Další velmi vydařený Zbytov. - 4.11.2008
O tomto víkendu (tj. 31. října - 2. listopadu) se konal již sedmý Zbytov (jak sviňa). Přijel jsem tam s Honzou a Honzou Zemenem a byli jsme tam téměř první, jediný, kdo nás předběhl, byl Jeník Lavický. Následné představování bylo mírně kuriózní: "Já jsem Honza." "Já Jeník." - "Honza." "Honza." (Poměr jmen Jan : Ben 4 : 1, Marta byla zpočátku spíše u sebe.) Pak již ale začali přijíždět další. Od Brna Franta, Jáchym, Pepina a Lucka, Krokodýlovým vozem Martina s Luckou, která přestoupila ve Žďáru nad Sázavou z vlaku od Prahy. Tradičně pátečně jsme povídali, Honza Zemen s Kellerovými např. řešil výstavy slavných malířů, se kterými, mám ten pocit, se poslední dobou roztrhl pytel. Najednou bylo půl deváté a já málem zapomněl na přímý autobus z Prahy, který se blížil k Jimramovu. Autobusem měl přijet Jakub, jeli jsme ho tedy s Krokodýlem vyzvednout. Autobus měl ale asi dvacet minut zpoždění a tak jsme chvíli čekali v autě. Neměl jsem jezdit, nicméně jsem neočekával, že autobusem přijede tolik lidí. Přijeli totiž i holky Hůlkovy, Helenka Esterlová a Čáša. Krokodýlův vůz nás však všechny pobral a zdárně dovezl na Zbytov. Jakub tento přímý spoj našel zcela náhodou, omylem přejel tramvají na Spojovací a když už tu byl, kouknul se na zastávce autobusů na jízdní řád. Když jsme přijeli na Zbytov byla zde už i Květa s Ivanem. Naopak zcela chybělo zastoupení E.I.S. a Fanda volal, že se nemůže dostat a jestli by pro něj někdo v sobotu ráno nezajel do Poličky. Později vyplynulo, že mu byl na několik měsíců odebrán řidičský průkaz (na podobné postihy se asi ochrana nejvyššího nevztahuje). Večeřeli jsme, povídali a čekali na poslední auto. Po jedenácté přijeli všichni Čejeni (bez Pleskače) a Tereza Esterlová. Pokud je nechcete naštvat, neptejte se jich, jak dopadl nadšeně očekávaný koncert Švihadla ve Žďáru nad Sázavou. Nedorazil Hájek (poprvé od podzimu 2001). To však Jakubovi nebránilo, aby přečetl novou "povídku" - tentokrát Druhý epos o Hájkovi, který měl dva konce, podle toho, jestli Hájek dorazí nebo ne. Hájek nedorazil a tak byl optimistický konec eposu nemilosrdně smazán. Epos vyprávěl, jak se Hájek stal dráteníkem na Veselém kopci, chvíli pracoval také v Malochýně či jako panský kočí (což někteří posluchači vzali doslova). Epos měl podobnou stavbu jako jeho předchůdce z minulého podzimu a obsahoval také milostný mezizpěv. Asi nejzábavnější částí pak byl popis Hájkova snu, ve kterém vystupuje spousta známých farářů. Opět platilo, že co verš, to nějaká konkrétní narážka (když mi pak druhý den Honza Zemen řekl, že pochopil každou větu, musel jsem se jen usmívat...). Po povídce jsem vyhlásil, že pokud se nikdo nepřihlásí na vaření, bude vařit Kolib. Zachránily nás Tereza se Zdeňkou. Pak jsme zpívali s heligonkou i s kytarou (na Kellerovic "kartáčkovskou kytaru" hráli střídavě Honza i Jakub), popíjeli víno a bavili se. Vína nebylo moc, Jáchym se přesto dokázal slušně přiopít. Nikdo moc nechápal, jak je to možné, pak se vysvětlilo, že většina pila bílé a on téměř sám spořádal červené. Všichni postupně odcházeli spát, až jsem tam zůstal já a Malý Vlk, Ivan, Ester, Jáchym a Čáša (chvíli i Kubišta) a hráli Kjótó. Nakonec tam zbyl Malý Vlk, Ester, Jáchym a Čáša a hráli Macháčka bez díry-s drážkou-s dírou. Do hry jsem se nezapojil a šel jsem spát, po dlouhé době na Zbytově jsem nešel spát mezi posledními (příští noc jsem si to vynahradil). Poslední šli spát kolem šesté či co.
V sobotu jsme vstali, posnídali a Terezka s Krokodýlem odjeli na nákup a pro Fandu. My ostatní jsme si rozdělili práce. Byly opět napsané do přehledného seznamu. Ten byl kratší než posledně, ale nějak jsme toho stihli méně. Kellerovi nám asi dávají čím dát složitější práce. Hlavně postavit stáj se ukázalo být značně komplikovanou operací a před soumrakem bylo hotovo jen několik čepů (a stará stáj rozebrána). Na stáji pracovali hlavně Kolib, Ivan, Jeník, Jáchym a Krokodýl; Malý Vlk a Květa rozebrali starou stáj. Velké komplikace také přineslo stavění branky do ohrady pro koně, kterého se ujal Čáša a pak večer zcela odpadl. Pomáhal mu Kubišta (který předtím sekal trávu) a zpočátku i trošku já. Franta, Pepina a Lucka čištily potůček, odpoledne pak hrabali kdekoli. Hrabání a pálení listí a sbírání kaštanů byla ale hlavně práce pro Támar s Ester. Terezka se Zdeňkou v přestávce mezi vařením přeházeli kompost, v této práci pak pokračovali Anička s Helenkou, já jsem pak prosetou hlínu rozvážel na záhony. Jakub opět štípal dříví, Honza Keller řezal na cirkulárce a pomáhaly jim Květa s Luckou. Honza Zemen pracoval celý den kolem koní, napřed odvážel hnůj, pak pro ně hrabal trávu. Fanda pracoval kdesi s kolečkem, jako vždy zcela nezjistitelná práce někde na periferii. Kamarádka z internetové seznamky, která přijela s ním (a už jsem zapomněl, jak se jmenuje), pracovala hlavně kolem dřeva. Po poledni byla svačinka a po práci oběd (těstoviny). Živě jsme teoretizovali o nadskakování v padajícím výtahu, teorii relativity apod. Pak přijel bývalý agent Petr Kadlec a asi hodinu nám povídal a tom, jak to ve 20. století vypadalo s tajnými službami. Občas jsme se mírně nechytali ("známý případ hladovkáře Marečka" apod.), ale přesto to bylo zajímavé a doufám, že přínosné i pro ty mladší z nás. Jasnější a možná zajímavější pak bylo, když po té hodině povídání ještě nějaký čas odpovídal na konkrétní dotazy (Honza Zemen, Ivan...). Ke konci programu dorazila Terezka Mičková (dovezl ji Krokodýl), pro kterou není problém v sobotu ráno jet do Prahy na zkoušku sboru a pak ještě pokračovat na Zbytov. Za to jí patří minimálně obdivné mručení. Večer opět přišla na řadu heligonka, vodní dýmka (ochutnávali i Honza Keller s Martou) a Jakub zahrál docela dost písniček na kytaru (hlavně Nohavicu). Honza nechal kolovat spis, který na něj vedla StB. V průběhu večera odjel Kubišta s Fandou a jeho kamarádkou, pak také Honza Zemen s Junkama a Malovlčixem. Honza Keller zůstal poměrně dlouho dole mezi námi a povídali jsme s ním. Měl několik skvělých hlášek. Nejpozději, tj. v půl šesté, šli spát Franta, Pepina, Ivan a já. Do noci jsme se bavili různými hádankami, včetně klasických o oběšenci v poušti a podivném balíku, který příjemce hodí do koše. Poslední nám dal Ivan a byla o dvou kozách, autu a zákonu zachování pravděpodobnosti. A Franta nevěřila a nevěřila...
V neděli jsem byl vzbuzen nevídaně brutálním způsobem. Mám prý cosi organizovat. Vstávali jsme už v půl osmé, do kostela jsme jeli po delší době do Jimramova. Jednak bylo málo aut (pouze Kellerovi a Krokodýl), jednak Honza kázal v Olešnici a jednak Marta radši jezdí do Jimramova (Honza do Veselí). Po kostele jsme se naštěstí nerozprchli (pouze Jeník odešel směr Polička a chytil stopa), ale kyvadlově jsme byli dopraveni zpět na Zbytov (někteří tu dobu přečkali v Bistru). Tady jsme poklidili, poobědvali (výborná polévka) a pak zase znovu skoro všichni jeli do Jimramova, odkud jsme se v jeden čas rozjížděli na různé strany. Na Zbytově zůstali pouze holky Mičkovy, které opět čekaly na odvoz k babičce. Čáša odjížděl s Krokodýlem, ostatní autobusem (směr Praha, Brno a Polička, odkud Zdeňka pokračovala na Náchod, Honza, já a Jakub vlakem do Chrudimi).
Na Zbytově poměrně výrazně chyběli Jony, Ráchel či holky Čaškovy. Přesto jsme si to ale užili výborně, také díky nádhernému počasí. Byl tam taky rekordní počet nových tváří, takže žijem!
Na závěr připomenu největší hlášku Zbytova, kterou pronesl Krokodýl při vyměřování stáje: "Absolutní rovina je jen teoretický pojem, drobná nerovnost oku lahodí." Krokodýl je génius.