Posmutnělý, ale jako vždy skvělý Zbytov. - 5.11.2007
Tento víkend se konala již pátá brigáda na Zbytově organizovaná Jonym, Kolibem, mnou a Kellerovými (bez Terezky a její upřímné starosti o naše žaludky, ze které vzešly velmi dobré pokrmy, bychom se ale stejně neobešli). Ve vlaku jsem potkal Vojtomíra a společně jsme šli k Mičkům, kde jsme se spolu s Šupim a Bárou Čaškovou, která přijela vlakem z Prahy, nalodili k Terezce a vyjeli na Zbytov. V Jimramově jsme potkali Ambrože a Žyda, jak nasyceni večeří v Bistru jdou naproti Fandovi, který se pro ně otáčel. Na Zbytov jsme přijeli v podstatě ve stejném čase jako Krokodýl s Andreou v dodávce, Jony z Malochýna (ale sám, ve Žďáru však přibral své sourozence), čekal tam na nás akorát Hašlerka. Ač to do poslední chvíle vypadalo, že tento Zbytov bude zatím nejmasivnější (očekávali jsme přes 30 lidí), nakonec se nás sjelo typicky něco málo přes dvacet. Seděli jsme kolem stolu a povídali, zpívali a čekali na Ráchel a její spolucestující z Prahy a západních Čech. Když dorazili, byl na řadě tentokrát jediný oficiální páteční program, tj. Jakubova povídka. Prohlásil, že tentokrát nenapsal povídku, ale epos a přednesl skvělé veršované dílo o několika zpěvech a mezizpěvech, které vypráví hlavně o setkání Hájka s panem Koutníkem, je v něm obsažena ale i milostná lyrika. Zazněly v něm i odkazy na minulé povídky. Dá se říci, že se Jakubova díla stále zlepšují a opět se přimlouvám, aby byl epos na netu a snad i minulá povídka, která na Jakubových stránkách také ještě není. Poslední z nás šli spát tu noc ve čtyři, poté, co jsme se zúčastnili orgií v teoretizování hlavně na téma hudba. Jony nás například seznámil s existencí jistého stroje na zaznamenávání barvy zvuku houslí, který je hrozně drahý a proto se na jeden jeho exemplář, který mají v Chebu ve škole, nesmí sahat. Jony je ale přesvědčen, že stroj je drahý hlavně kvůli notebooku, který je k němu připojen a který byl v době pořízení stroje jistě velmi drahý a že stroj sám není problém sestrojit ze strarého telefonu, ostatně, již se tím kdysi zabýval a má doma na něj výkresy. Vojta Jeseter zase zasvěcoval Vojtomíra do některých hudebních problémů jako jsou třeba stupnice apod. Když jsem šel spát, na mém místě ležel Kolib a tak jsem se s ostatními vydal nahoru pod střechu, Jony spal dole za pecí. Ráno po snídani z chlebů a buchet od Ráchel jsme šli pracovat. Jakub klasicky štípal dřevo (pomáhali mu E.I.S.), Františka s Ráchel šmirglovaly poličky, které jsou ve zbytovské dílně vyvíjeny pro Honzu Plecháčka, Hašlerka s Andreou hrabali listí, nejvíce z nás se však zabývalo stavěním ohrady pro koně. Kolib s Járou Květem a Terezkou (než šla vařit) zaráželi kůly, Šupi jim připravoval díry a potom s Krokodýlem ohradu sbíjeli, Terezka Esterlová, Zdeňka, Debora a většinu času i já jsme odkorňovali klády (na chvíli se k nám přidali i Vojtomír, Bára a Čáša, který během dopoledne přijel), Jony, Vojta a Krokodýl zase odklonili potok do vytvářené ohrady a postavili na něm přehradu, ze které budou moci koně pít. Při zaplavování přehrady jsme se tam téměř všichni sešli, voda ale stoupala pomalu a nakonec se zjistilo, že si našla cestu jinudy a že pod zemí proudí slušný proud, který Vojtomír vtipně korigoval zarážením rýče do hlíny. Po obědě, který byl s malým zpožděním, což ale nikomu nevadilo, šli ještě někteří pracovat, jiní se už natáhli (např. na pec), Jony ukazoval na notebooku fotky z různých akcí, při kterých jsme se občas docela nasmáli. Pak přijela Míša Červinková se svými dvěma spolužáky. Zcela nanápadně dorazil náš host Sváťa. Před jeho programem jsme ale ještě složili poctu Petru Ebenovi tím, že jsme přezpívali Truvérskou mši a jeho písničky z Dodatku k Evangelickému zpěvníku. Program Sváti byl myšlen hlavně jako jeho odpovědi na naše otázky, nás převážně zajímal počátek undergroundu, Sváťovo uvěznění, ale taky se dostal k tomu, že vyprávěl vtipné historky ze Švýcarska. Samozřejmě hrál i nějaké své písně (tři jsem nahrál na video, snad již brzy budou na Youtube), popř. si společně s námi zazpíval pár svítákovek. Během večera si musel udělat několik přestávek na cigáro, během kterých pokecal s dalšími kuřáky na zápraží chalupy. Honza Keller na ukázku nechal kolovat několik zajímavých samizdatů (např. rozhovor s Karolem Sidonem) a Sváťa ho mimoděk označil za většího hrdinu než sebe, protože Kellerovi podepsali Chartu v nejnebezpečnější druhé vlně. K večeři byly již klasické a výborné brambory s tvarohem, kecali jsme, docela dost lidí se nechalo strhnout k hraní macháčka, EIS a po nich Kolib hráli na kytary, Jony je doprovázel ze svého nenápadného místa na bedně. Terezka Esterlová pak rozebírala s Jonášem hudební vědu. Poslední šli spát opět ve čtyři, poslední vzhůru jsem zůstal s Vojtomírem a Jonym (Jára Květ usnul na peci) a rozebírali jsme hlavně Karáskův program. Honza Keller nám popřál dobrou noc někdy ještě před půlnocí a šel psát kázání, během psaní několikrát mezi nás ještě přišel, naposled pak právě ve čtyři, kdy šel zhasnout venkovní světlo. Ráno jsme jeli do Veselí. Po návratu jsme ještě uklízeli a již se pomalu loučili. Kolib, Jakub, já a Honzův starý monitor jsme odjeli s Jonym do Malochyně na oběd, kde jsme se potkali s Širokými. Jony naložil pytle brambor a vyrazili jsme do Chrudimi. Tady se Jakub přebalil, já nahrál pár fotek ze Zbytova do mé webové fotogalerie a vyrazili jsme ku Praze (už bez Honzy). V Heřmanově Městci se Jony stavil u Honzy Plecháčka pro housle a v Praze na Výtoni jsme spolu s Ráchel a Terezkou Esterlovou uspořádali afterparty. Jony pak odjel do Chebu a já do Budějovic.
Právě proběhlý Zbytov byl jako vždy skvělý a pohodový, i když byla popřena moje teorie založená na dosavadních pozorováních, že na Zbytově je vždycky krásně, chvílema totiž trochu pršelo. Také jsme samozřejmě byli smutní, že tam s námi někteří být nemohli, i když by jistě hrozně rádi. Listopadový termín určený tak, aby to vyhovovalo Sváťovi, byl také trochu nevýhodný tím, že byla dříve tma (naštěstí však nesněžilo, jak jsem se původně obával), nesvačili jsme třeba venku u kamenného stolu, kde je vždycky hrozná legrace. Příští rok se tomuto budeme snažit vyhnout, do té doby nás ale ještě čeká jeden Zbytov a to na jaře!