Příběh. Cesta do Vídně z pohledu dvou Maďarů. - 30.10.2007
Včera jsem si v Praze koupil dvě knihy, jednu jsem hned ve vlaku do Českých Budějovic přečetl. Je to tenká šedesátistránková kniha, která obsahuje pouze dvě povídky: Protokol laureáta Nobelovy ceny Imre Kertésze (mimochodem, věděli jste, že kertész znamená v maďarštině "zahradník"?) a Život a literatura Pétera Esterházyho. Vydání povídek v jednom svazku nazvaném Příběh je výborný redaktorský počin, povídky jsou si totiž podobné (zcela záměrně) a tvoří spolu dialog. Když jsem se o knize před několika měsíci dozvěděl, její vznik jsem přičítal redaktorům nakladatelství Academia nebo překladatelce, teprve včera jsem si při četbě v tiráži uvědomil, že tyto dvě povídky vyšly spolu v jednom svazku už zemi svého původu. Trošku jsem se kvůli tomu mrzel, nápad, o kterém jsem si myslel, že vyšel od české redakce, je staršího data, ale to samozřejmě nic nemění na tom, že kniha je to velmi dobrá.
Kertész vypráví, jak se krátce po roce 1990 rozhodl vyjet do Vídně, jeho cestu ale zhatí nemožný celník, se kterým se autor osudově střetne. Na povídku, která vyznívá až kafkovsky pesimisticky, odpovídá optimističtější povídka Život a literatura Pétera Esterházyho. Autor se v ní také vydává na cestu do Vídně, také se střetne s celníkem, poučen ale zážitkem svého o generaci staršího kolegy, vyvázne lépe. Povídky obsahují řadu paralel, je jistě zajímavé je přečíst víckrát a hlouběji se nad nimi zamyslet. Bohužel musím také přiznat, že zdaleka nerozumím všem odkazům na evropskou literaturu a filozofii. První povídka se mi četla lépe, Esterházyho styl je poněkud hůře stravitelný. Tyto dvě povídky jsou první díla obou autorů, která jsem kdy četl, u nás od každého z nich vyšly čtyři další překlady. Některé z nich vlastním, snad se do nich i časem pustím.
Závěrem bych dodal, že kniha vyšla v nové edici Janus, která se vyznačuje výbornou a originální Růtovou grafikou.