svým "proč pracovat, lenost povznáší".
V hradní kapli vystoupili Irena a Vojtěch Havlovi, Janotovi souputníci, se svoji meditativní hudbou hranou na dvě violy da gamby. Poté je tam vystřídal jakýsi boreček, který svým nepřerušovaným snad čtyř či vícehodinovým neplánovaným koncertem písniček z jakéhosi zpěvníku (zaslechl jsem i Krylova Plaváčka) dokáže vyloudit potlesk těch čtyř až pěti lidí, kteří si tam zrovna šli sednout.
Pak měla v hradním sále hrát skupina Markantní úbytek mechanických krtků, měli ale nějaké problémy se zvučením, a tak ve sklepě zatím nastoupil Jarda Svoboda s Johanou Schwarzovou se svým zajímavým programem - improvizace na téma Trabandích písní. Jarda na svůj malý mixák nejprve nahrál pusou hlavní rytmus a spolu s Johanou různé zvuky (škrábání lžičkou v umělohmotné misce, bouchání na železné trubky apod.) a pak to rovnou pustil a do stále se opakujícího právě nahraného zvuku vedl s Johanou zcela improvizovaný dialog, který danou písničku přiblížil z poněkud jiného úhlu pohledu. Na programu byly písně Road Movie, Černej pasažér, Holubi, Historka z podsvětí a Sáro!, které bylo občas ovšem poněkud obtížné poznat. Např. Holuby přiblížil rozhovor mezi zaměstnancem azylového domu (Jarda) a podivnou ženštinou domáhající se vstupu a polívky (Johana), na Historku z podsvětí jsme se podívali pohledem servírky v hospodě, ve které sedává děsná mrcha se špína chlapem. Zamyslet se nad smyslem písně Sáro! jsme se mohli při rozhovoru muže a ženy v posteli, ve kterém muž přiznává, že se setkal s velmi zajímavou a svým způsobem velmi přitažlivou ženou. Občas se hovořící dvojici povedl dobrý vtip, ale např. Caine se v publiku hlasitě smál téměř po celou dobu. S Jardou jsme to pak rozebrali. Improvizované představení, kterého jsme byli svědky, bylo premiérou a zároveň derniérou, tudíž naše účast na něm je k nezaplacení. Jardův koncertní program, na který se můžeme těšit i na Křídlech, je zcela odlišný a na Lipnici se nekonal jenom proto, že Jarda nikde v okolí nesehnal harmonium, na které teď hrává. Jarda totiž s Janinkou Modráčkovou vymýšlí nové písně pro Traband a při koncertech s harmoniem a dalšími nástroji, na které hrají jeho kamarádi, hrává i starší písně - v Novém Městě prý zazní repertoár, který je vhodnější do kostela, tedy i písně Otcových dětí. Oživení Trabandu po roční pauze však doprovází nějaké menší problémy. Např. Václavovi, rockovému to bubeníkovi, se možná nebude chtít bubnovat při Jardových nových písních, které jsou prý poněkud klidnější, Robert je kdesi v Norsku, Jakub je taky někde mimo a řidič a básník v jedné osobě František Prokop jezdí se zájezdy. O Evženovi Jarda jako o jediném Trabanditovi nemluvil, z toho usuzujeme, že ten je schopen se přidat kdykoliv a k čemukoliv, co Jarda vymyslí.