Jakub Skála, herec a písničkář
Jaromír Nohavica - Ikarus - plno skvělých písní
Poletíme? - Poletíme? - to šlape
Orion a James Cole - Orikoule - to má koule


Jan Keřkovský, evangelický farář a vydavatel
Lenka Dusilová, Beata Hlavenková, Clarinet Factory - Eternal Seekers


Jan Skála, úředník, písničkář
1. Z toho, co letos vyšlo, jsem toho mnoho neslyšel. Vylovím z paměti Chlebíčky bří E., zdálky Poletíme? (album i skupinu), jednou Ikara J. Nohavici, ten mě asi nějak nezaujal, když jen jednou. Zcela okrajově Sbírku kiksů (ještě jsem to neslyšel, ale něco uvést musím)... ta ale bude dobrá, to cejtím v žilách. Ještě jsem neslyšel Ko-u, a to by mě dost zajímalo.
2. Chlebíčky nepatří mezi nejsilnější opusy Ebenů, ale poslouchají se příjemně a nakonec zas ani moc nevybočují z předchozí tvorby, jsou tam tři čtyři lepší písničky, zbytek takové lehce stravitelné blbůstky na hraně umění a u mě není. Slyšel jsem je ale určitě z těch nových desek nejvícekrát.
3. Poletíme?: co dodat.
4. Navštívil jsem rekordně málo koncertů populární hudby, zato více koncertů klasiky, stal jsem se asi buržoou, a tak bych především vyzdvihl Pěvecké sdružení moravských učitelů, Ars cameralis a Afflatus quintet (to už bylo asi loni). Z populárně-lidové hudby jsem slyšel snad jen Traband, bry Ebeny a Čechomor (který na deskách vůbec neposlouchám), všechno dobré zážitky. A pak festivaly: možná největším zážitkem Mišík na Jimramově (poprvé v životě). Ben mi připomněl druhý vrchol festivalu, „famózní“ koncert Fumase a jeho rodiny. A i Křídla se vydařila – zvlášť L&V, Ponožky a Schodiště.
5. Jinak jsem si moc teď na podzim oblíbil desku Holubí dante Framusu 5 z dob mého nejnevinnějšího jinošení. Rád jsem si pustil Nestíhače, Linharta, Turteva, Etc.... a tak podobně.


Jan Řepka, písničkář
Je to letos bída. Není co vybrat. Ale kdybych musel, asi bych hlasoval pro Gipsy.cz, Xindla X a Epy de Myi (ale ani jedno album jsem celé neslyšel). Ze zahraničních samozřejmě R.E.M. Accelerate.


Jarda Svoboda, Trabandita
tady v Praze se nic moc zajímavého neděje. Zato v Brně!
1. Květy - Střela zastavená v jantaru + jejich koncert na festiválku ve Vlčkovicích, velice hluboká srdeční příhoda. Martin Kyšperský umí krásně zhudebňovat své sny.
2. Budoár staré dámy - Dobrou noc, světlo. Neufňukané krasosmutnění slečny Marty Svobodové je tak přesvědčivé, že v některých slabších jedincích může vzbudit pocit, že právě oni jsou zodpovědni za její bolest.
3. Poletíme? - Jednoduché písničky o složitém životě. Pro Rudu Brančovského mám velikou slabost a vždycky mě dostane jeho energie a jednoduchý a přesný způsob pojmenovávání. Sud kulatý, tu je kára, ten to ryje, tady to má motor, miluju tě, poletíme!


Malý vlk, student, pořadatel festivalu
No, u mě je to tak, že se nevyznám v aktuálně vyšlých albech kapel, které znám, ale když jsem projížděl seznam na Wiki, zaujala mě tato tři alba:
Cizí:
Offspring - Rise and Fall, Rage and Grace - Jsou to typiční Offspring, překvapili mě dlouhými písněmi a celým albem k dispozici na jejich stránkách (jedna píseň mi ale připomněla nevýrazné Greendaye, fuj!)
P.O.D. - When Angels & Serpents Dance - Slyšel sem jen úryvky, je to velice mírné zpracování, dobře poslouchatelné (i textům) K nejlepším porodům P.O.D. však podle mého patří starý Satellite (2001)
Enya - And Winter Came - Album více jemnější než mysteriózní, přijde mi že se během posledních alb mění právě z mysteriky do klidnové jemné muziky k jekékoli práci i k oddání relaxace.

České:
Terne Čhave - More Love! - Opravdu povedená deska skvěle rytmické kapely. Písmě jsou svižné a dají se poslouchat téměř při všem.
Poletíme? - Poletíme? - Skvělý vznik na české hudební scéně, album je doslova nabité skvělými písničkami, které když člověk poslouchá poprvé, si myslí že už je dlouho zná. Doufám že brzy vyvedou další album!
Třetí neuvedu, nemůžu se rozhodnout mezi Chlebíčky a Ikarem... (Myslím že Ikarus po čase zvítězí ale ještě ho nemám natolik naposlouchaný.)


Marcel Kříž, písničkář
tak tady jsou moji favorité:

Světová alba (zjistil jsem, že tady mám letos takových 30 top alb, úžasný rok, takže opravdu těžký výběr - ale výsledek je tu):
1. Portishead - Third (Nadčasové album, solitérní. Absolutní manifest současnosti, krása s pocitem všudypřítomného neznámého nebezpečí. Křehké a nezničitelné.)
2. Stephen Malkmus and The Jicks - Real Emotional Trash (Janet Weiss dodala The Jicks takový živelný proud, že i Stephenovo grungeové songwriterství najednou zní jako jemné předivo folku, blues a hard rocku. Album utkané z čirého muzikantství, nadšení a radosti.
3. Sam Phillips - Don't Do Anything (Obyčejné písně, prosté, bez velkých aranží. Nešlo jinak, než shánět vše předešlé. Tenhle způsob mám tuze rád.)

Česká alba:
1. Magnetic - Laudanum (Neskutečně prostorná nahrávka. Pocta myšlence a zvuku. Skvělé!!!)
2. Muller spieva Lasicu, Lasica spieva Mullera, Lasica a Muller spievaju Filipa (Skvostné písničky, vkusné aranže, Lasica civilně odzbrojující a Müller ve vodách, kde opravdu umí plavat, ba mění se v akvabelu neskutečnou... )
3. Vladimír Mišík a Etc. - Archa live (Výborný záznam, klasika...)


Štěpán Hájek, evangelický farář a undergroundový písničkář
Zjišťuju, že z letošních desek jsem neslyšel skoro nic, takže moje pořadí je celkem jednoduché:

1. Poletíme?
Protože udělat veselou písničku, aby nebyla blbá, je úplně to nejtěžší.

2. Sylvie Krobová - Svět podivínů
Protože je svá, má skvělý hlas a pevný charakter.

3. Magdalena Kožená - Songs My Mother Taught Me
Protože tímhle dělá pro Česko víc než všichni prdlí politici dohromady.


Tomáš Grulich
Jak se tak dívám na CD, která jsem si letos pořídil, tak naprostá většina nahrávek má datum vydání 2007. Ale stejně Ti z toho vyberu. Jsem fanoušek vážné hudby, tak budu se svým výběrem asi rarita. Vybral jsem tyto tři, netroufnu si jim dát pořadí.
1) Beethovenovy sonáty č. 28 a č. 29 (tzv. Hammerklavier sonáta) v podání klavíristky Mitsuko Uchida. Tyto sonáty znám docela dobře, obě už mám doma na slavné nahrávce s Mauriziem Pollinim, mám k nim i noty. Když jsem si ale pustil tohle CD, bylo to jako bych je slyšel poprvé. Japonská klavíristka tyto pozdní Beethovenovy sonáty nepojímá jenom jako náročný závažný kus, který se valí na posluchače, ale dokázala v nich najít spoustu kouzelných detailů. Je to opravdu příjemné na poslech, zdá se mi, když hraje, jakoby se dělo někde něco hlubokého, niterného. Přitom brilantní technika je samozřejmostí. Na spoustě míst se Mitsuko Uchida dokáže zastavit, vychutnat si je.
2) Šostakovič: Klavírní koncert č, 1, klavírní kvintet a Concertino pro dva klavíry. Hraje Martha Argerich a její přátelé. Přiznávám, že Šostakovič je můj srdcový skladatel. Martha Argerich je, i přes svůj věk (odhaduju tak 60) opravdu fenomenální klavíristka. Nahrávka vznikla live během koncertů ve švýcarském Luganu, kde Martha Argerich se svými přáteli pořádá festival komorní hudby. Příliš jsem nečekal od orchestru "della Svizzera Italiana", ale i oni hrají brilantně. První klavírní koncert v jejich podání je strhující. Je to chvílema docela veselá hudba, z nahrávky mám pocit, že hra klavíristky i hra orchestru je opravdu hra, že si prostě spolu vesele hrají. To klavírní kvintet je docela zavážné dílko, vzniklo během druhé světové války. Všichni kolegové Marthy Argerich jsou výborní hudebníci, zdá se mi, že na koncertech musela být příjemná přátelská atmosféra a člověk úplně rozumí dlouhým potleskům, které jsou na CD po skončení každého díla.
3) Písně na slova Pabla Nerudy napsal skladatel Peter Lieberson pro svou manželku, Lorraine Hunt Lieberson, mezzosopranistku známou především interpretací barokní hudby. Jde opět o nahrávku z živého koncertu. Toto CD je asi nejvážnější vážná hudba, kterou doma mám. Jde o to, že zpěvačka byla dloudobě nevyléčitelně nemocná, čehož si byl vědom i její manžel, když pro ni písně psal. Ve vybraných sonetech Pablo Neruda píše o smrti a vyrovnává se s ní. ...Lorrain Hunt zemřela asi 6 měsíců po pořízení této vzácné nahrávky. CD má asi pouze 30 minut, to ale v tomto případě nevadí. Je to docela síla...


Tomáš Lavický, ředitel festivalu
Tak jsem mrknul na ty seznamy na Wikipedii a zjistil jsem, že jsem toho opravdu z letošní produkce moc neslyšel. Z českých věcí vlastně jenom Chlebíčky od Ebenů, to je klasicky velmi dobrá deska. Ze zahraničních jsem toho nejvíc poslechl v letadle do Ghany. Nová Carla Bruni Comme si de rien n'était mi přijde ve srovnání s její první deskou mnohem mělčí. Zato se mi dost líbila spolupráce Roberta Planta a Alison Krauss Raising Sand (produkoval můj velký oblíbenec T-Bone Burnett), ale teď na Wiki koukám, že to vyšlo už loni v říjnu. To už bych mohl zahrnout i Dylanovky od Křesťana, ty se mi líbí hodně. A když už jsme u toho Dylana - výběr novějších nevydaných věcí The Bootleg Series Vol. 8: Tell Tale Signs jsem slyšel zatím jen na webu, ale tady se človek jako obvykle nesplete, to je pokladnička plná nugetů. No ale kdybych si měl vybrat jenom jednu desku letošního roku, tak to bude něco, co jsem ve Wikipediích neobjevil. Rok v Šamoríně - verše Judity Kaššovicové zhudebněné Durou Turtevem. Nádherná knížka i cédéčka, slovenská a maďarská verze. Předchozí Šamorínske verše byly sice ještě působivější, ale i tak to ční vysoko převysoko.


Vojta Esterle, student HAMU, klavírista a skladatel skupiny Sven Vidlí vous
Znám toho ostudně málo, tak hodnotím prakticky ta jediná alba, která jsem poslouchal...
Animage - Dan Bárta a Illustratosphere (to je ale opravdu výborný)
Live & Life 1966-2008 - Blue Effect
Ikarus - Jaromír Nohavica


Zdeňka Boháčová
Lvmen - Heron. Dloho očkávaná deska neocrusterů z Čech. Dál mě nic z tohoto roku nenapadá.


Benjamín Skála R. Q., šéfredaktor tohoto Bločku
Neplánoval jsem vstoupit do této ankety, ale zmíním jednu desku, která zatím nezazněla:
Jan Budař a Eliščin Band - Proměna
Moc se mi líbí samozřejmě některé z již zmíněných alb, o tom se zde ale snad rozepíšu někdy jindy.


Dodatek:
Jáchym Hájek, trumpetista Poletíme?
Já jsem chtěl odpovědět, ale zapomněl jsem na to, a vzpomněl si až teď. Přikládám tedy svůj názor teď (svoje album nehodnotím):
1. Sylvie Krobová - Svět podivínů (Sylviina hudba má v sobě zvláštní atmosféru, při které se svět zpomalí a všechny starosti člověku připadají nedůležité, a dostane chuť třeba na zmrzlinu. A to mám rád.)
2. Nuck Chorris Gang - 100% Karate (Spousta lidí je nesnáší, já je žeru, má to spoustu energie a vtipu.)
3. Bratři Ebenové - Chlebíčky (Co dodat, prostě staří dobří Ebeni.)