Z Budějovic na Tahiti přes Dačice. - 24.10.2005
Ahoj, v pátek 21. října jsem jel na Tahiti. O mé cestě vám nyní budu vyprávět. Předem bych ještě podotkl, že pro četbu následujícího článku se doporučuji vyzbrojit podrobnou mapou (aspoň 1:200000, čím podrobnější, tím lepší) jihomoravského kraje, abyste mohli sledovat všechny díry světa, kterými jsem cestou projížděl. Tak tedy, na Tahiti se o víkendu od 21. konal exluzivní a výběrový brigádnický sraz. Kdo nebyl toho roku na Brigádě, má smůlu, pokud tedy není nějakým legendárním brigádníkem (stát se jím není na Brigádě zas tak složité, ale přece jen něco tomu obětovat chce). Jelikož jsem na Brigádě letos na začátku července byl, rozhodl jsem se, že se na Tahiti vypravím. Na Českomoravské vrchovině blízko Bystřice nad Pernštejnem je obec Štěpánov nad Svratkou, kde je také ulice Na Tahiti nebo s nějakým takovým podobným názvem. V ulici je i chata Boudových z Brna, kteří jí říkají logicky Tahiti. Tak tedy Štěpánov nad Svratkou. Uznávám, že pokud by to byl opravdu ten stejnojmenný ostrov ve Francouzské polynésii, kde by se sraz konal, nedostal bych se tam z Budějovic ani já, takový cestovatelský haluzák, jak za chvíli uvídíte. I když, kdo ví.
V pátek mám školu do půl třetí. Na IDOSU jsem nenašel jediný spoj do Štěpánova, který by z Budějovic vyjížděl po této hodině. Našel jsem pouze 2 autobusové spoje do Bystřice (7 km od Tahiti) a jeden vlakový do Nedvědice (také 7 km). První autobus odjížděl v 15:00, druhý v 15:15, příjezd byl stejný, ten druhý se lišil od prvního pouze tím, že bych musel přesedat v Humpolci a to ještě během půl minuty. Vlakové spojení bylo rychlíkem 16:13 přes Brno a Tišnov, zde přestoupit na poslední vlak směr Rožná a dojet někdy v 10 večer do Nedvědice. Vystartoval jsem ze školy, jak to šlo nejrychleji a šel na autobus 15:00. Při pohledu na nacpaný bus, ve kterém bych měl strávit několik hodin, a po informaci, že jenom za cestu do Chotěboře, kde bych musel přesedat, zaplatím skoro o 10 korun víc, než za cestu vlakem až do Nedvědice zajížďkou přes Brno, jsem se rozhodl pro vlak. Ovšem ten jel až za hodinu. V Budějovicích se dá poměrně dobře stopovat kousek od vlakového nádraží, jak se mi již dvakrát osvědčilo (zato jednou jsem tam stál pár hodin a nic), rozhodl jsem se tedy, že si tam půjdu na chvíli stoupnout. Asi po čtvrthodině mě jedna mladá holka vzala do Třeboně, docela jsem pokecali a vypadalo to, že to dneska půjde. V Třeboni za kruhákem se stopuje hodně dobře, týpek v oktávce, který mě vzal až před Jindřichův Hradec, byl jen otázka času. Nyní již nahlédněte do mapy. Asi 1 km jihovýchodně od Hradce je velká křižovatka tvaru T. Odtud mám již jednu dobrou zkušenost se stopem do Jihlavy. Týpek v oktávce mě ale vysadil kousek od křižovatky směrem na Kunžak a pak zajížděl někam do lesa. Většina aut jezdí od Třeboně doleva (na Pelhřimov nebo na novou silnici na Brno). Toho jsem si všiml již minule, tak jsem se rozhodl, že si půjdu stoupnout tam. Měl jsem před sebou težké rozhodování, jestli kopírovat vlak jako pojistku a jet přes Brno nebo to zkusit přes Havlíčkův Brod. Přesouval jsem se tedy na jinou část křižovatky, ale ještě jsem zamával asi na tři auta. A jedno zastavilo. Nějaký vesnický model Škody 110 R, či co. Mladý vesničan řekl, že jede do Člunku. Nasedl jsem a to jsem asi neměl dělat. Mladý vesničan vyprávěl, že za mlada také stopoval, že jezdil z vojny v Budějicích do Zvolena nebo kam za holkou a jednou skejsnul na šest hodin v Bratislavě bez peněz, jídla a pití. Vyklopil mě, ukázal, kde se dobře stopuje a odjel. Ocitnul jsem se ve Člunku a i když jsem byl na cestě na Brno, již dávno není tato silnice tím hlavním tahem a zrovna přijížděl autobus. Trochu jsem zazmatkoval a radši jsem nastoupil. Když jsme pak tento moment z Honzou rozebírali, došli jsme k tomu, že strategickou chybou bylo již přistoupení k vesničanovi a ten autobus to ještě možná zachránil. Autobus jel do Dačic, koupil jsem to na konečnou a neuvědomil jsem si, že Dačice jsou příliš na jih, pro mě v tu chvíli bylo podstatné, že jsou na východ. Jsem vskutku majitelem zcela úchylné jízdenky Člunek - Dačice, cestu bych nazval jako cestu z prdele do řitě, Jakub z Dačic jistě promine, ale jakmile jsem skoro v půl šesté vystoupil v Dačicích, okamžitě jsem si uvědomil, že jsem skutečně v řiti. Žádný autobus už nejel. Měl jsem zhruba dvě možnosti. Pokusit se dostat co nejrychleji do Telče, neboť tudy projíždí hlavní tah na Brno nebo se dostat co nejrychleji do Třebíče, kde staví ten rychlík, ve kterém mám sedět. Na mrňavém nádraží, které si možná někteří pamatujete ze srpnového Pobytu, asi žádné jízdní řády nejsou, rozhodl jsem se tedy vydat se pěšky směr Třebíč. Ještě v Dačicích jsem stopnul řidiče žigulíka ne nepodobného Rudovi Brančovskému z Veselé zubaté. A zase. Místo abych zamířil směr Nová a Stará Říše, řidič žigulíka prohlásil, že do Třebíče vedou obě cesty (i ta přes Budeč, kam jsme zamířili), i když, jak potom poznamenal, ta přes Starou Říši je asi lepší. On jel někam do Vesce (sledujte v mapě), ale byl tak hodný, že mě vzal až do Budče. Již se trochu stmívalo a houstla mlha a já se vydal pěšky směr Želetava a Třebíč. Řidič žigulíka mi ještě dal dobrou radu, že na Třebíč se ještě lépe dostanu, když se nějak probojuju až ke kasárnám asi pět km severně od Želetavy (kříží se zde hlavní tah na Brno, č. silnice 23, se silnicí 38). Po kilometru chůze mi v Knínicích zastavila rodinka a vzala mě do Krasonic. Klučina na zadním sedadle byl ze mě trochu vykulený. V Krasonicích už byli doma, takže jsem pokračoval dál pěšky s těžkým batohem na zádech. Za těch pět kilometrů do Želetavy mi nikdo nezastavil, již se smráklo a já uvažoval asi takto: Jsem asi 20 km od Třebíče, za čtyři hodiny tam dorazím, vyhledám Aleše Mosteckého a pořádám ho o 2 metry čtvereční prostoru pro mě v mém spacáku. Dorazil jsem do Želetavy a potkal ve vratech nějakého statku nějakého dědu. Zeptal jsem se ho, kudy se jde na Třebíč. Odpověděl, že pořád rovně na náměstí a pak doprava nebo doleva. Pak ještě podotknul, že teď už mi nikdo nezastaví, každej se bojí, jestli náhodou nemám pod bundou bouchačku. Poděkoval jsem a vydal se zase na cestu.