Zbytov - brigáda. - 16.10.2005
Vážení přátelé, jak jistě mnozí z Vás čekají, a možná čekají napjatě, dnes napíšu pár postřehů ze Zbytova, skvělé to akce, ze které jsem se před pár minutami navrátil zpět do Českých Budějovic. Cestou tam jsem se v jedné chvíli podíval z okna vlaku a z naprosté tmy se vyloupl týpek ve slunečních brýlích a ukazoval mi, že mám vystoupit. Bylo to v Borové u Poličky. Urychleně jsem vystoupil a zjistil jsem, že Sunglassesman není sám. Za ním stáli Jonáš, Debora a Ráchel. Nastoupil jsem k nim tedy do auta (a rád, neboť jinak by mě třeba i čekala dvouhodinová pěší túra neznámým prostředím v sáčku a s přetěžkým batohem, což není nejpříjemnější pohled do blízké budoucnosti) a za ohlušujícího řevu Pražského výběru ("Haló, tady Soukup, haló") jsme vyrazili na Zbytov. Sáčko jsem měl na sobě ze zcela prostého důvodu. Z Budějovic jsem vyrazil ihned po imatrikulaci a ve vlakových záchodcích se mi převlékat nechtělo. Dorazili jsme na Zbytov a nikde nikdo. Až po chvíli jsme zjistili, že zhruba pět lidí se krčí u stolu v kuchyni. Lekl jsem se, že na tuto v podstatě nově zakládanou akci nikdo nepřijel, naštěstí vyšlo najevo, že druhá skupina je na půdě a vzájemně si připravují trojslovné věty pro pantomimu. S chutí jsem pak pojídal brambory a sledoval, jak se pantomimicky řekne "část slova" (Matouš), "12 malých proroků" (Debora, Honza), "Job" a jiné. Sunglassesman pak přečetl povídku Jak se Hájek stal highschoolerem, ze které vyplynulo, že Hájek není žádný Jonáš, Robinson na opuštěném ostrově poslouchá Znouzi a kromě toho, že pojídá Pátky, se chová jako Mirek Dušín a Hájek se pozná podle foťáku a knížky Jak Vosolbrčko cestoval. Tato povídka by snad do budoucna mohla být někde ke stažení, docela bych se za to i přimluvil. V sobotu jsme vstali a pustili se do práce. Sekali jsme dříví, vozili kameny, házeli kameny, vydlabávali kameny a jeden kamínek jsme dokonce v pěti lidech tlačili po improvizovaném mostě nad schodištěm abychom ho uklidili ke zdi. Před obědem došlo k velmi významné události. Kráva a Dolly se seznámily s Pandou a staly se z nich nerozlučné přítelkyně. Na scéně se také objevil Evžen Oněgin, u kterého se během víkendu zjistilo, že umí lítat. Po obědě (ve čtyři hodiny odpoledne) šli někteří na krátkou procházku a pak měla Vendula Kalusová program o službě ve vězení a jak to chodí na Pankráci (kdo může mít na cele koberec a hi-fi soupravu, kolik si vydělávají vězni v tiskárně, jak se pozná věřící dozorce, je-li možné na Pankráci potkat zavřeného presbytera, jakou barvu mají tepláky apod.), který po jejím odjezdu zakončili Vojta, Žyd a JONY - a další, samozřejmě - zpěvem písně Ženský jsou fajnový. Dlouhé váhání o tom, jestli jít do hospody teď nebo až po Vlčkově programu ukončil Malý Vlk svým programem. Zakroužkovávání vlastností svého souseda ob jednoho byl velice mazaný nápad, ale jak jsem se potom podíval např. co někdo (nevím už kdo) napsal Pleskymu, nedivil bych se, kdyby z toho měl Dan trochu depku. Odchod do hospody se příliš nezdařil, neboť bylo plno a ti, kteří tam šli, se velmi brzy vrátili a Fanda odjel pro pivo autem. Já jsem strávil čas smysluplněji. U Matouše jsem si totiž objednal soukromý koncert a vyslechl jsem několik velmi zajímavých a povedených písní o kravách, Babylóně, farizeovi a celníkovi (velmi povedená píseň zhruba na melodii Sáry), o kilech, na která Matouš nekouká (inspirováno Žydovým Světozorem). Honza Keller odněkud přinesl asi 7 litrů vína a tak se trochu pilo. Trollové popíjeli střídmě ve svém vinárenském koutku (vzbudili kvůli tomu i spícího Pleskyho, kterého pořád nějak bolí hlava), pak si ale přítel ovcí Malý Vlk kápnul kapky proti kašli a výrazně poblednul. Mezitím se zpívalo, hitem večera se stal V čajovně tršel rock'n'roll. U Kalandry a Janoty ve Vojtově osamoceném provedení jsem ale trochu usínal. O to větší zájem poutal JONY svým hraním na housle, např. z fleku vystřiženým Sejkorovým partem v písni Vraťte mi mou hlavu nebo pokusem o Šimbolice. Kolem třetí hodiny ranní jsem s Vojtou v kuchyni osaměl a rozebírali jsme Proč máme rádi sex a jiné knihy o evoluční biologii. V neděli pak jsme jeli do Jimramova do kostela a pak jsme se různými auty rozjížděli do různých směrů. Pouze sázavští trollové zůstávali na Zbytově a měli nakázáno strčit klíč pod rohožku. Já jsem jel s Honzou Kellerem modrým Peugeotem směr instalace Hanky Pfannové na Mělníku, vystoupil jsem ale už ve Ždáru nad Sázavou. Jelikož mi vlak jel až za hodinu a půl, rozhodl jsem se stopovat. Pěti auty jsem se dostal do Tábora a odtud již (přes Soběslav) vlakem. Nyní jsem si zkusil zadat do Googlu Zbytov a víte, co naběhlo jako první? Věta "Prosím, přijeďte na Zbytov". Tak já jsem tedy přijel a vůbec toho nelituju. Díky všem co tam byli a hlavně díky Kellerovým. Tož děkuju.