Zase Hamlet, navrch ale i jeho spolužáci. - 25.4.2006
V neděli jsem byl - opět v rámci Festivalu Shakespeare - na divadelním představení Hamleta v podání Divadelního spolku Kašpar (Divadlo v Celetné), v pondělí pak na hře Toma Stopparda Rosencrantz a Guildensteren jsou mrtvi.
Vždy, když píšu o nějakém zpracování Hamleta, bavím se tím, že vypisuju, jaké scény zůstaly divákovi tentokrát zatajeny, nyní to ale nebude tak lehké. Zdá se mi totiž, že teď nechybělo téměř nic, pravda, některé scény byly samozřejmě zkrácené, ale i Fortinbras, postava, která bývá často vynechávána, dostala veškeré scény, kde se o ní mluví, či kde se objevuje, včetně naprostého závěru hry. Jediná scéna, která mi tam tedy chyběla, byla má oblíbená s Hamletem, Rosencrantzem a Guildensternem a píšťalkou, je ale možné, že jich chybělo víc a já jsem si na ně po shlédnutí zhuštěného loutkového Hamleta nevzpomněl. Claudia hrál Jan Potměšil na vozíčku, jeho státnické promluvy byly často režijně řešeny jako velkoplošná projekce videa na plátno. Gertruda v podání Mileny Steinmasslové mi přišla hodně nevýrazná, jenom stála nebo brečela, v ložnicové scéně pak přísahala Hamletovi, že o vraždě Hamleta-otce nic neví, což, myslím, nemá oporu v textu, Shakespeare přece tuto otázku nezodpověděl. Dobrý byl Polonius, ve scéně, kdy vysílá sluhu Reynalda špehovat syna Laerta, hovořil se sluhou po telefonu, což je jistě možná režijní aktualizace příběhu, pokud je ale ve hře osamocena, působí to trošku divně. Výborná byla "hra ve hře", komická loutková část a neméně vtipná část hraná - královnu hrál mladý Václav Jakoubek (povedený odkaz na alžbětinské divadlo), hrál ji jako ne moc dobrý herec, který se navíc v ženských šatech necítí úplně nejlépe (šlapal si na ně a tak podobně). Hra byla hrána v pro mě dosud neslyšeném překladu Milana Lukeše, trochu mi vadilo, že docela často nešlo úplně rozumět, neboť herci mluvili moc rychle.
Hra Rosencrantz a Guildensteren jsou mrtvi nastudovaná stejným souborem logicky režijně navazovala na Hamleta. Ve hře vystupuje pět postav: Rosencrantz a Guildensteren (v Hamletovi hráli Horacia a Laerta) a tři herci z kočovné společnosti (stejní herci, stejné kostýmy a stejné rekvizity jako v Hamletovi). Scény, kdy se Rosencrantz s Guildensternem objevují v Hamletovi a jiné ilustrační scény z Hamleta jsou řešeny formou krátkých stínoher za plátnem, repliky se ozývají z reproduktoru namluvené herci, kteří dané postavy v Hamletovi opravdu hrají. Těžiště hry jsou ale ovšem scény mimo děj Hamleta, kdy spolu bývalí Hamletovi spolužáci debatují nebo se setkávají s kočovnými herci. Celé představení je pak hrou se "slovy, slovy, slovy" (mimochodem, tento citát z Hamleta má asi dramatik Tom Stoppard docela v oblibě, neboť se neobjevuje jen zde, ale i např. ve filmu Zamilovaný Shakespeare, ke kterému napsal Stoppard scénář, přesto, že je film hlavně inspirován dějem Romea a Julie s drobnými narážkami na Tita Andronika a Večer tříkrálový). Jeden ze dvou hlavních herců řekně např. nějaký výrok, který ale hned (nebo zároveň) vyvrátí, druhý ho potvrdí a vyvrátí, první potvrdí atd. Martin Hofmann hrající Guildensterna mi těmito diskusemi trochu připomínal Petra Květona. Oba Hamletovi bývalí spolužáci netuší, proč jsou pozváni na Elsinor, netuší, co si s Hamletem počít, pořád to rozebírají, až je nakonec popraví. Do té doby si ale můžeme užívat velkou porci skvělého, místy absurdního, humoru, kupř. scénu, kdy se vzájemně cvičí, jak s Hamletem začít rozhovor a nakonec proti sobě soupeří - na dva vítezné sety - v Otázkách. Jeden podává, zeptá se na něco, druhý musí okamžitě odpovědět také otázkou a takto se střídají, oznamovací věta, citoslovce či řečnická otázka je chybou a ztrátou bodu. Text hry vyšel česky knižně několikrát, naposledy v souboru Hry a uvažuju, že si ho někde opatřím.