Čtyřdenní Sjezd v Litomyšli. - 4.10.2007
Milí přátelé, možná čekáte – a někteří z Vás třeba i netrpělivě – na můj článek o Sjezdu. Ale přiznejme si (přiznejte mi), není snadné psát o tak velké akci (letos poprvé dokonce čtyřdenní), kde jste téměř všichni byli a kterou jste každý prožil zcela po svém. Ale už jsem se k tomu odhodlal a tak snad něco sepíšu. Mám popisovat v programu napsané a anotacemi řádně obdařené oficiální programy nebo se spíš mám zaměřit na události zcela neopakovatelné (namátkou kterak Šupi už zalezlý ve spacáku zjistil, že by si chtěl ještě dojít na záchod a přes celou chodbu se pak jako píďalka jablečná vesele plazil a pak se pokoušel zhasnout výskokem do výše vypínače a cíleným snožmo-kopem zakončeným jeho typickým držkopádem na předem připravenou karimatku)? Pokusím se ve svém článku propojit oba tyto pohledy, ale nemohu tak dopředu zajistit, jak vlastně bude článek nakonec vypadat.
Do Litomyšle jsem jel přímo z Budějovic a díky stavbě koridoru kolem Tábora i Benešova jsme nabrali velké zpoždění, kvůli kterému mi v Praze ujel spoj. Do Chocně jsem nakonec dojel přecpaným expresem (také zpožděným již na odjezdu asi o půl hodiny, protože jsme měli prý špatně přehozenou výhybku) a posléze rychlíkem, na který čekal speciálně vypravený sjezdový autobus, což mě velmi potěšilo, neboť jinak bych do Litomyšle dojel až někdy k jedenácté. Když jsem dorazil do Smetanova domu, nikde nikdo a nahoře na Marčíkovi byla tma. Přihlásil jsem se a zařadil do modré školy (což jsem posléze změnil na trollskou zelenou). Pak jsem konečně potkal Koliba, který se právě vrátil z večeře v čínské restauraci. Trochu jsem zapařil na K.S.V. a šli jsme do hospody. Díky Míše jsme objevili jednu malou, ale blízkou a evangelíky neobsazenou. Zde jsme pak pravidelně uzavírali další sjezdové dny. V pátek dopoledne hrozně lilo. Snažil jsem se dostat na program o Bratrstvu, abych „poznal své nepřátele“, neboť s Radimem Ž. v mnoha věcech nesouhlasím, ale nějak se mi tam nepodařilo dostat. Cestou jsem potkal věčně někde poletujícího (s přibývajícími dny čím dál výše nad zemí) Malého Vlka, jak hledá nějakou čajovnu či kavárnu. Potom jsem byl na Rainbow Gospel, Modroblues a vtipném programu Martina Balcara a Mikiho. Během dne jsem potkával velmi nenápadné mafiány z Pardubic (hráli jakousi bojovku, která spočívala v pašování plyšáků, záchodových zvonů apod. hloupostí skrz město). Večer potom měli v PUBu koncert šílení Ortové, který jsem strávil vedle na kulečníku, měli jsme ho dokonce celý víkend se slevou (poděkujme Fandovi). Pak nastoupilo improvizované kvarteto L‘Kolibzí (po vzoru Esterleho jesetera, ale Jony na Sjezd nedorazil, ačkoli se různě šířily fámy, že „na Modroblues určitě“ nebo že „v sobotu možná“ apod.) Ambrož (elektrická kytara, zpěv) & Žyd (elektrická kytara, zpěv), Jeseter (baskytara, klávesy) a Jeník Lavický (bicí). Napřed je pozoroval poměrně hojný zástup diváků (mezi nimi např. i Julie, šéfka Gospelu, kterou si pamatuju proto, že si zpívala Knockin On Heaven's Door), po několika v půlce přerušených písničkách, zvučení a stěžování hudebníků na to, že se bohužel neslyší, a dlouhém přemýšlení, co to vlastně chtějí hrát, dav poněkud prořídl. Přesto jsme slyšeli, zvláště ke konci, několik vcelku povedených skladeb, např. Hlasovo Malagelo nebo Žydovu Nad ránem. Během koncertu se také vyměnil Jeník s Danem Junem a i další muzikanti si přišli zajamovat. Když PUB zavírali, přesunuli jsme se do své hospody a zde v klidu vyčkali půl druhé, kdy se otevírala škola. Sobota probíhala jako poměrně normální sjezdová sobota, takže ti kteří přijeli později (Plzeň) by si ani pořádně nevšimli, že jsou na nějaké výjimečné akci. Ranní přednáška Jardy Pechara pro veškeré účastníky programu (jak je v posledních čtyřech letech pravidlem) byla velmi zdařilá, podle některých (Plzeň) snad dokonce lepší, než ty dnes již kultovní Keřkovy. Pak jsem šel na Jara Křivohlavého, který byl také velmi milý. Pobyl jsem i docela dost času u knihkupectví Marušky Stolařové a odešel odtud o asi pět stovek chudší. Koupil jsem si také Svitavský deník, ve kterých jsem byl citován jakožto spokojený účastník Sjezdu. Rád bych k tomu uvedl, že rozhovor jsem poskytl zhruba v době, kdy jsem ve čtvrtek přesedal v Praze a hlavně jsem o tom vůbec nevěděl, což je na něm taky trochu vidět. Novinář ze Svitavského deníku, se kterým se trochu znám přes Jardu Svobodu, si ho totiž vymyslel, protože neměl mnoho času a do dějiště Sjezdu stihl ve čtvrtek přijít jen v době, kdy tam krom pořadatelů ještě nikdo nebyl. „Rozhovor“ naskenuju a časem bude někde na mém webstu (zatím si ho můžete najít pod předchozím odkazem). Např. Kolib se při jeho četbě dosti pobavil. S Kolibem jsme se vypravili omrknout zámek a dokonce jsme vlezli do Muzea Bedřicha Smetany v jeho rodném domě a viděli tam jeho typické brýle! Pak jsme potkali Esterlovi a chvíli pobyli v Klášterních zahradách. Já jsem se ale rychle odpojil, protože jsem šel na film Životy těch druhých, kde jsem zase potkal Kubištu, Malého Vlka, Terezku, Támar, Ester, Hájkovi, a další. Film byl výborný. Malý Vlk se pak snažil získat obrovský plakát (tipuju tak 4x2 metry) k Pirátům z Karibiku III., ale bohužel se mu to nepovedlo. Představou, že s ním smotaným pod paží bude všude chodit, jsem se poměrně slušně bavil. Malý Vlk pak spěchal (nyní již trochu nad zemí) na večeři a když zjistil, jaká tam je fronta, obětoval ji a rychle běžel do nějaké čajovny. Potom někde uvedl, že to byl jeho snad nejlepší Sjezd. Večer jsem se na chvíli zúčastnil varhanního koncertu a pak na nás čekala Vera Love. Zpěvačka, která – jak praví anotace – zpívala s Rayem Charlesem a Louisem Armstrongem (podle webu to spíše vypadá, že objíždí česká okresní města) nenechala snad nikoho v klidu nejen písněmi z repertoáru těchto velikánů a pod pódiem se utvořil poměrně slušný kotel. Následoval kulečník a hospoda Garáž, kde jsme mimo jiné nadšeně probrali všechny důležité díly Čtyřlístku (podržte se: Zádrhel opravdu existuje, Šupi se ukázal jako největší znalec). Ranní kázání Romana Mazura mi bohužel přišlo trochu na úrovni imaginárních sobotních přednášek druhé kategorie. A pak jsme už jeli domů. Ještě dodám, že mnou dříve tolik kritizované „sjezdové kapely“ nahradil Tomáš Najbrt a myslím, že je to posun k lepšímu, i když samozřejmě diskutabilní. Jistě jsem zapomněl na něco velmi důležitého. Napište mi to, prosím, do Návštěvní knihy. Ale hlavně nesmíme zapomenout, že Vojta má na příštím litomyšlském Sjezdu úkol políbit Smetanovi šos, neboť letos to nějak nestihl.